Zlatý věk

Luis Buñuel ukazuje sílu směru, který pomáhal formovat a který přetvořil pro film. Tohle už není jen asociační vršení, ale tohle už je film s příběhem, i když ten se vám může hledat těžko. Symboly, které zde však jsou, rozhodně nejsou popřít a funguje to dobře. Má to na vás efekt, něco to s vámi dělá, ať už se jedná o krávu v posteli, anebo hříšníka v podobě Ježíše. (17.07.2014)

Své zředěné Saló si může natočit každý schopnější režisér. I kdyby mu doba nepřála, i kdyby to měl být celovečerní debut. A i kdyby by měly být všechny konotace prosté a nekultivované. Buñuel je však modla, k níž se nejeden intelektuál rád vrací a Zlatý věk je, přes všechny nedostatky, pokusem odvážným. Šokující, s dostatkem důvtipu, jen povrchní. Jako služba nesmrtelnému markýzovi úspěch, jako start dlouholeté kariéry taktéž, jako její součást zapomenutelné. (10.08.2012)

(LFŠ 2022) Vůbec se nedivím, že vzbudil tehdy Zlatý věk řádný poprask. Tvůrce (lehce více) zvráceného Andaluského psa se nechal inspirovat pokřivenou myslí markýze de Sade a dal vzniknout filmu, který se jistě vyplatí vidět - byť neosloví každého (mě přesvědčil tak napůl). Ústřední pár nemohl být snad více nesympatický, zároveň byla vzájemná interakce Muže a Ženy - chtě nechtě - jistým zdrojem humoru. Závěrečná scéna se zvrhlým hradem alá 120 dnů Sodomy s "Ježíšem" byla do filmu vložena možná až moc na sílu. Jakási předzvěst pozdějšího Pasoliniho. (30.07.2022)

Zpočátku vývin světa, vyšší druh porazí menší (myš sežere štíra, pak se objeví lidé - evidentně neandrtálci - které pak strhne plavba plná "civilizovaných" lidí, která obsadí jejich území a prožívá zde "zlatý věk" (btw, ten název je schválně ironický). Jenže i tahle "vyspělá" společnost má své obrovské chyby a postupně se ukazuje, jak moc morbidní a zvrhlá ve skutečnosti je, tudíž se o skutečně vyspělé společnosti mluvit nedá. Všechny jejich hříchy postupně vedou ke svému konci, aby pak na konci přišel Ježíš a vykoupil společnost z hříchů. A tak nějak jsem to celé pochopil a evidentně tohle chtěl Buñuel svým Zlatým věkem ukázat. Ruku do ohně za to nedám, přece jenom, nejsem on, ale myslím si to. Je zde hodně podivných, ujetých obrazů (odkopnutí psa, kráva na honosné posteli v ještě honosnějším paláci, zabití dítěte a následná radost z toho...) a kdyby to nebylo natočené v roce 1930, ale někdy později, věřím, že by to celé bylo explicitnější. Zajímavý je i styl, jakým je to natočené - většinu času to působí jako němý film, ale občas se tady i mluví. Každopádně i když všechna ta bizarnost je zajímavá a něco do sebe má, celkově mě film kromě začátku a konce zrovna nechytl. 3* (26.03.2020)

Zlatý vek je film určený pre fanúšikov surrealizmu, ktorí poznajú a chápu jeho charakteristické znaky, alebo pre divákov, ktorí majú proste radi "haluze". Tieto dve skupiny sa budú zrejme podozrivo častokrát kryť. Hladať zmysel v zobrazení podvedomia nemusí byť jednoduché, erotickosť tohoto filmu nie je tak "zo života", ako ako pri neskorších Bunuelových dielach typu Kráska dňa. Rovnako je to aj so symbolmi, tie vo Viridiane sú určite pohľadom klasického filmového diváka viac k veci. Pokiaľ máte pocit aj napriek vtipným surrealistickým vsuvkám pocit relatívne lineárneho deja, záverečná pasáž vás vráti naspäť do Bunuelovej reality. Režisér chcel dodržať v tomto filme zásadu subžánru -nerobiť umenie-, takže je otázne, čo si z filmu nakoniec odniesť a aký postoj k nemu má zaujať náhodný divák, ktorý nevie, do čoho ide. Kritika vyšších zhýčkaných vrstiev je zjavná, explicitný obraz erotických túžob, ktorý sa nám odohráva iba v hlave taktiež, takže mne z toho vychádza, že sa o umenie jedná:). Zlatý vek má záporného hlavného hrdinu, ktorého agresívne chovanie nie je žiadnym spôsobom ospravedlňované, čo som možno ešte pred rokom 1930 nevidel. (31.03.2013)