Obsahy(1)
Brouk v hlavě - inscenace komedie francouzského autora Georgese Feydeaua, nastudoval ji hereckými osobnostmi napěchovaný soubor Divadla na Vinohradech v roce 1969 a v nesmírně vděčné dvojroli v ní září Vlastimil Brodský, jako pan Champsboisy a sluha Bouton. V prvním bonusu se do šedesátých let vracejí Jiřina Jirásková a Otakar Brousek. Druhý bonus na DVD přináší kompletní elektronický archív prvních devíti čísel Reflexu z roku 1991. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (51)
Z těch tří českých verzí, které znám je to má nejméně oblíbená. Nejradši mám televizní zpracování (2002), pak adaptaci Městského divadla v Brně (1998) a až nakonec tuto verzi. Proč? Přijde mi přehnaně groteskní a ukřičená. Herci tu přehrávají mnohem více než v ostatních zpracováních. Pan Brodský hraje skvěle hotelového sluhu, ale už méně mu věřím postavu muže z dobré společnosti. Naprosto mě irituje scéna, kdy pan Homenides de Histangua potká svoji manželku a je přesvědčen o tom, že je mu nevěrná. Přestože má v kapse revolver a v předchozích chvílích chtěl zabít všechny okolo, nyní se zmůže jen na: "Máte se?". V televizní verzi je tato scéna vypuštěna úplně a je to z mého pohledu ku prospěchu. ()
Úžasná komediální smršť a prakticky dokonalý obraz, jakým způsobem lze herecky uchopit přidělenou postavu. Přesto si nechávám malou rezervu, rád se podívám i na jiné soubory, jak si s tímto bláznivým dnem poradili, i když herecky překonat tuto generaci se může zdát nemožné. Sejdeme se znovu u Něžné kočičky. ()
Výrazně mladší Zelenkova televizní adaptace mi před pár lety učarovala a tím spíš jsem se těšil na záznam hry, kterou ztvárnili legendární komediální herci své generace. Měla to být sázka na jistotu, jenže dopadlo to přesně naopak. Zelenkův Brouk v hlavě je civilnější a uměřenější. Vinohrady se patrně mnohem víc přiblížily představě Georgese Feydeaua, ale na mě je to příliš fraškovité, naivní a trdlovité. Skvělý je Josef Bláha, velmi slušní Vlasta Brodský a Vladimír Krška, ale celkově to víc než 65 % celkového dojmu nevytáhnu. Tam, kde měla být hra nejsilnější, ve mě vzbuzovala lehké závany trapnosti a pocit přehrávání. ()
Nejsem cílovka. Divadlo na Vinohradech si z Feydeaua udělalo vlajkovou loď a celá desetiletí vyjíždějí z českých městeček a vesnic plné autobusy milovnic a milovníků měšťanského divadla, aby si užili své milované herce v některé z mnoha Feydeauových frašek. Jenže televizní inscenace bez kouzla naplněného divadla ukazuje naplno, jak celý ten stroj jede tak trochu trapně naprázdno. Až bych dal zavděk předtočeným smíchem, jak jsem se nudil. Dvě hvězdy za to, že herci hrají naprosto přesně to, co mají hrát, ale tento typ frašky je ničím bez živých diváků v hledišti. Ale třeba jednou, až budu ten distingovaný majetný pán v letech v saku na míru, který vyvede svou manželku v nových šatech do společnosti, stanu se taky cílovkou. ()
přátelé ,to bylo pošušňáníčko! Koncert dá se říct.Tak mají hrát herci aby až uzrají se o nich mohlo říct že to jsou páni herci.Rušivý element tam byla paní Jirásková.Ale tu jsem nikdy nepokládala za dobrou herečku.Když hraje herec očima gesty náladou přesvědčivě tak to je paráda.Třeba jak pan Brousek namaloval sobě a panu Brodskému kolečko křídou na sako.A ta tečka doprostřed s gestem nonšalantnosti. jednoduché kulisy nijak nóbl ale za to vynikly výkony herců.Pět je málo. ()
Reklama