Veselé Vianoce, pán Lawrence

Upřímně se moc nedivim, že tenhle film tu nemá moc komentů a hodnocení. On je totiž hodně zvláštní a asi nepatří k těm, který by každý vyhledával. Je to takový hybrid mezi asijským a evropským filmem a na mě to moc šťastně nezapůsobilo. Nepřijde mi tu úplně dramaturgicky zvládnutý. Na jednu stranu tu jsou výborný momenty jako například scéna nuceného harakiri korejského vězně nebo perfektní scéna u soudu hned na začátku. Na stranu druhou přijdou momenty, u kterých jsem vůbec nevěděl, proč tu jsou a co mají znamenat. Příkladem budiž němá etuda s holením a kouřením, Celliersovy flashbacky nebo to střihání pramínku vlasů. Stejně tak herci jsou dost nevyrovnaný - Bowie střídá vynikající momenty se strašným přehráváním (hlavně emotivní scény), Conti je poměrně dobrej celou dobu, Mifune taktéž a opět Sakamoto střídá perfektní chvíle se slabšíma. Chybělo mi bližší časové určení, kdy se co odehrává a větší soudržnost děje. Konec mi přišel nesmyslný a nedořešený. Celkově vzato nemůžu dát víc jak tři a na druhý zhlédnutí to moc nevidim. 60% (12.11.2011)

Tohle je hodně zvláštní film. Ač je natočen převážně asijskými tvůrci, tváří se spíše evropsky. Navíc narozdíl od válečných velkofilmů na téma Japonci versus Amíci či v tomhle případě Britové pojímá děj po svém. Je to něco jako (když to přeženu) Most přes řeku Kwai střižený s Japonským samurajským filmem. Skvěle se tu povedlo zachytit různorodou mentalitu jednotlivých postav od toho asijského hrdého a tradičního pohledu na věc až po ten britský styl života. Právě tenhle střet rozdílných kultur hraje velkou roli a staví tak diváka do role pozorovatele toho, kam jsou jednotlivé postavy schopny dojít. David Bowie je rozhodně dobrej zpěvák, to mu neberu a narozdíl od směšných hereckých partů Britney Spears, Mariah Carey či jiných dalších umí i hodně slušně hrát. Ovšem jeho postava mě zrovna příliš nechytila, snad ani ne pro to ztvárnění, ale spíš pro tu pochopitelnost. A hlavní postava Lawrence? Nemůžu si pomoct, ale neměl jsem stoprocentní pocit že ta postava byla hlavní. Typicky asijská surovost pak drží děj pohromadě. Což je na jednu stranu docela škoda, protože jinak by to byl celkem hodně slušnej film. Takhle váhám mezi objektivními 3mi hvězdičkami a trochu nadsazenými 4mi. No dobře 4 a finito! (11.10.2004)

To, že ide o koprodukčný film a scenár písali muži z oboch kultúrne rozdielnych svetov bol určite umelecký zámer. Film režíroval Óšima a je dobre, že nenadržiaval svojim a snažil sa byť pomerne objektívny. Možno bol k svojim viac kritický ako by divák očakával. Veselé Vianoce obsahujú niekoľko silných, kvalitne nakrútených a perfektne zahraných scén, len mi tu chýbalo viac tej špinavosti, postavy nemuseli byť skoro vždy oholení na detskú prdelku. Nižšie hodnotenie udeľujem skôr kvôli tomu, že som v poslednej dobe videl napríklad Stalag 17 a niektoré iné filmy z druhej svetovej vojny, ktoré ma bavili o niečo viac. Pokiaľ milujete scény harakiri, tento film si nesmiete nechať ujsť. 70% (17.11.2023)

Může fascinace někým, s kým nesdílíme jazyk ani hodnoty, skončit i jinak než rozčarováním? Těžko hledat dusnější jeviště pro rozehrání dramatu na toto téma, než je válečný lágr někde v subtropech. Neprůhlednou ironii majora Cellierse (David Bowie) chápou Japonci jako podvracečství, které zasluhuje smrt, tedy v lidštějším případě. Velitel tábora Yonoi (Ryuichi Sakamoto) je jediný, kdo to vidí jinak a drží nad ním ochrannou ruku. Dopustil se však fatální chyby v překladu - sebedestruktivní rysy Australanovy povahy si vyložil jako samurajské ctnosti a do své představy se jaksi zahleděl... Neujasněná očekávání a dezinterpretace vedou hrdiny příběhu k těžko pochopitelným činům a krutým koncům. Jediný smířlivý účastník tragédie, doktor a tlumočník Lawrence, nemá šanci být ničím jiným, než nárazníkem obou stran. Bowie tu dokazuje svůj talent, ze stylizované postavy Cellierse udělal člověka sžíraného pocitem viny. Na některé scény, třeba na tu, kdy si zapálí fiktivní poslední cigaretu a vede útěšný rozhovor s fiktivním zdvořilým žalářníkem, se asi nedá zapomenut. Sakamotova ústřední melodie (http://www.youtube.com/watch?v=ClAbJ0kunSc) člověku i po letech evokuje tenhle divný a surový film. Ona divnost nespočívá jen v jeho divadelním náboji, ale hlavně v perspektivě, ze které ukazuje málokdy nahlížená zákoutí mužské psychiky a sexuality. Nepříjemný, ale velmi silný zážitek. (22.01.2013)

Konečně jedno vícevýznamové zpracování příběhu z japonských zajateckých táborů: nestranné znázornění střetu kultur, těch nejodlišnějších, jaké si dovedeme představit, kde je ta britská pochopitelně postavena do situace těžší, ba nejkrajnější možné, jež jí přesto, anebo právě proto, pomáhá neztrácet tvář, držet krok, a dokonce vyvolávat pochyby v jinak kamenných a o své pravdě přesvědčených tváří reprezentantů kultury druhé, která dříve nemohla pochopit Evropanům základní pud sebezáchovy a individualistické principy stavěné na stejnou či vyšší úroveň s prospěchem společnosti. (10.10.2004)