Réžia:
Jiří BělkaKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel MarešHrajú:
Josef Abrhám, Jaromír Hanzlík, Naďa Konvalinková, Libuše Šafránková, Stella Zázvorková, Zdena Hadrbolcová, Lubomír Kostelka, Svatopluk BenešObsahy(1)
Dva gentlemani Jack Worthing a Algernon Moncrieff měli skvělý plán! Aby si zpestřili svůj poklidný venkovský život a vnesli do něj trochu vzrušení, vymysleli si osobu, za kterou nutně musí cestovat. Jack si vytvořil imaginárního bratra Filipa, kterého používá jako výmluvu, aby mohl jezdit do Londýna za půvabnou Gvendolínou. Algernon zase měl imaginárního přítele Banburyho, který je neustále nemocný a on ho musí naléhavě navštěvovat u nemocničního lůžka. Vše se začne hroutit ve chvíli, kdy si Moncrieff začne říkat Filip poté, co navštíví Worthingovu mladou chráněnku Cecílii na venkovském sídle. Když se oba gentlemani společně ocitnou pod jednou střechou – nastane ten pravý čas odhalit, jak je důležité míti Filipa! Slavná komedie Oscara Wildea, patřící do klasického světového repertoáru, vám dovolí vychutnat duchaplné dialogy dvou mazaných kamarádů i jejich svérázné názory na ženění a vztah k ženám. Režisér Jiří Bělka ji natočil v roce 1979 s Josefem Abrhámem, Jaromírem Hanzlíkem, Libuší Šafránkovou a Naďou Konvalinkovou v hlavních rolích. (Česká televize)
(viac)Recenzie (78)
Převážná část Wildeova dramatického díla zlidověla v podobě fragmentů, hlášek, one-linerů a aforismů. Jak je důležité míti Filipa není výjimkou z tohoto pravidla, ale stvrzením. Nebyl by problém rozparcelovat zhuštěnou hru na věty, zamíchat pořadí a distribuovat jako Moudrost a vtip Oscara Wildea; kdyby tedy ten titul nebyl už dlouho k dispozici. Nechť každý sám posoudí, jak všechny ty paradoxní výroky, v nichž každý jistě identifikuje vlastní zkušenost s partnerskými vztahy, sedí. Jediné, co by případně sneslo kritiku, je tedy zpracování. Televizní papundeklovost s vyhroceně stylizovanými promluvami nicméně skvěle koresponduje; ne že by byla nálada soustředit se na něco jiného než gejzíry ostrovtipu. Kdyby tedy dvojice Algernon & Cecilie nepůsobila trochu dýchavičně vedle ironicky lahodné dvojice Jack & Gvendolina, která vyhlíží, že se co chvíli odebere na Svatební cestu do Jiljí, jednalo by se o perfektní adaptaci. ()
Josef Abrhám, Jaromír Hanzlík, Naďa Konvalinková, Libuše Šafránková, Stella Zázvorková, Zdena Hadrbolcová, Lubomír Kostelka, Svatopluk Beneš to je záruka kvalitní podívané, znám Filipa 1952, 1979 i 2002. Všechny inscenace jsem viděl a byly perfektní. Oskar Wilde byl pěkný rýpal ale dobu vystihl výborně, chtěl bych být jedním z Filipů a žít v té době , to musela být nádhera teď mám jen seprané trencle a vysoko do žlabu ale jsem spokojen deda :-) PS komentáře by měly být jen z pěti vět, pak už je to jen mlácení prázdné slámy pisálkové deda :-) ()
Dobří herci a hlavně dobré skeče nesmrtelného Oscara Wildea nemůžou snad zklamat, přesto je tato verze o chloupek slabší než její anglická sestřička z roku 1952. Ovšem perly lady Bracknellové jsou nejlepší ze všech... "Algernon je nesmírně schopný mladý muž. Nemá nic a vypadá na všechno, to je vám snad málo?" ()
"U důležitých odpovědí je rozhodující věcí styl, ne upřímnost." Pokusím se zformulovat, proč této verzi Filipa straním před jinými, které jsem viděl. Operetní strojenost protagonistů na první pohled zapůsobí protivně, jako zastaralé přehrávání. Má ale svou platnost v režijní koncepci a později se bohatě zúročí. Herci tak totiž nehrají proto, že by jim snad secesní kostýmy a kostrbaté bonmoty nedovolily ztvárnit lidi z masa a krve, ale proto, že samy Wildeovy postavy se chovají strojeně. Hrají tedy někoho, kdo SI hraje NA někoho. Ve Wildeově světě jsou společenské konvence normativním evangeliem a zhřešit proti nim spontaneitou si nikdo nedovolí. Nakolik přesvědčivě jsou hrány jednotlivé společenské role, závisí na věku a protřelosti každé postavy. No a vtip je v tom, že když zápletka "vykolejí" z předpokládané dráhy, postavy se pokoušejí chovat stejně konvenčně i v situacích, na které je žádný obecně uznávaný řád nepřipravil. Zmítány emocemi, vypadávají ze svých rolí jako gramofonová jehla z drážky desky, včas si to uvědomí, zase se zkusí vrátit do té "společenské" verze sebe sama a vymýšlejí si stále absurdněji znějící vysvětlení pro to, co se děje a za jakých okolností je to přijatelné. Příkladně Stellu Zázvorkovou máme zafixovanou převážně z rolí až neomaleně spontánních žen z lidu; peskují své okolí, zatínají pěstičky, dovolávajíce se poslušnosti a nikdy nemají daleko ke křiku, kterým si zjednají kázeň. Lady Bracknellová jim nezůstává nic dlužna svým charakterem trhovkyně, ale ten rozeznáváme jen implicitně. Navenek je to kvazinoblesní dáma, která se nepotřebuje vnějškově prosazovat. Má ty své pompézní róby a šperky, které jsou výmluvné jako generálské distinkce, a proto se všemi jedná s blahosklonnou přezíravostí té, která si to může dovolit. Spodní tóny řeči ji ale usvědčují z potlačované agrese a popuzenosti z toho, že se věci vymykají její kontrole. Josef Abrhám, zahanbený jejím rutinovaným výslechem, cedí "zdvořilé" odpovědi skrz zaťaté zuby, Libuše Šafránková prokládá švitořivou koketerii hrdelním hlasem nelíčeného zklamání atd. atd. Zkrátka pod tou předstíranou nonšalancí a nedbalostí prosvítají sympaticky lidské vlastnosti. :-) Tato dvojí hra dodává beztak vtipným Wildeovým štychům ještě přidanou hodnotu, kterou v jiných zpracováních nenacházím. Tak proto 100% ()
Už samotná hra Oscara Wildea je vynikajúca. Od Jiřího Bělku som ešte nevidel niečo priemerné alebo priam odfláknuté. Herci predstavujú to najlepšie, čo bolo v danej dobe k dispozícii. Takže sa môžeme baviť o tom, či výsledok je alebo nie je divadelnejší než mal byť, či herci v niektorých momentoch prehrávajú zámerne alebo neúmyselne, ale to je asi tak všetko čo s tým môžeme robiť. Frflať má právo ten, kto túto inscenáciu svojim výtvorom prekoná. A to si počkáme. ()
Reklama