Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na ostrově Malorca žijí špinaví a groteskně hrůzostrašní lidé. K jejím břehům připlouvají poslové civilizovaného světa v pobobě arcibiskupů. Ti nacházejí původní obyvatele v rozkladu - doslova fyzickém. Dobyvatelé se sami nazvou Malorčany a guvernér položí základní kámen nového věku. Jeho zahajovací projev však přeruší milostné výkřiky. Muž a žena se v objetí válejí v blátě, lhostejni k davu, což je první signál ke vzpouře proti císařskému Římu... Zlatý věk použil Buňuel k tomu, aby demystifikoval všechny základní články pořádku a práva - církev, rodinu, armádu, policii - a zařadil se tak k nejkontroverznějším režisérům světové kinematografie. (caligari)

(viac)

Recenzie (58)

xxmartinxx 

všetky recenzie používateľa

Později Bunuel pochopil, že aby film mohl podvracet, hrát si a experimentovat, musí nejdřív nastavit nějakou úroveň komunikace s divákem. Když třeba píšete román, nemusíte to řešit - čtenář ho vždy musí číst a vždy tedy existuje nějaká jistota přenosu informací. TU obrazu, na který se návštěvník může dívat, jak dlouho chce, to platí taky. Jenže u filmu neni bez nějakého aspoň základního ukazatele možné věnovat kompletní pozornost všemu. Zachází to tak daleko, že už u Zlatého věku opravdu nemám pocit, že ho má smysl sledovat, protože se něčeho dočkám. Prostě jen hodinový sled mechanicky řazených surrealistických výjevů, které většinou vznikly tak, že Bunuel náhodou měl po ruce tyhle záběry, tak je použil, nebo ho s Dalím napadla tahle konina, tak ji zrealizoval. No a co? Hledat v tom snový smysl je ztráta energie, na to jsou od Bunuela mnohem zajímavější tituly, o kterém už nějak přemýšlel. Ve kterých nejde jen o předvádění bizarností, ale i něco sdělují. Tohle je jen raný experiment, mechanický surrealismus bez opodstatnění, zajímavý spíš z principu než z provedení. Takže uznávám cíl Bunuela šokovat dobové publikum, ale tím bohužel zároveň docházím k tomu, že dnes už ten film nemá smysl. Ten byl naplněn. ()

JohnMiller 

všetky recenzie používateľa

Druhý film hviezdneho dua Luis Buñuel a Salvador Dalí. Napísali scenár na motívy 120 dní Sodomy od Markíza Desada. V mojich ušiach to znie ako symfónia. Všetci tí moji obľúbený tvorcovia vo mne nahlodávali otázku, ako je možné, že táto snímka nezískala takú pozornosť, alebo aspoň o niečo menšiu, ako Andalúzky pes. Na odpoveď som nemusel dlho čakať. Dalí a Buñuel sa prí písaní scenára veľmi nedohodli. Buñuel chcel nakrútiť za každú cenu kontroverzný film ktorý by hlavne šokoval, no nakoniec z toho vyšiel hodinový paskvil ktorý síce mal dosť nápadov ale na 60 minút to bolo príliš málo. Neskutočne rozťahané zábery pri ktorom mi krásna vážna hudba prevažne zavadzala ma bohužiaľ sklamali. Veľká škoda. ()

Reklama

Aleee89 

všetky recenzie používateľa

No, co říct. Film je to surrealistický, ale možná ne tak moc, jak bych si představovala. (To je jen konstatování, není to ani dobře, ani špatně.) Je to typické dílo tvůrčí dvojice Buňuel a Dalí, něco jsem od nich viděla a musím říct, že můj šálek čaje to není, ale oceňuju nápady, některé kombinace záběrů apod. ()

Martin741 

všetky recenzie používateľa

Opat vylet do surrealizmu, tentokrat zase od Bunuela. Ako netvarim sa ze som to pochopil - lebo som to zase nepochopil. Viem,ze ma to fascnalovalo rovnako ako ako Andaluzsky cokl, teda pes, a viem, ze som od toho stale nemohol odtrhnut oci. Jo a stale tvrdim, ze Tarkovskeho Stalker je u mna vyssie. Minimalne o level. 70 % ()

Snorlax 

všetky recenzie používateľa

Ranný Buñuel mne překvapil, po předchozím pižlání oka bych nevěřila, že dokáže být tak sžíravě vtipný, aniž by se musel dopouštět nauseutvorných záběrů. Inspirátor Monty Pythonů se vykašlal nejen na konvence, ale na zažité hodnoty, které cupoval bez uzardění. Za vrcholný pocit zmaru lze zajisté považovat vyhození žirafy z okna. ()

Galéria (22)

Zaujímavosti (15)

  • Charles de Noailles, který film financoval, byl na základě kontroverzního ohlasu na tento film vyhozen z Jockey clubu a jeho matka musela jet do Říma za papežem, aby zabránila exkomunikaci svého syna z církve. (raininface)
  • Zlatý věk dostal povolení k jeho promítání poté, co byl radě cenzorů prezentován tak, že celý film je snem šílence. Po pařížské premiéře, která se odehrála v říjnu 1930, se rozšířily informace o bizarním obsahu filmu a 3. prosince 1930 projekci v polovině filmu narušila fašistická Liga Patriotů a ostatnch skupiny tím, že začali cákat fialový inkoust na plátno. Poté vběhli do předsálí, kde trhali na kusy obrazy Yva Tanguye, Salvadora Dalího, Joana Miró či Mana Raye (JayZak)

Reklama

Reklama