Basquiat

Výborně obsazený, zahraný, napsaný a zrežírovaný životopisný film o umělci (malíři), kterého jsem sice neznal, ale který měl podle všeho dost zajímavý život. Jeho tvorbu hodnotit nechci, protože se v umění absolutně nevyznám. Jak říkal Burt Reynolds v Beanovi: pro mě je stejný Picasso i nabouraný auto. Jisté však je, že neoexpresionismus mezi mé favority nikdy patřit nebude. (19.06.2016)

Přiznávám, že téma filmu mně vůbec nezajímalo a jediný můj důvod ke shlédnutí bylo doporučení mého profesora dějin umění, že by nám mohl pomoc při učení na maturitu. Inu, z toho hlediska jsem dozvěděla dost, o existenci nějakého Jean-Michel Basquita, a vůbec celého neo-expresionického hnutí 80. let jsem neměla ani ponětí a jsem ráda, že těd vím. Ovšem jako film to bylo zoufale průměrný. Ale nezlobím se, režisér byl rovněž malíř a film natočil čistě jako poctu svému kamarádovy, což je vlastně hrozně hezký :-) A David Bowie v roli Andyho Warhola byl BOŽÍ! (06.05.2013)

Vždycky se mi líbily víc obrazy, u kterých je zřejmé, co představují, řekněme takové zelené jablko pokryté kapkami rosy, v nichž se odráží nebe:-). Basquiat - když to na něj skočilo - postavil do peřin komín z pneumatik a pomaloval ho hned po té, co vylepšil nudné šaty své přítelkyně a mně se jeho potřeba vyhánět brouky z hlavy a uvolnit přetlak jen pomocí prstů a čehokoli, co nechávalo barevný otisk, silně dotkla. Jeffrey Wright skvěle vyjádřil Basquiatovu radost, když tvořil nebo byl se svými lidmi, rozpaky a zmatek při srážce s médii či obchodem, křehkost i melancholii, jakou v sobě mívají ti, co jsou hodně jiní. Chválit Davida Bowieho už je místní tradice a nelze než se připojit, ale jsou tu další vzrušující výkony - Benicio Del Toro, Claire Florlani, Gary Oldman, Walken, Dafoe .... (10.06.2007)

Jean-Michel Basquiat byl docela zajímavý týpek. Přespával v papundeklové krabici v parku, maloval po zdech, po pneumatikách, kamáradil s Andym Warholem, docela rychle se proslavil, ale jeho svíčka docela rychle zhasla....Filmy o známých osobnostech bývají někdy pěkně nudné, Basquiat ovšem nepatří mezi ně. Myslím, že na tomto filmu se Schnabelovi podařilo, zachytit atmosféru New Yorku na počátku osmdesátek, je výborně obsazený, výborně zahraný a má nádherný soundtrack. Nejvíc bych ovšem chtěl vyzdvihnout Davida Bowieho v roli Andyho Warhola. V jeho scénách jsem si skoro přál, aby se ten film jmenoval ANDY WARHOL !!!! Už kvůli němu stojí tento film za shlédnutí. (24.03.2007)

Film je sledem scén ze života Basquiata bez udání času v průběhu 8 let. Není to na překážku, pozornost se přesune na aktéry a na situaci. Postupem času se Basquiat mění, úspěch, peníze, noví lide kolem, podmínky na malování. A přitom zůstává tím samým dítětem, jak mu to řekla jeho přítelkyně. Ostatní lidi vnímá podle toho, jak se k němu chovají. Realitu vnímá přes prisma umění. V každé situaci, v jakékoliv atmosféře dokáže vyprodukovat kresbu, který vypadá dobře. Je to pro něho přirozené. Do ničeho se nenutí. Jeho půl mozku jakoby bylo nastaveno jenom na umění. Proto vztahy se ho příliš nedotýkají, jenom jimi proplouvá. Je příliš soustředěný na sebe. To, co chce, o to si řekne. Takový způsob jednání je pro něho štěstím i prokletím. Styl vypřávění filmu je velmi svěží, soustřeďuje se na zachycení chvíle, momentu, kdy se něco děje. Dobře koresponduje se stylem jakým tvořil Basquiat. Žádné dlouhé vykládání, ale tady a teď. (06.06.2014)