Strach má velké oči

Po čertech existenciální téma, přesvědčivě modernizované pohádkové motivy, epesní aranžmá a neobvyklé, třeskutě slibné duo Janžurová+Hrušínský ve správně blbinózní šílenosti nepostrádající nicméně bytelnou koncepci. Happyend sestává ze scény vysvobozené cudné slečinky v modrobílých šatečkách, ana laškovně ječí ohnuta přes koleno zámeckého pána v mysliveckém stejnokroji, a z hlášky „A tady tu knihu hoďte do ohně. Ať už je v tomhle lese jednou klid a pokoj.“ Všechny tyto vklady přicházejí téměř vniveč nestravitelnou upatlaností a rozpatlaností rozhodné většiny dialogů a scének, čemuž, dodávám velmi nerad, napomáhá i Hrušínského lenivé uchopení postavy. Ostatní jsou sice přesvědčiví, ale ti zajímavější z nich (Štěpnička a přesný Havelka) se nechávají vtáhnout do toho blátíčka no a Zedníček coby charakterní milovník to opravdu zachránit nemůže. Nad vodou to tedy drží samotná Janžurka a těch několik podařených zápichů i nečekaných odbourávaček. Jako čtvrt- nebo půlhodinová hříčka třeba v rámci Malého televizního kabaretu by to bývalo mohlo být i v této formě výživné, ale v sedumdesáti minutách to bylo vražedné. Úvodní zakletí v podobě ztráty paměti se v dalším průběhu zcela zrácí ze zřetele, motiv zůstává trestuhodně nerozvinut. Autorské nezvládnutí díla vyjadřuje i dosti nepřiléhavý název: strach je sice jedním z přítomných motivů, ale naprosto nepatří k těm dominujícím a hlavně postrádá jakoukoli motivickou jednotu. Přes to všechno trvám, že lze toto dílo doporučit: Jednáť se o chvályhodně bizarní kousek, který, dostanete-li se do správné nálady (což se mi žel, na rozdíl od Šandíka, PollyJean, M-arty, gudaulina a jiných, nepodařilo), má potenci stát se vaším kultovním. Ještě mu dám někdy šanci, projeví-li ovšem dcera zájem znovu to vidět. /// (únor 2016: Takže zájem projevila a musím přiznat, že nyní vůbec nechápu, co mi tenkrát vadilo a zvedám ze dvou na čtyři.) „Smělý pohled, v ruce kyj, světem kráčí Divobij!“ (02.05.2013)

Česká pohádka, ve které exceluje především paní Janžurová jako babička, která vaří polévky "na míru". Tuhle uvaří polévku krabí, po které je neohrožený hrdina nucen chodit pozadu, tuhle zase polévku houbovou, po které slečna ztratí paměť. Zkrátka poctivá česká pohádka s hereckým obsazením par excellence a mnoha vtipnými scénkami. (04.10.2015)

Jedna hvězda za jazykovou tvořivost, ale jinak? Místy to vypadá jako záběry z ústavu pro choromyslné. Proč se to vůbec jmenuje "Strach má velké oči", když o to v tomto snímku neběží? Hudba je taky spíš rušivá (kromě ústřední melodie). Ale chvat, kterým drvoštěp bez váhání skolí vílu Lesněnku, ten se povedl velmi. :) (11.05.2018)

Jedna z těch zlatých televizních pohádek s úžasným obsazením, chytlavou hudbou a příjemným humorem. Jen odvážnému štěstí přeje a jen ten může vysvobodit zajatou dívku ze spárů loupežníka Bujóna Hrušínského a čarodějnice Magy Janžurové. O zábavu je na hodinu postaráno a zcela výživná porce pohádkové polévky může začít. Hudba: Jiří Václav (25.08.2009)

Sedíme tak s pětiletou dcerou v Karviné uprostřed náměstí na letní zahrádce a tu se středem náměstí valí skinhead v bombru (bylo +40°C ve stínu), holá hlava, pálka přes rameno, nadutý výraz. Dcera po něm mrkla a na celou zahrádku hlasitě pronesla: "Smělý pohled, v ruce kyj, městem kráčí Divobij". Lehli všichni hosté i obsluha a já pochopila, že nejen my ujíždíme na této pohádce......... Strach má velké oči je jednoznačně nejlepší česká studiová pohádka. Iva Janžurová v roli baby Magi předvádí tak neskutečný herecký koncert, tak řádí, že si její skeče přetáčím zpátky a zpátky a nikdy jich nemám dost. K tomu jí geniálně sekunduje Rudolf Hrušínský v roli natvrdlého loupežníka Bujóna a další hvězdný herecký ansámbl. O interiéru bábiny chalupy se nikdy nedá říct, že už si člověk všiml všeho, dialogy jsou chytře vtipné a těch replik, co už od té doby zlidověly, se nedá dopočítat : "PoléVka nebo poléFka? Hm, F je hezčí....:" (07.01.2013)