Bezvýznamnost
Insignificance
Réžia:
Nicolas RoegScenár:
Terry JohnsonKamera:
Peter HannanHrajú:
Michael Emil, Theresa Russell, Tony Curtis, Gary Busey, Will Sampson, Patrick Kilpatrick, Jude Ciccolella, Raymond J. Barry, Daniel Benzali, Cassie Stuart (viac)Obsahy(1)
Je březnová noc roku 1954 a v Americe kulminuje hon na čarodějnice. Senátor Joe McCarthy už léta bojuje proti všemu, co ohrožuje zemi - a ohrožuje ji vše a každý. Nebezpečí komunismu číhá za každým rohem a v každém člověku. Ostatně žádný div, když Sověti byli ochotni rozpoutat druhou světovou válku jen proto, aby se mohli zmocnit vlády nad Evropou. Že přitom ztratili nějaký ten milion lidí? To ještě vůbec nic neznamená, protože Rus je mazaný darebák! A takový chytrý člověk jako Albert Einstein by to měl pochopit a měl by to mít zítra při slyšení před výborem na paměti... Joe McCarthy ovšem není jediným pozdním hostem Einsteinova hotelového pokoje. A návštěva, která jej vzápětí vystřídá, je rozhodně sympatičtější a milejší. Neboť jí není nikdo jiný, než krásná a slavná hvězda všech hvězd, Marilyn Monroe... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (10)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $110,950║ ()
Zlatá Palma - výběr ()
Já tenhle film taky nějak nepochopil. Místy filozofický, místy tak trochu bilancování nad životem, pak se tu objevují motivy viny z minulosti, fakt nevím co tím chtěl básník řícii. Na druhou stranu jsem se nenudil, především kvůli dobrému výkonu Theresy Russellové ( ale fakt bych jí nepoznal ). ()
Naprosto postrádá příběh, po celou dobu se tam nic neděje, dějová linka je natolik polámaná, že celý film ztrácí smysluplnost. Nehledě konce, nemyslím si, že jsem úplně hloupá, ale to, co se tam dělo, jsem opravdu nepochopila... Nehledě na to, že si nikdo z hlavních hrdinů neni ani trochu podobný. ()
Asi nejlepší z Roegových „pozdních“ artovních opusů. Vedle toho, že nese inspirativní intelektuální ideu a pro Režiséra typický těkavý střih, v něm tepe i srdce (viz roztomilý Albert Einstein plus pojetí Marilyn Monroe jako „hluboké“ a trpící ženy), což je na Roega skoro až revoluční počin. O tom, že každý za něčím (krása, moc, sláva, slova) skrývá svoje „slabá místa“ (neplodnost, impotence, nízký intelekt, hrůza z atomu – obecně vnitřní nejistoty a závaží dětství), a taky o tom, že čím blíže jste středu vesmíru, tím méně v něm chcete být, a naopak. Závěrečná scéna s Marilyn v bělostných šatech uprostřed komorního atomového holocaustu je silná. Ale chce to pravda vidět víc než jednou. ()
Komedie (obecně je nemám moc rád), která mě docela pobavila. Všechny postavy mi přišly pro Ameriku signifikantní, ať už naturální či naturalizované, jejich interakce byly zábavné, a vlastně i poučné. A navíc to byli lidé, které známe víc a lépe než české VIP politiky. ()
ocenenia : MFF Cannes 1985 - Cena spoločnosti "Commission superieure téchnique de l'image et du son" (CST) ()
Nejlepší byli Michael Emil jako Albert Einstein a Theresa Russel jako Marilyn Monroe, jejich scény fungovaly bezvadně. Ostatní už tak slavní nebyli, převážně zásluhou dost prázdného scénáře. ()
- - v roli "profesora" Michael Emil ()
#566 The Criterion Collection ()