Sám proti všem

Snímek navazuje na starší Gasparovo dílo Carne bez jež znalosti mi mnoho věcí nedávalo smysl a až zhlédnutím obou dvou filmů za sebou mi to konečně začalo fungovat. Osobně mám ale radši první snímek, protože dle mého názoru důsledněji vystavuje jednotlivé formální prvky a Seul contre tous je už jen libovolně variuje... - - - Varování "Pozor! Máte jen 30 vteřin na to, abyste opustili tuto projekci." je ale samozřejmě perličkou navrch :) (29.10.2009)

První polovina a příběh řezníka je deprimující záležitost člověka v těžké krizi středního věku s několika výbornými momenty a silnou scénou s těhotnou manželkou a matkou. Film se rozšiřuje do stále deprese a bizarnosti. Po varování a odpočítávání začíná filmové peklo. Řezníkova halucinace s dcerou je totální démonický masakr, který mi udělal díru do krku, krvácel jsem, chrčel jsem, bolest nepřestává, titulky, temnota. (22.11.2015)

V první řadě jsem se bál, že nám Noé naservíruje po tom všem dojemný konec, ale nebyl by to on aby další scénou vše navrátil do zajetých kolejí. Jinak je to film o frustraci z celého života jedné postavy, do které se parádně vžil Philippe Nahon a hlavně scény kdy je nazlobený opravdu stojí za to. Velmi zajímavý i dokonce občas vtipně filosofující je vnitřní hlas hlavní postavy. K tomu všemu pár Gasparových vychytávek z toho dělají parádní film. (14.08.2012)

Působivé nahlédnutí do duše bývalého řezníka. Philippe Nahon staví svůj herecký projev na kamenné tváři a apatickém chování. Jeho znechucení se spolu se stopáží stupňuje a vystupňuje. Strach z bídy, odpor k celé škále věcí a lidí, otázka morálky, vztah k dceři a profláknuté hledání smyslu života, tím vším se hrdina zabývá ve svých myšlenkách. Oněch 30 vteřin k opuštění projekce nabízí Noe v situaci, kdy lze očekávat záběry, které nebudou ladit oku diváka. Přesto bych rád věděl, kolik z nich zauvažuje nad tím, že projekci opravdu opustí? Občasný detailní záběr na hrdinovo oko následující těsně po něčem nechutném dle mě pak dokresluje, co chtěl Noe říct. Viděno krátce po Hanekeho Funny Games, ve kterém autor brnkal na podobnou strunu. Režisérova mystifikace (kterou zmiňuje dwi) mě dosti nahlodala - znechucení tím, co se na plátně děje, vystřídal příjemnější pocit, že se vlastně nic nestalo. Ale opravdu se nestalo? (10.05.2008)

Špinavé existenciální drama plné bezvýchodnosti, zoufalství a bolesti...jenže...jenže na konci je naděje v podobě lásky, aspoň že tak. Co na tom, že zrovna tuhle lásku zakazují zákony společnosti. Proč? Ne proto, že by byla tak špatná, ale proto, že je tak silná. Prostřelený krk působil mnohem realističtěji a syrověji než tomu bývá v horrorech. Jeden z filmů, které už podruhé vidět nemusím... (16.09.2015)