Dvě z policejní brašny

Žádný velký zázrak, čekal bych od dua Smoljak - Svěrák lepší dílo. Vtipnější. Protože zde se mi líbilo jen několik vtipů. Ale scény s Pencem a Bruknerem z druhé povídky (Eskorta) jsou parádní. Ostatně, hlášky Josefa Somra (nejen) o jeho ženě, Evě Holubové, jsou také vtipné. A ponaučení na konec? Nepoužívejte WC ve vlaku :-) (29.01.2012)

První příběh dost tragický (1*). Zápletka o bláznovi, kterého chce někdo dostat do blázince předstíráním, že mu věří, je hodně otřepaná. Mohla by to zachránit nějaká pěkná herecká kreace, bohužel Holub v roli praštěného vynálezce nic světoborného nepředvedl. Druhý příběh výrazně lepší (3*), scénář sice taky nic pomoc, ale Somr výborný... (10.01.2017)

Bean: Mám dojem, že to nebylo o prvorepublikové, ale o třetirepublikové (1945-48) policii. Nejsem si jist, ale myslím, že tam dokonce padlo slovo o Sboru národní bezpečnosti. Taky se mi policajtské uniformy zdály dost odlišné od těch co nosej v Četnickejch humoreskách. Ale ruku bych za to do ohně nedal. Určitě se to odehrává v letech 1935-1938 nebo 1945-48, protože na zdi vysí portrét Edvarda Beneše jako prezidneta. Ale to už je jenom nepodstatný detail, protože to co je důležité, že tu najdeme skvělý svěrákovský humor, který funguje dokonale. // Parafráze: Vaším úkolem bude zneškodnit nebezpečného šílence. A to babičky. Edmunda Babičky. // Dobrým vtipem (nebo to byla náhoda?) byla také role Evy Holubové, která hrála paní Holubovou. (09.03.2007)

Blázen vyloženě stojí na pointě a před ní se přes Faradayovu klec moc humorného záření nedostane, Eskorta pak částečně napraví reputaci a to především díky výkonu Josefa Somra v roli uvědomělého recidivisty. Suma sumárum, sice grátis, ale nic fenomenálního, co by se trvale zapsalo do análů české komediální tvorby. (30.03.2015)

Půvabné řešení dvou mini povídek, které Zdeněk Svěrák napsal na motivy Josefa Burgra. Zajímalo by mě, jestli už byl tentokrát Ladislav Smojlak se svou režií spokojený, protože k sobě bývá dosti sebekritický. Samozřejmě, že se spolu s předními představiteli DJC (obzvláště milý byl Petr Brukner, největší to náš naivní herec) ocitáme v roce 1946 - tím si je jistý každý, kdo sleduje takové "nepodstatné" věci jakou jsou rekvizity a kostýmy. Je jen zajímavé, že dříve Bean a dneska Karlos80 si sice tuhle chybku opravil, ale zase ponovu dokázal pomotat něco jiného... No je to zdejší koumák. Ještě, že jsou na světě důležitější věci, nejenom v podání jeho, ale i Babičky :) (21.08.2009)