Zlatý věk

Později Bunuel pochopil, že aby film mohl podvracet, hrát si a experimentovat, musí nejdřív nastavit nějakou úroveň komunikace s divákem. Když třeba píšete román, nemusíte to řešit - čtenář ho vždy musí číst a vždy tedy existuje nějaká jistota přenosu informací. TU obrazu, na který se návštěvník může dívat, jak dlouho chce, to platí taky. Jenže u filmu neni bez nějakého aspoň základního ukazatele možné věnovat kompletní pozornost všemu. Zachází to tak daleko, že už u Zlatého věku opravdu nemám pocit, že ho má smysl sledovat, protože se něčeho dočkám. Prostě jen hodinový sled mechanicky řazených surrealistických výjevů, které většinou vznikly tak, že Bunuel náhodou měl po ruce tyhle záběry, tak je použil, nebo ho s Dalím napadla tahle konina, tak ji zrealizoval. No a co? Hledat v tom snový smysl je ztráta energie, na to jsou od Bunuela mnohem zajímavější tituly, o kterém už nějak přemýšlel. Ve kterých nejde jen o předvádění bizarností, ale i něco sdělují. Tohle je jen raný experiment, mechanický surrealismus bez opodstatnění, zajímavý spíš z principu než z provedení. Takže uznávám cíl Bunuela šokovat dobové publikum, ale tím bohužel zároveň docházím k tomu, že dnes už ten film nemá smysl. Ten byl naplněn. (20.10.2013)

Druhý film hviezdneho dua Luis Buñuel a Salvador Dalí. Napísali scenár na motívy 120 dní Sodomy od Markíza Desada. V mojich ušiach to znie ako symfónia. Všetci tí moji obľúbený tvorcovia vo mne nahlodávali otázku, ako je možné, že táto snímka nezískala takú pozornosť, alebo aspoň o niečo menšiu, ako Andalúzky pes. Na odpoveď som nemusel dlho čakať. Dalí a Buñuel sa prí písaní scenára veľmi nedohodli. Buñuel chcel nakrútiť za každú cenu kontroverzný film ktorý by hlavne šokoval, no nakoniec z toho vyšiel hodinový paskvil ktorý síce mal dosť nápadov ale na 60 minút to bolo príliš málo. Neskutočne rozťahané zábery pri ktorom mi krásna vážna hudba prevažne zavadzala ma bohužiaľ sklamali. Veľká škoda. (27.04.2017)

No, co říct. Film je to surrealistický, ale možná ne tak moc, jak bych si představovala. (To je jen konstatování, není to ani dobře, ani špatně.) Je to typické dílo tvůrčí dvojice Buňuel a Dalí, něco jsem od nich viděla a musím říct, že můj šálek čaje to není, ale oceňuju nápady, některé kombinace záběrů apod. (11.04.2012)

Opat vylet do surrealizmu, tentokrat zase od Bunuela. Ako netvarim sa ze som to pochopil - lebo som to zase nepochopil. Viem,ze ma to fascnalovalo rovnako ako ako Andaluzsky cokl, teda pes, a viem, ze som od toho stale nemohol odtrhnut oci. Jo a stale tvrdim, ze Tarkovskeho Stalker je u mna vyssie. Minimalne o level. 70 % (05.07.2016)

Ranný Buñuel mne překvapil, po předchozím pižlání oka bych nevěřila, že dokáže být tak sžíravě vtipný, aniž by se musel dopouštět nauseutvorných záběrů. Inspirátor Monty Pythonů se vykašlal nejen na konvence, ale na zažité hodnoty, které cupoval bez uzardění. Za vrcholný pocit zmaru lze zajisté považovat vyhození žirafy z okna. (11.04.2014)