Labyrint

I když fantasy není zrovna můj žánr, tak tohle je jeden z mých nejmilejších filmů. Možná pro nejcharismatičtějšího zlého krále jakého znám. Možná pro ty písničky a možná pro ty skřítky. Ale hlavně pro ty schody, po kterých už od dětství ve snech čas od času běhám a vůbec nikam se po nich nemůžu dostat. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo s nimi má problém. :^) (12.07.2014)

Klasická dětská fantasy z osmdesátých let. Naivní děj je situován do labyrintu, který zde zdařile supluje za rozsáhlý fantastický svět. Snímek se příliš nesoustředí na postavy ani budování spletitých vztahových pavučin, ale spíše na samotnou cestu labyrintem, ten se tak stává nejdůležitějším činitelem snímku. Nejde tu ani tak o záchranu dítěte, ale o postupné procházení nejrůznějších zákoutí a objevování nových skrytých postav. Přestože některé prvky (ruce, dveře) jsou docela zajímavé a pěkně vizuálně řešené, není (minimálně v dnešní době) tato exhibice vizuální nápaditosti schopna udržet diváckou pozornost po celou dobu. (14.04.2012)

Pořádný mix rozporuplných dojmů. Je tu zajímavě vystavěný svět labyrintu plný všemožných kouzelných bytostí, ale prakticky neexistující motivace postav včetně hlavní hrdinky, u které se cíle a názory mění naprosto nahodile. Je to plné zajímavých nápadů a dost kreativní, ale hlavní hrdinka neprochází žádnou cestou k sebeuvědomění vlastních chyb, což by se od tohohle žánru dalo čekat. Je to sice pohádka a na svou dobu funkční, ale já vyrůstal na modernějších s komplexnějšími charaktery, takže jsem s tím naivním pojetím měl problém. Některé scén jsou naprosto geniální (jako třeba ta připomínající slavný Esherův obraz nebo jáma plná ruk), ale jsou tu i scény divné (jako třeba močál věčného smradu, ze kterého se neustále ozývají zvuky prdění). Loutky jsou skvěle nadabované, ale herci jsou zvláštní - David Bowie se neustále tváří a pohybuje, jako kdyby byl ve videoklipu a Jennifer Connelly ve většině scén otravně přehrává. Celé je to prostě plné pro a proti, ze kterých to z průměru tahá poselství závěrečné scény, že každý z nás potřebuje menší únik do své fantazie, ale ani ta to u mě na čtvrtou hvězdu nevytáhla. Líbilo se mi to, nenudil jsem se, ale na vyšší hodnocení to nevidím. Silné 3* (22.12.2023)

Zábavná a příjemná pohádka o děvčeti, které nechce vyrůst ze své dětské fantazie a zároveň se do ní zamiluje král skřetů. Tenhle film jsem viděl už někdy v třech pěti letech nedlouho po vydání na VHS a tehdy jsem se strašně bál Bowieho. A nikdy jsem vlastně pořádně nevěděl, jestli je to chlap nebo ženská, tak mě ty jeho vlasy mátly. Prostředí připomíná propracovaností filmy Tima Burtona a atmosférou zase terry Gilliama, přestože zde není temná hutná ani horrorová atmosféra, ale spíš pohádkovost a romantika dětské duše schopné uvěřit i těm největším nesmyslům. Děj filmu je dost upravenej pro děti, ale to neznamená, že se nepobaví kdokoliv. Vždyť v každém dříme dítě. Navíc to je hodně o přátelství, o vzájemné důvěře, o zodpovědnosti a schopnosti dospět nejen tělesně. Pravda, občas mi Bowieho písničky (konkrétně s tou Divokou bandou lišáků a poslední World falling down) přišly jen jako zbytečně natahující prvek (ale co už bych chtěl, když je k filmu složil, nahrál a nazpíval úplně zdarma), ale to neznamená, že nejsou pěkný a Jennifer je tu poupátko jenjen připravený rozvést. Mnoho humorných a svérázných postaviček, jež labyrint obývají, ukazuje tu hravost a piplavost, s jakou si tvůrci pohráli a nenechá diváka vydechnout. A jak by ne, když jedním ze scénáristů je ex-Python Terry Jones. Mimochodem Kocoura z Červenýho trpaslíka Danny John-Julese tu nikde neuvidíte. Zpíval a namluvil dva ze čtyř těch červených lišáků z Divoké bandy, kteří tak rádi dělí svá těla, zpívají a háží si cizími hlavami. (30.10.2006)

scenár napísal najmladší z členov legendárnej skupiny Monty Python Terry Jones, ktorý je na rozprávky expert a táto sa mu naozaj podarila. Ktovie, ako by to dopadlo, keby sa bol chopil aj réžie (pretože aj takéto zručnosti ovláda) aleb ak by sa režisérskeho postu zhostil dokonca sám pán ďalší Terry "exPython" Gilliam, skôr ako optimistická a roztomilá rozprávka by to dopadlo ako šialený ohňostroj bizarností duchom podobný horroru. Dopadlo to však aj tak dobre - ako inteligentne postavená a obrazovo a vizuálne nesmierneinšpiratívna a pestrofarebná rozprávka na ktorej sa okrem drobných divákov, pre ktorých je primárne určená, pobaví aj človek dospelý, lebo občasný čierny-humor, pythonovský sarkazmus a roztomilosť niektorých postavičiek stojí za to. Celý čas mi však nejako nesadla Bowieho 80´s hudba, ale človek sa dokáže zmieriť a vyrovnať s čímkoľvek. (26.08.2006)