Kin-Dza-Dza!
Obsahy(1)
Planetu Pluk v galaxii KIN-DZA-DZA pokrývá písečná poušť a jen tu a tam z ní trčí jakési poničené konstrukce. Světélkem na ručním snímači si každý může ověřit, kdo z lidí je "chatlan", a kdo pouhý "patsak", co musí nosit zvonek na nose, zdravit chatlany v podřepu a mít připravenou klec, aby jim z ní mohl pro obveselení zazpívat - neposlušný patsak může být vsazen do "etsih" s hřebíky nebo být rovnou "tranglukován". Dva Rusové z osmdesátých let 20. století se na ní ocitají nešťastnou náhodou, když se jich podivný bosý tulák na ulici v zimě vyptává na souřadnice Země aby se mohl vrátit, a oni stisknou tlačítko jeho transportního "gizma". Na poušti potkávají jiné dva trosečníky toužící po návratu na svou planetu a shánějící prostředky na "gravicap", pomocí něhož se jejich rezavějící rozskřípaný "pepelats" může přemístit na libovolné místo ve vesmíru a ne jen poletovat nad pískem. Ukazuje se, že kuřák Vladimír Nikolajevič je boháč, protože vlastní "ketse" - zápalky, jenomže z neznalosti místních "výměnných" praktik brzy o všechno přichází. A není jednoduché přežít na Pluku, kde není rozdíl mezi strážci zákona a bandity, soudce po úplném stažení obžaloby odsoudí k polovičním trestům a "ketse" obžalovaných si strčí do kapsy, a všichni chatlani s tranglukátory za pasem si s vámi dělají co chtějí. (Kubiik)
(viac)Recenzie (57)
Příběh odehrávající se na jisté, Rusy kolonizované planetě, se zas až tak moc neliší od života, který známe z té naší. Jiný žebříček hodnot, který tam vládne, je pouze důsledkem potřeb, ostatně tak jako zde. Ani "kreolská ruština", kterou se tam mluví, nepředstavuje žádný komunikační ani asimilační problém. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Druhý díl filmu si nechám někdy na příště, pokud vůbec. ()
Film vypráví příběh dvou sovětských občanů, kteří jednoho dne na ulici potkají muže, jenž tvrdí, že je z jiné planety a v ruce drží přístroj, pomocí kterého se prý na planetu může přenést. Muži ho považují za blázna a jeden z nich z legrace zmáčkne tlačítko na přístroji. V tu chvíli jsou muži přeneseni na cizí planetu, na které žijí obyvatelé ovládající telepatii. Na planetě se seznamují s Uefem a Bimem, kteří jsou nejprve jejich protivníky, avšak později se spřátelí a zažívají spolu mnohá dobrodružství. Na závěr se oběma mužům podaří dostat zpět na planetu Zemi. Tohle pro mě bylo asi nejpodivnější sci-fi, které jsem doposud měla štěstí vidět. Kromě naprosto specifického příběhu mě zaujal také fakt, že v první polovině člověk vůbec netuší, oč běží a z řeči tamních obyvatel, kteří při své mluvě neustále používají výraz ku, není divák také příliš moudrý. Přesto však film člověka ani na chvíli nenudí a jen zaujatě čeká, co se bude dít dál. ()
Viděl jsem to jako děcko, možná i ke konci osumdesátek. Jedné co jsem si pamatoval byla jedna scéna a slovo gravicapa. Nevím, jak moc chtěl Danělija ukázat ten strašný bizár všeho co je ruské anebo chtěl natočit jen film o absurditě Gulagu, ale určitě se mu podařilo natočit film o člověku. Ecce homo! Ruská duše je jeden zatraceně obrovský a nepochopitelný vesmír. ()
Výborná sci-fi satira, v níž se jeden uvědomělý sovětský soudruh Vladimir Nikolajevič neboli strejda Vova a trochu natvrdlý „první gruzínský kosmonaut“ a kleptoman Gedevan Alexandrovič ocitají v svérázné galaxii Kin-dza-dza. Víc se mi líbila první část, v níž jsou oba hrdinové konfrontováni s odlišnou mimozemskou realitou, postupem času se film trochu zamotává do stále téhož a neustále opakuje pár mimozemských slov. Nepřekonatelná je interpretace písně Strangers in the Night, kterou by mohli závidět i Plastic People! Ку! (Neplést s кю!) ()
Tenhle film jsem viděl prvně jako dítě někdy před dvaceti lety. Jméno i děj jsem časem zapomněl, ale pozdrav "Ku!" jsem si pamatoval 20 let a jen kvůli tomu jsem si zjistil jméno filmu, film sehnal a nadšeně znova shlédl. Je až neuvěřitelné, jaké měl scénárista nápady - klobouk dolů. Opravdu netuším, jestli to je nějaká satira na komunistický režim nebo ne, žádnou skrytou myšlenku jsem ve filmu nehledal, jen jsem se nechal unášet promyšleným dějem a obdivoval kulisy a prostředí. Pořád se mi nabízelo srovnání se světem herní série Fallout - poušť, zrezivělé plechové bunkry a stroje, skupinky nejrůznějších existencí, které jen přemýšlí, jak člověka podrazit a okrást. Tempo snímku je poměrně rozvláčné a film působí zdlouhavě, možná by mu prospěl rychlejší spád, ale na starší ruský film se není čemu divit. Začínal jsem psát komentář s tím, že udělím čtyři hvězdičky kvůli pomalému tempu, ale když si zpětně uvědomím, že mi film leží v hlavě celých 20 let a dlouho jsem marně zjišťoval název, musím dát pět. Nenapadá mě scéna, kterou bych byl ochotný vystřihnout kvůli rychlejšímu spádu děje. PS: Hudba z filmu je taky úžasná, uvažuju o změně vyzvánění do mobilu :-).... ()
Reklama