Rosetta

Nuda. Rozkymácená kamera zblízka sledující uspěchané, křečovité pohyby hlavní hrdinky z toho bídného, leč tuctového osudu, který se kdovíproč chce takhle předestřít, prostě neudělají strhující film, nic hodného speciální chvíle k dívání. Od toho tu máme lavičky s bezdomovci, kdykoli se nám zachce se dojmout. Tohle není film, jen špatně a lítostivě ždímaná idea naivně parazitující na osvědčených, leč lhůtou poživatelnosti prošlých tzv. amatérských filmařských postupech. Pokud chcete vidět silnou hrdinku v úzkých, zajatou v originálním příběhu, vyprávěnou zároveň magicky i civilně, doporučuju podívat se na mikrodrama Kelly Reichardt - Wendy a Lucy: http://www.csfd.cz/film/242290-wendy-a-lucy/ (10.10.2013)

Nechci ten film podhodnocovat, protože má své světlé momenty, pár bravurně natočených scén vyprávěných povětšinou obrazem a většina děje mi i přišla dobře vedená. Chtěl bych, aby se mi ten film líbil, jenže to prostě nejde - a to hlavně kvůli tomu, že jsem vůbec nechápal Rosettino jednání. Neustále od sebe odhání kluka, co se jí snaží pomáhat a asi ji i miluje, jenže ona to asi tak necítí a jednou ho málem nechá bezdůvodně utopit. Nebo si chvíli urputně shání práci, nikde jí nechtějí vzít, ale když pak na konci práci získá, tak s tím po jednom dni sekne? Ačkoli udělala to, co udělala? Navíc není jasné, proč to udělala, dá nám to sice pár obrazových náznaků, ale není jasné, jestli jí to přestalo bavit nebo jí nakonec vyhovoval ten život v bídě... Vlastně vůbec v tom filmu chybí jakákoli psychologie postav. O minulosti Rosetty a její matky nevím nic, takže netuším, jestli takhle žijí pořád, nebo jestli se do toho nějakou blbou náhodou dostaly samy. Kvůli chybějícímu pozadí toho všeho jsem měl problém s Rosettou nějak sympatizovat, fandit jí a to vše vede k tomu, že mě to emocionálně nijak nezasáhlo. Navíc v některých scénách ten film působí až ublíženecky (třeba když Rosettu nikde nechtějí vzít - to je ve Francii fakt tak málo volných pracovních míst nebo co?), takže i když to je slušně zahrané, místy i realisticky natočené (ačkoli tohle Dardennovi umí líp) a taky to má (jak už jsem psal výše) celkem dobře napsaný scénář, i tak mám problém ten film hodnotit nějak vysoko. Lepší 3* jsou maximum, co můžu dát. (19.12.2020)

Na bratov Dardennovcov idem od novších vecí po tie staršie. A uvedomujem si, že vlastne stále točia dokola ten istý film. Inovácia je však v detailoch. Možno, ak by som šiel chronologicky, tak ich k ich posledným filmom by som pristupoval kritickejšie. Aj keď som videl Rosettu ako tretiu v poradí a štylistické a tematické prvky sa opakujú, pokladám ju za ich najlepší film (z tých troch, čo som videl). Mnohé je ukryté pod povrchom, otázky dospievania, medzigeneračné porovnanie vzťahov a nad tým čnie to ich obľúbené "sociálno". Taktiež čo sa týka "chodiacej kamery" je (v mojich očiach) zrejmé, že tento dnes stále populárny kvázi moderný formálny štýl sockovských drám je už poriadne prestarnutý a malo by ho vystriedať niečo chytrejšie. Rosetta bola v tomto ohľade asi jedna z prvých. (03.12.2015)

To tú kameru držala v ruke tá ožratá matka, keď práve sama nebola v zábere? Len vďaka "istej ruke" kameramana je ten film miestami takmer nepozerateľný. Nejaký génius na prelome tisícročí "objavil" roztrasenú kameru a všetci filmoví tvorcovia sa potom išli zblázniť, aby aj oni tento skvelý "vynález" zaradili do svojich filmov. Má ta kamera budiť dojem väčšej realistickosti? To akože keď chcem vidieť skutočnú realitu, tak musím silne triasť hlavou? Je to velká škoda, lebo tento film je inak veľmi dobrý (nebyť tej kamery, možno aj hviezdičku prihodím). Rosetta je tvrdá bojovníčka, ktorá sa musí obracať v bezútešných podmienkach a všetko jej zúfalé úsilie smeruje k tomu, aby si našla stále zamestnanie. Je tu pekne zobrazené, ako dokáže takéto prostredie narušiť charakter človeka a vyrobiť z neho skoro až sociopata. V úlohe Rosetty sa predstavila mladučká Émilie Dequenne, ktorej prejav je na neherečku nadmieru vierohodný. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (28.08.2022)

Hl.postava byla tak nesympatická, že bych jí s chutí odstřelil hned, místo toho sem se musel hodinu a půl přemáhat, abych se "zájmem" sledoval její osudy. Filmovej naturalismus stejně jako literární má jako každý hnutí nebo směr svá omezení, která když se dogmaticky dodržujou, tak jsou svazující. Z toho filmu byla pouze cítit snaha být co "nejpravdivější", což by nevadilo, ale tento styl je prostě příliš svazující a nenabízí moc prostoru pro diváckou účast nebo zapojení, divák tu je pasován jen do role trpného pozorovatele více či méně "přitažlivého příběhu". I na hodinu a půl je tento postup příliš stereotypní a "nudný", no nic, hlavně že se metoda vyzkoušela, někomu to sedne, mě moc ne. (25.06.2011)