Nebudeš sama

Čarodějnický příběh z odlehlé podhorské oblasti osmanské Makedonie je sám o sobě poutavý a zajímavý, a v éře nekompromisní nadvády horrorových stereotypů a šablonovitostí, především hollywoodských, by mohl působit osvěžujícím dojmem. Tedy mohl by, kdyby rejžův rukopis byl víc mužský než ženský, přesněji kdyby se vykašlal na nešikovné pokusy o poetiku, lyriku a rádoby artový přesah, kteréžto prvky v ději většinou nudí a jeho temnou atmosféru mrví, a namísto toho přitlačil radši na realistické civilnosti a syrovosti. A hlavně a především kdyby film nenechal schválně točit "nervní" a vyzoomovanou (= vyližprdelní) ruční kamerou, navíc v jakémsi pitomém (snad IMAXovém) formátu. A kvůli té mizerné kameře, která mi sledování filmu notně otrávila, nemůžu dát s čistým svědomím ani třetí, i když bych rád, protože třeba způsob převtělování čarodějnic mi přišel podnětný a fascinující. (29.04.2022)

Baladické podobenství o věčném koloběhu života a touze žít je vyprávěno pomocí poetických obrazů stavěných do kontrastu násilí, krve a smrti. Dá se bojovat s prokletím? Maria, přezdívaná vlkožroutka, si to nemyslí. Dívka, která jí byla obětována, si myslí opak. Je na divákovi, kterou stranu si zvolí on. Uhrančivý soundtrack ve spojení s magickým vizuálem vytváří elektrizující atmosféru. Pokud lze o nějakém snímku říci, že je umělecký a určený pro menšinové publikum, pak je to rozhodně tento. Vnímavý divák bude vtažen, přibit a na konci vyplivnut. Mainstreamový divák by měl nechat tento film bez povšimnutí, čímž si ušetří zklamání. Je to horor. Ale horor, kterému říkáme život. Dlouho jsem neviděl podobně hypnotický film, ale naprosto rozumím těm, co ho nepobrali. Stejně jako ostatní druhy umění, ani kinematografie nemůže nabízet jen filmy snadno pochopitelné, lehce srozumitelné, možná až polopatické. A při srovnání s literaturou není tohle próza, ale bezbřehá poezie. A mimochodem, tenhle film rozhodně pomalý není, to je spousta jiných... (24.06.2022)

"Trpí jako zvíře, stahuje se z kůže..." Život je svině a lehké to nemá nikdo, bohabojný ani pohan. Bosorky jsou mocné, ale příroda, ta největší čarodějka, nám vládne všem. Je to teskné, zádumčivé, surově lidské i dětsky zvídavé, vonící konvalinkami i čpící potem námahou ztrhané ženy, rodící na poli uprostřed ostatních vesničanů (protože sklizeň má přednost). Použitelné i jako návod pro začínající čarodějnice, s pár zajímavými informacemi. Vlkožroutky se neživí vlky, ale dušemi vesničanek (někdy i vesnických balíků na slámě), v zaostalých moldavských šovinistických lesích to začíná nesměle bzučet feminismem a strigy jsou odjakživa špatné manželky, ovšem vychovávat je fackami není dobrý nápad! Největší průšvih je, když mladá, němá striga vycení zkažené zuby a vydá se hledat své místo v životě, přičemž její cesta vede skrz pajšl pejska, dělohu čerstvé prvorodičky či slabinami nadrženého mládence. "Střeva si do srdce nastrká, z popela povstává bosorka. Jak bájný Fénix se rozletí... lesem, pro krvavá objetí." (01.08.2022)

Tak se slovem horor bych tady byl hodně opatrnej. Až na dvě tři scény to nemá s hororem nic společnýho. V určitým smyslu to bude hororem pro diváky kteří se u toho budou nudit. Mám rád podobný ARTovky ale tohle mi až tak nesedlo. Místy mi to přišlo zbytečně zdlouhavý. Navíc jsem to viděl s otřeným českým dabingem takže to výslednýmu hodnocení taky nepřidá. Možná jsem se na to díval i ve špatnou dobu. Tím myslím, že na takovej film musí mít člověk chuť a hlavně náladu. No a já ji zrovna neměl. Každopádně jestli tomu dám v budoucnu ještě někdy šanci tak určitě v původním znění s titulky. (15.11.2022)

Krvavá balada o ambiguidním a ve svých fragmentech mnohdy nepochopitelném kole života, jehož točení je i přes svou krutost nádherné a zároveň a je to to jediné, co máme. Horor? Vůbec. Nádherné podobenství plující na střídmosti slov, krásné hudbě, okouzlující kameře a vnitřnostech. Sourozenec A Ghost Story. (19.08.2022)