Život v oblakoch

Namyslený herec, neistá herečka pod taktovkou trpezlivého Buscemiho ako režeséra, ktorý musí viac riešiť pošramotené egá všetkých neschopných tvorcov pri pár scénkach svojho nezávislého filmu aby vôbec dokončil film a ukážka aká je to asi drina natočiť dobrý film keď tvorcovi nie je úplne ukradnutý jeho výsledok ako v prípade ED WOODa a je to veľká sranda. Ako najlepší záber dokáže pokaziť jedno pokazené mlieko, koľkokrát sa rozpadne sen rejžu o jeho filme a že všetko nakoniec dokáže zachrániť jeho vlastná matka. Nahrávanie 30minutového ticha miestnosti po skončení filmu kde každý myslí na to svoje nemá chybu =D. (04.10.2008)

Snad v žádném jiném filmu o natáčení filmu se nikomu nepovedlo tak jako DiCillovi ponořit se tak do pocitů všech zúčastněných. I díky chytrému formálnímu rozdělení a práci se střídáním černobílých a barevných scén střídajících se podle statutu snímané reality jsem měl jako divák pocit že jsem taky na place. Buscemi je po celý film úžasný a skvěle ukazuje jak musí režisér dělat moudré kompromisy a přitom být oprsavdu nekompromisní. O to zajímavější je, že po urputných snahách o dokončení alespoň jedné scény, se pak povede ji natočit shodou náhod během jediné minuty. A pro lidi co nechápou, že dobrý film (nutně) nestojí na propracovaném ději a dramatickému stupnování napětí: největší síla tohoto filmu je, že právě mezi řádky se objevuje ani snad né hloubka, ale opravdovost charakterů; přesto že je to film o filmu, má vlastně určité literární kvality obohacené navíc o to, že narozdíl od literatury film svou podstatou umožňuje opravdu prožít emoce postav a vnitřní stavy (byť ne ve stejné intenzitě), nejen se do nich vciťovat. (01.05.2007)

Nezávislý film o tvorbě nezávislého filmu. Pokud znáte styl a práci Toma DiCilla, nebudete ničím překvapeni, Život v oblouznění je totiž plný jeho režisérských znaků, obsahuje scény úsměvné, ale ne přímo k popukání. Dalo by se říct, že zde platí staré pořekadlo: Za málo peněz hodně muziky. Na snímku je totiž skutečně vidět, že ho má na svědomí někdo, kdo točí filmy pro radost a ne pro peníze, DiCillo je v tomto směru jeden z posledních mohykánů. Příjemná podívaná s úžasným Stevem Buscemim (tenhle týpek totiž nikdy nezklame). 8/10 (20.07.2009)

Na Život v oblouznění jsem dostala tip, snímek mě hned zaujal, tak jsem se na něj mileráda podívala. Hledala jsem zrovna něco krátkého, nenáročného a spíše zábavného. Většinou u filmů toužím po silném příběhu, ale když vidím snímek tak nabitý nápady, snímek, u něhož si režisér doslova hraje s diváky, musím to ocenit. Steve Buscemi jako tradičně nezklamal. Opět hraje divného chlapíka a opět je naprosto nezapomenutelný. Čiší z toho láska k filmovému řemeslu, ale i inteligentní humor, a to mám ráda. (08.04.2012)

On ten film jako není špatný, jak by se mohlo zdát z mých tří hvězdiček hodnocení, a ta úvodní černobílá, asi dvacetiminutová část je naprosto skvělá a shrnuje vše, co sám znám z natáčení a z toho, co všechno nečekaného se může pos.at. Jenže pak začne ta reálná část, kde se sice občas nějaké ty fórky a pomrknutí objeví, ale celkově už tomu chybí drajv a nějaký silnější podpříběh (s výjimkou matky v závěru). Takový film o filmu je v podstatě pořád o tom samém, takže ty podpříběhy jsou důležité. Tohle mi přišlo jako levná variace na Americkou noc, kde se řeší v podstatě ty samé citové problémy (u Truffauta vážně, zde s jemným, pobaveným nadhledem), nebo na Francouzovu milenku (film, ne knihu). Herci hrají skvěle, o tom žádná, je vidět, že je to i baví, ale prostě natáčení často není nijak velká zábava, spíš je to o neustálém a zdlouhavém čekání na další záběr, takže u tohoto žánru skutečně ocením jiné, originálnější uchopení. (27.12.2022)