Andaluský pes
Un chien andalou
An Andalusian Dog
Un Chien Andalou
Réžia:
Luis BuñuelObsahy(1)
Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (409)
Vopred som netušil, čo mám od Buñuelovho filmu čakať a teraz po zhliadnutí ani presne neviem, čo som to vlastne pozeral. Zo všetkého najviac mi to pripomínalo akúsi surrealistickú exhibíciu, prirodzene bez hlbšieho zmyslu, ktorá navyše išla značne mimo mňa. Možno je to na mňa len príliš silná káva, možno som sa len príliš nesústredil, možno... Každopádne, nie všetko, čo je pôsobivé a šokujúce je aj kvalitné. Súhlasím s tým, že je to dielo, ktoré treba vidieť (a hlavne je to dielo, nad ktorým sa dajú viesť nekonečné debaty), ja osobne som už rád, že to mám za sebou a taktiež to už znova vidieť nemusím. Som si ale istý, že milovníci surrealizmu boli pri pozeraní na vrchole blaha... ()
Kochat se dá kdečím... Mám dojem, že největší zásluhou Andaluského psa je, že dokázal konečně na moment sjednotit neusátle rozhádané surrealisty v názoru na to, co by měl reprezentovat surrealistiký film (byť zajisté ne všechny, to by bylo podezřelé). Film jsem viděl několikrát, párkrát ho za život ještě asi uvidím (mnohdy běží jako předfilm jiných Buñuelových děl) a stavím se k němu prostě jako k dobovému projevu. Je mi cizí a nemluví moji řečí, čímž ale nechci argumentovat čímsi o „rádoby“ nebo „pseudo“. Rozhodně ne → dobovým projevem je Andaluský pes podobně jako Stávka, Malý Ceasar nebo Mezihra. Každý reagoval na dobovou potřebu a úspěch/neúspěch jmenovaných se odrážel v tom, zda jí naplnil (u sovětského příkladu centralizované kinematografie je to samozřejmě složitější). Oproti nezávaznému blbnutí v Mezihře se ale zdá, že takové přeříznutí oka má pochybnou sílu i dnes a potřeby se v tomto smyslu zase zjevně tolik nemění. Ale jen za historický význam hvězdy nerozdávám, pořád věřím v osobní dojem. Odpusťte, přísní vědci;) ()
Už ten pofidérní a naprosto šílený úvod kdy L. Buňuel, na balkónu pozoruje nebe s úplňkem, současně si brousí břitvu a do toho všechny ty moc divné zvuky to naprosté tajemno a nepředvídatelnost. Místo měsíce se ale náhle objeví oko mladé ženy které rozřízne břitva vejpůl-náhle měsíc zakryje mrak a oko vyteče.! Jedna z nejnápadnějších a nejvíce šokujicích scén filmového surrealismu a vubec filmu takového. Nicménně i další scény stojí za připomenutí : Všechny ty pruhované kravaty, pruhy na krabičce, knihy které se proměňují ve zbraně, cesta z Pařížského bytu která vede přímo na mořskou pláž, spojení nespojitélného a naprosto nezapadajicího do sebe, muž tahajicí za sebou dva velké klavíry na nichž jsou dva krvavý a zdechlí osli a dva živý kneží, uříznutá dlaň která běhá po podlaze atd. Tento ranný, experimentální a silně avantgardní snímek navždy zůstane v mém srdci jako ten vůbec první, nejzařilejší a hlavně v rámci mezí ještě koukatelný! Kdo neviděl vřele doporučuji toto je ranný surrealismus společně s filmy jako "Dopolední strašidlo" od H. Richtera či Clairovou Mezihrou. Svým způsobem navazuje surrealismus na hnutí dadaistů které se rovněž tak pokoušelo demaskovat zkostnatělou společnost. Nicménně i výrazové prostředky obou směrů jsou do určité míry stejné a obdobné. Svou škodlivostí ,osobitou estetikou, šokováním, otřesením a překročením tzv. dobrých mravů má být zviditelněno omezení, kterému je jedinec podroben zažitými společenskými normami. ()
Balkón v noci. Muž (sám Luis Buñuel) ostrí britvu. Pozoruje malý oblak, ktorý pláva po oblohe smerom k mesiacu v splne. V zábere sa teraz objavuje hlava ženy, oči má doširoka otvorené. Oblak prekryje mesačný kotúč, v následnej juxtapozícii muž ostrím britvy prereže nič nenamietajúcej žene očnú buľvu. ___ Takýmto prológom sa začína Andalúzsky pes – a kariéra Luisa Buñuela. Zrodil sa pod vplyvom „Manifestu surrealizmu“ (1924) Andrého Bretona v spolupráci s maliarom Salvadorom Dalím. Na počiatku ich spoločného diela bol sen, surrealistami uctievaný stav, kedy človek bez zábran prežíva najvnútornejšie konflikty svojho podvedomia. Boli to dve snové vízie, ktoré sa vo filme stali ťažiskovými motívmi pre vyjadrenie obsesií (utkvelých predstáv) a komplexov hrdinov: Dalímu sa zdalo o dlani plnej mravcov, Buñuelovi zase o čepeli britvy, ktorá prerezáva mesiac na polovicu. Druhý obraz sa v drastickejšej podobe stal podkladom pre prológ, ktorý je akýmsi mottom tohto šesťnásťminútového filmu. Podľa francúzskeho režiséra Jeana Viga „nám prológ vraví, že tento film musíme vnímať inými očami“. Scenár k filmu vznikal sedem dní. Buñuel a Dalí pri písaní kládli hlavne dôraz na oblasť nevedomia, film je zložený z obsesií autorov a obrazov, ktoré ich priťahovali, bez toho, aby vedeli prečo. Takisto aj samotný názov vôbec nekorešponduje s obsahom filmu (nevyskytuje sa v ňom žiaden pes). Neskôr Federico García Lorca (Andalúzčan) vo filme videl útok na svoju osobu, domnieval sa, že on má byť tým psom. Štýl Andalúzskeho psa (a celkovo aj surrealistického filmu) je eklektický. Mizanscéna je ovplyvnená surrealistickým maliarstvom: mravce vychádzajúce z mužskej dlane sú typickým dalíovským obrazom. Čo sa metódy výkladu týka, tvorcovia ihneď po dokončení filmu verejne proklamovali, že jedinou možnou je tá freudovská – psychoanalytická. Ak pristúpime k analýze tohto komplexného obrazu skrz interpretačnú optiku Davida Bombyka, naskytnú sa nám ikonické, indexické i symbolické hodnoty: jednak je obraz zarážajúci sám o sebe; je to miera zamorenia duše majiteľa ruky; nepochybne symbolizuje aj obecnejšie ochorenie. Je metonymický, pretože mravce sú „pridružený detail“; je taktiež synekdochický, pretože ruka je časťou, ktorá zastupuje celok. Nakoniec zdroj obrazu vyzerá ako trópus: kalambúr (slovná hračka) s francúzskou frázou „avoir des fourmis dans les mains“ (v preklade: „mať mravenčenie v ruke“). Takýmito obrazmi je film prestúpený snáď v každej druhej sekvencii. Umne sa tu pracuje aj so (surrealistickou) strihovou skladbou, ktorá je zmesou niektorých impresionistických metód (mnohé prelínačky a dvoj-, či viacnásobné expozície) a určitých postupov z prevažujúcich filmových trendov. Šokujúce prerezanie oka spolieha na určité princípy kontinuálnej strihovej skladby (a samozrejme aj na Kulešovov efekt). K rozbitiu časopriestorovej spojitosti je bežne využívaný aj diskontinuálny strih, napríklad, keď sa hrdinka zavrie v izbe a len čo sa otočí, muž sa nevysvetliteľne objaví za ňou. Andalúzsky pes odmieta nasledovať akékoľvek konkrétne zavedené postupy, pretože by usporiadal a odôvodnil to, čo musí zostať „nezaujatou hrou myslenia“. Zaujímavú funkciu plnia vo filme aj samotné medzititulky, ktoré behom celého trvania filmu ohlasujú nezmyselné intervaly uplynutého času, napríklad titulok „pred šesťnástimi rokmi“ sa objaví v priebehu deja, ktorý bez prerušenia pokračuje ďalej. Andalúzsky pes je v podstate celý snímaný staticky, výnimkou je iba sekvencia, v ktorej sa muž, preoblečený za mníšku, ženie po ulici na bicykli. Iba v tejto sekvencii je prítomná kamerová jazda. Z takmer každého záberu je viac než zjavné, že bolo použité expresívne (na)svietenie. ___ V surrealistických filmoch sa častokrát vyskytovala aj bohatá škála erotických podtextov. A keďže sa s nimi narábalo aj v Andalúzskom psovi, jednou z možných interpretácií by bola tá, ktorá ju chápe ako štúdiu potláčaných sexuálnych impulzov. Pozoruhodné je však to, že aj pri alogičnosti diania si každý jednotlivý výjav z Andalúzskeho psa zachoval charakter ostro zachytenej skutočnosti. Od samého začiatku si Buñuel zapovedal všetky formálne trikové experimenty. Jeho surrealizmus sa nestavia proti skutočnosti, ale z nej vyrastá. 85% () (menej) (viac)
Dneska se dá tenhle film občas koupit v Levných knihách. Když jsem ho viděl prvně, tak jsem očekával, že to bude dobrý film, ale musel jsem se nad jeho amatérismem usmívat. Co ti dva pěkně napsali, to na plátno už tolik nepřenesli. Ale určitě je dobře, že i tyhle pokusy od lidí, kteří se v kumštu prosadili až podzěji, tak jsou k dispozici. Jsou dokladem o jejich vývoji, kdy a kde byli právě třeba v roce 1929. ()
Galéria (44)
Fotka © Umbrella Entertainment
Zaujímavosti (24)
- Na natočenie filmu si Luis Buñuel musel požičať od matky 25 000 pesiet. (paeso)
- Po první projekci v Paříži byl Bunuel zklamán z rozpačitých, ale ne nesouhlasných reakcí diváků. Byl znepokojen, že kolem filmu není povyk a skandál a o pár dnů později napsal, že Andaluský pes měl být "zoufalou výzvou k sebevraždě". (Hwaelos)
- Během promítání filmu došlo ke dvěma potratům. (formelin)
Súvisiace novinky
LFŠ ocení Hynka Bočana a Milana Lasicu
Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, přivítá dva významné představitele česko-slovenské kinematografie – režiséra Hynka Bočana a herce Milana… (viac)
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (viac)
Reklama