Labyrint

Uchvatné , krásné , pohádkové a ještě si u toho krásně zazpíváte. Jako malý jsem tento mírně opomíjený fantasy poklad si zamiloval.Jim Henson je mistrem nad mistry co se týče loutek. Zdatně mu sekunduje Frank Oz (viz. geniální a bohužel opomíjený Dark Crystal!). Ono totiž tahle fantasy má i nyní svoje kouzlo a chvílema opravdu žasnete ( uplně mě dostaly ty ruce , ale to je jen malý kus krásné skládanky). V dnešní éře 3D je toto jako poklad (i když u temného krystalu budete na zadku pořád). Krásná Jennifer Connelly je třešničkou na dortu , které vládne skřetí král. David Bowie hráje kouzelně krále skřítků. Jeho trvalá anebo suspenzor pod kalhoty se nedá přehlednou a opomenout. Bowie opatřil tento film krásnou hudbou a společne s Trevorem Jonesem vytvořil jeden z nejkrásnějších soundtracku co jsem slyšel. Celé bludiště je nádherné s celou škálou pastí a postaviček. Osobně jsem si oblíbil rytíře na osedlaném psovi :-D. Zajímavé jak chvílema se film přehoupne až do Gilliamovské podoby ( schodiště na konci anebo třeba smětiště) a i přes tu temnovost je to pohádkové (díky hudbě). Jen hlavně nešlápněte do bažiny večného smradu! :P (06.01.2008)

Tenhle film krásně ukazuje, jak si filmaři v osmdesátých letech dokázali hrát, CGI bylo sotva v plenkách, tak všechny ty příšerky, skřeti a já nevím kdo ještě zbyly na pány trikaře a loutkaře, a i když to už v dnešní době vypadá spíš komicky (možná chtěně...?) než jakkoliv jinak, je to prostě nádhera. Scénář tak správně ulítlej, že k jeho zachycení je nejspíše zapotřebí nějakých těch dobrot (pro bohatší LSD, pro chudší postačí fixky-lihovky), páč... ne jako vopravdu, dřív ta děcka aspoň něco vydržela... David Bowie samozřejmě skvostný (soundtrack zrovna tak) a Jennifer Connelly byla seksy už tenkrát, když autorovi tohohle komentu byl rok a teklo mu mlíko po bradě. Krásný to časy... (18.08.2016)

Hned v úvodu si můžeme vychutnat Bowieho muziku. Po chvíli se v záběru objeví mladička Jennifer Connelly citující verše. Dívka žije ve vlastním světě pohádek. Cítí se nepochopená vlastními rodiči, protože rodiče věnují veškerou svou pozornost malému Tobymu. Sarah si přeje jedinou věc, aby si skřítkové odnesli Tobyho pryč. Nebyla na své přání opatrná a vyřkla ho na hlas. Přání se vyplnilo. Malého chlapce si skutečně skřítkové odnesli do pohádkové země. Skřítkové začali řádit po celém domě. Řádění skřítků překazil až jejich král Jareth, kterého hrál David Bowie. Toby je ukryt na jeho hradě. Sarah chce Tobyho získat zpět. Má na to však 13 hodin. Čas, jak všichni víme, je velmi neúprosný. Sarah musí projít labyrintem, jinak z jejího malého brášky bude další skřítek. Na své strastiplné cestě se setká s nejrůznějšími bytostmi. Doprovází jí skřítek, kterému dala na oplátku náramek z umělé hmoty. Nezbávalo ji proto nic jiného, než skřítkovi uvěřit, že jí pomůže najít správnou cestu. Málem spadli i do bažiny věčného smradu. Tam se stačí jen z lehka namočit a smrdíte po zbytek svého života. Tobyho nakonec vysvobodila. Při sledování Labyrintu jsem si vzpomněla na další osmdesátkový skvost, mám na mysli Nekonečný příběh. Škoda, že jsem tenhle pohádkový příběh neviděla jako dítě. Určitě bych na něj měla nostalgické vzpomínky, které by mě hřály u srdce. Hudba Davida Bowieho byla příjemná, hodila se sem akorát, stejně jako sám zpěvák, protože on je také bytost z jiného světa, která do takových pohádek patří. (16.11.2009)

Po nějakých deseti nebo více letech viděno znovu (tentokrát v kině). Zřejmě jsem k tomu musel nějak dozrát, i ty nejvíce "dětské" části mě nakonec bavily, byť bych se teda zdráhal to nazývat pohádkou, protože ty nejlepší scény (bál, finální konfrontace) děti nemůžou docenit. A ten příběh je stejně tak trochu sekundární, hlavní předností je zcela určitě audiovizuál a triky, kdy jeden fantastický nápad střídá další. Jim Henson, Terry Jones, David Bowie, Jennifer Connelly... takovýhle film opravdu mohl vzniknout jen v těch osmdesátkách. A určitě nejlepší Bowie ve filmu. 9/10 (19.09.2022)

Unikátní směs naivity, fantazie, bizarnosti, podhádkovosti a rocku 80. let. Úchvatné gobliní město, hravé příšerky. Lehce béčkové, sympaticky odlehčené a hudebně taneční. Zastaralé, ale s magií a kupodivu i s myšlenkou (chvíle, kdy je hlavní hrdince předkládán ve formě hraček celý její dosavadní svět). Všechny předpoklady pro kult. (22.04.2019)