Kto to tam spieva

Úplně si nejsem jistý, jak moc to Šijan zamýšlel jako podobenství o zániku tehdejší Jugoslávie a zrození nové (přičemž ten zánik způsobila druhá světová) a jak moc šlo o poetickou lehce absurdní road movie tragikomedie. Já totiž mám pocit, že se snažil o obojí a nějak divně se to v tom všem pere. Především to podobenství v tom není úplně nejlíp zpracované - stará Jugoslávie je přítomná po celý film, různorodí cestující se střídavě moc nemusí a někdy si zase rozumějí (jak to tak v životě většinou bývá), ale náznak konce předpovídá jen stále častější přítomnost války jak v životech cestujících, tak v samotném filmu. Probíhá to tam, ale jen na pozadí. Zatímco mezi postavami žádný takový "vývin" není, maximálně tak těsně před koncem. Zas tak velký problém to pro mě ale není, protože nějak promyšlené to je tak jako tak a v tom si mi ten film líbí. Horší je však to, že si mě nedokázal úplně získat a největší podíl na tom asi má ta hudba, která tam hraje často a mě osobně prostě nesedla. Ne vždycky, ale většinou jo. Ale i tak ty slabé čtyři dám - pobavit to dokázalo, nějak promyšlené to je a celkově ta cesta autobusem po polích a poničených statcích má svoji kouzlo a poetiku. Slabé 4* (26.06.2021)

(2x) ,,Propisi su propisi!" Tedy jo, předpisy jsou předpisy. Co se však může stát, když tenhle výrok řekne právě ten, kto předpisy právě porušil? Poměrně bláznivá a hodně svérázná komedie na cestách autobusem po balkánských polích a lukách. Inspektor, muž s puškou, cikánští muzikanti, živelní mladomanželé v svatebním šatu, bývalý vojenský důstojník, farář... a v koutě chlívek s růžovými prasátky! Krásná to sbírka pasažérů, která sama o sobě slibuje dávku plnou absurdního humoru i nepředvídatelných situací. Relatívně pohodová nálada filmu se postupně mění, když do této cesty zasáhne v pozadí přítomná 2. světová válka. Na film se možno dívat taktéž jako na existenciální podobenství o skupince náhodných lidí, jejichž osudy náhle spojil čas a prostor. Pro mne osobně krásný filmový zážitek z balkánské province, v ojedinělém stylu, který se bez diskuze dá nazvat tragikomedií. --------- ,,Jsme snad na stanici, že nastupuješ?! Autobus zastavil... ale ne kvůli tobě! Zastávka je o 200 metrů níž, tak si tam zaběhni. Možná to stihneš." :-) (100%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour 2018: 30 dnů se světovou kinematografií) (15.03.2018)

Skvělá road movie na srbský způsob aneb co vše se může stát na cestě rozhrkaným autobusem z jedné srbské vesnice do hlavního města Bělehradu. Výborné postupné vykreslení rozmanitých charakterů cestujících doplněných podmanivou heligonkovou odrhovačkou, která rámuje celý snímek. Takže stačí sehnat 200 dinárů na jízdenku a můžete se vydat taky na cestu... (29.05.2012)

Juhoslovanské filmy majú svoje osobité čaro, iskru a su plné života. Tie Kusturicove sú notoricky známe, ale tento nie tak nápadný filmík má takú živú atmosféru plnú bizarných postavičiek a situácií že natočiť niečo podobné v dnešnej dobe by sa už asi ani nedalo :) Je to svojím spôsobom metafora života kde má svoje miesto láska, chamtivosť, závisť ale aj priatelstvo a vzťah k rodine. Väčšinou mi hudobne vstupy vo filmoch vadia ale tu akosi prirodzene zapadajú, že to vôbec nepôsobí rušivo aj keď sa opakuje ten istý hudobný motív dookola (11.05.2014)

Toto poznáme dobre z tunajšej klasickej kinematografie. Rázne (nielen) dedinské figúrky, ktoré zásobujú divákov vtipnými komentármi a sú zaujímavé komickosťou svojich jednoduchých charakterov. Lenže vidieť juhoslovanský road movie z druhej svetovej vojny je predsa len taká rarita, že by bola škoda si ju nechať utiecť. Poteší herecké duo z Klamného leta 68, kde stvárnili otca a syna. Aj z tohto hľadiska je sledovanie súčasného juhoslovanského filmového klubu na STV 2 zaujímavé, opakovanie hercov, spoznávanie nových režisérov a tém, ktorým sa tamojšia kinematografia zaoberala a snáď ešte zoberá. 70% (14.05.2014)