Viridiana

Zajímavé téma tohoto Buňuelova filmu posouvá příběh do takřka thrillerové podoby. Krása, smrt, bída, touha překročit vlastní stín, ušlechtilé ideály versus morální zkaženost. Ukázková sonda o marném lidském sebeobětování a vykoupení. Vynikající herecký výkon andělské Silvie Pinal jen završuje již řečené superlativy. Sekvence ze závěrečné hostiny symbolizuje člověka v jeho zvířecí podobě, syrový až krutě cynický pohled na jednotlivé aktéry vzbuzuje v divákovi pocit absolutní trpkosti a beznaděje. Vrcholem dokonalosti je pak úvodní Händlův chorál Aleluja. A kdoví, zda si všichni jednou nezahrajeme karty u společného stolu. (23.05.2009)

Zajímalo by mě, kolik lidí odhalilo "kritiku katolického pokrytectví" jen na základě zhlédnutého filmu a ne anotace. Viridiana totiž rozhodně nedělá z diváka blbce svou doslovností, hodně informací je dávkováno jakoby mimochodem, což má za následek silnou emoční rezonanci. Je totiž neuvěřitelné, jak je zde Buňuel cynický a bez špetky naděje v klady lidství. Švihadlo (oprátka) se nadále používá jako pásek a v závěru má ještě další výraznou roli. Po té co bratranec hrdinky zachrání jednoho psa, projde kolem něj jiný se stejným osudem. Bratrancovo fatální řešení záchrany Virdiany v závěru a ještě více to, že opravdu funguje. Netolerance ve skupině lůzy, která je většinovou společností odmítána... No je to prostě kruté a divák během filmu rozhodně není hrdý na to, že je člověkem. Díky bohu za (velmi matný) záblesk naděje v perfektně načasovaném závěru. (09.04.2011)

Tak vo Viridiane mi Bunuel urobil hneď trojnásobnú radosť. Za prvé tu máme znova, ako je v jeho filmoch zvykom, úchylného postaršieho Fernanda Reya, ktorého na moje veľké potešenie nechá v tretine filmu zomrieť. Za druhé sa film naváža do kresťanstva (čo mám vždy rád), respektíve nie iba do jeho hodnôt, ale do neschopnosti a neochoty ľudstva chovať sa podľa jeho (nesplniteľných) princípov. No a za tretie ukazuje ľudskú spodinu bez príkras, v tom najhoršom možnom svetle, takže proti sebe nepoštval iba cirkev, ale určite aj socialisticky zmýšľajúcu verejnosť. Maximálne hodnotenie dávam okrem zmieneného aj vďaka množstvu symbolov. Pred zachráneným psom, mačkou s krysou, švihadlom a horiacou tŕňovou korunou vedie u mňa "kresťanský" nožík a "posledná večera". Pochopiť tieto symboly nie je vôbec ťažké, napriek tomu sú veľmi silné. Film je veľmi náročný, ale vďaka Bunuelovmu režijnému majstrovstvu ubehne ako voda. (30.10.2012)

Pokud se na film podíváme optikou černého humoru, vychází z toho výborně. Pokud se na něj podíváme jako na životní drama naivní dívky nedotčené špínou života, vychází z toho ještě lépe. Ale nejlépe jej charakterizuje pobavený úsměv Fernanda Reye předtím než se oběsí. Protože má svůj plán jak nařídit příběh svým vlastním směrem. Viridiana chce konat jen a jen dobro za každou cenu. Jorge prostě jenom činí pragmatické kroky, ale přitom se chová intuitivně správně. Film je trochu přehlcen symboly, ale není nutné jej sledovat jenom jako nějaké podobenství, funguje překvapivě dobře i jen jako příběh sám. "Potmě jsou všechny kočky černé". (03.05.2016)

Je pravdou, že som mal s pozeraním problém. Nemal som vôbec náladu, pozerať podobný druh filmu, ale aj tak som sa prinútil. Náboženstvo a viera bola a je nemennou súčasťou ľudského života, nech už sa jedná o akúkoľvek vieru. Rovnako je to aj s túžbou, ktorá môže zostať skrytá, neuspokojená, alebo sa naplno prejavuje. Viridiana mi neprišla ako satira na kresťanstvo. Je pravda, že v niektorých scénach - posledná večera, príchod matky predstavenej do domu - podkopávajú kresťanskú inštitúciu, ale nerobia to z dôvodov sakrálnych. Skôr z dôvodov čisto ľudských. Pre mňa bola Viridiana kritikou ľudí a ich správania. Ľudí, ktorý sa prezentujú ako chudáci, alebo starci - ako dobrý ľudia, ktorý potrebujú trocha láskavosti, ale vo svojom vnútri sú skazený, ublížený a v samom základe zbabelý a nebezpečný. Hlavná hrdinka prechádza zo stavu milosti a túžby pomáhať, ktorá je umocnená jej vierou, k rezignácií a k strate viery. Buňuel nemusel šokovať a už vôbec nemusel tlačiť na pílu či už v tom aké obrazy zobrazuje alebo aký majú zmysel. Rovnako ako v mnohých filmoch sú mu blízky jednoduchý ľudia, ktorý sa zmietajú vo víre bezútešnosti a okolitého odcudzenia. Nemyslím si, že je to najlepší Buňuelov film ale svoje miesto v jeho tvorbe má. A aj keď som nebol na neho úplne naladený, ťažko mu odoprieť silu z akou vypovedá o ľudských hodnotách. (02.01.2012)