Oscar Wilde

Dílo Oscara Wildea mám moc ráda a od filmu jsem si slibovala mnohé – že se dozvím, jak pracoval, zda ho tvorba naplňovala, kde bral inspiraci, jak vnímal úspěch a snášel neúspěch. Smůla. Film totiž obsahuje jen jedinou informaci: že byl gay. Jakoby identita člověka spočívala výhradně v sexuální orientaci. Hlavní postava bojuje proti pokrytecké společnosti tím, že na jeho postel stojí frontu více či méně slizcí hošánci (nejnechutnější je nakadeřený Jude Law), o pauzách se Wilde občas ocitne na společenské události (aby mohl sbalit dalšího), popř. ve městě (aby mohl okukovat Orlanda Blooma), a sem tam mu nezbyde, než něco rychle hodit na papír, sklidit ovace (aby si mohl všechny ty chlapečky dovolit), a honem zpátky pod peřinu. OMG… Stephen Fry hraje skvěle, ale příběh je jen prachsprostý exemplář růžové knihovny. Být Oscarem, chodím po nocích scénáristu strašit. (07.02.2014)

Stará dobrá Anglie? Tak to ani náhodou! Geniálního dramatika, spisovatele a filosofa dokázala odkopnout jen proto, že měl trochu jiný pohled na sex.... Zato dnes by si Angličané na božského Wildea nenechali sáhnout. Neuvěřitelně realistický výkon hlavního představitele (S.Fry) vytváří dojem, jako by to byl Wilde sám...s takovou lehkostí hraje. Film se zaměřil na skandální (tehdy) část života velkého dramatika, což mu neubírá na síle, právě naopak. Jude Law (rovněž vynikající) v několika odvážných scénách. (27.08.2010)

Oscar Wilde určitě patří mezi nejznámější (nejen) britské spisovatele. To se však z tohoto filmu nedozvíte. Zato se dozvíme, že Oskárek byl teplej jak dobře uvařená brambora a i když měl doma ženu a děti, muže střídal s gustem neřízené nymfomanky v nejlepších letech. Mě osobně dost vadilo, že se snímek zaměřil jen na tuto část jeho osobnosti a dvouhodinnové sledování nahých zadků Michaela Sheena a Judea Lawa mi nepřineslo nic objevného nebo snad dokonce zajímavého. A to, že se Wilde zkouší obhajovat mu nesežeru. Prostě byl prase a basta. P.S: Všem vášnivým čtenářům se omlouvám. (24.03.2009)

Miluju Oscara Wildea a jeho knihy popřípadě divadelní hry. Tento jeho biografický snímek mne ohromil. Na druhou stranu mě, ale celkem zamrzelo, že zde dali minimum z jeho spisovatelského života a zaměřili se na jeho milostný vztah "Oscar a Bosie". (a předtím na pár "jeho" chlapců) Stephen Fry exceloval ->podoba Wildea tu byla, dokonce jsem to věřil i Jude Lawovi, který se tak vžil do role homosexuálního Bosieho, až to trochu děsilo. (02.10.2009)

Rozlomenost nesporně nadprůměrného, ale nikoliv špičkového díla spočívá poněkud překvapivě právě v tom, co je jeho největší silou: ve vůli demýtizovat wildovskou báj a v současné nezastírané úctě k dílu muže, který byl nesporným nadčasovým géniem své vlasti i světového lidstva. Prvoplánová reakce by ráda nenapravitelného, trochu rozmazleného, ale rozhodně ne bezcharakterního dandye, který, pokud byl ochoten, byl i skvělým otcem svých dvou synů, viděla jako revolucionáře nebo revoltníka své doby a jejích plochých konvencí. Důkladnější pohled postaví do popředí tragickou, předčasně zesnulou Wildovu ženu, která se rovněž projevila jako nekonvenční. Nekonvenční tím, že se vdala z lásky, že svého manžela milovala z hloubi srdce, nikdy ho nezradila, s odevzdaností a asketičností, budící úctu, hájila ze všech svých skromných sil jeho dobré jméno, jméno jediného skutečného muže svého nešťastného života. A snažila se zvládnout to, na co Wilde ve své nezodpovědnosti postupně zcela rezignoval: výchovu dvou synů, které spolu přivedli na svět. Podobně pozoruhodnou a statečnou ženou je Wildova matka, irská spisovatelka-revolucionářka. Alternativou tohoto soustředěného, duchaplného pokladu ctnosti a oddanosti takřka biblické se stal posléze rozmazlený sebestředný šlechtický fracek, který těžil ze svého fyzického zevnějšku, o nějž se nijak nezasloužil a jehož největší činem byly "homoorgie", ve kterých se posléze vyžíval nejen on, ale i sám Wilde. Ne homosexualita (obdobné stavy znají také pedofilové a incestníci, kteří rovněž mohou poukazovat na antické paralely jako to činil ve své obhajobě Wilde), ale právě tato charakterová a osobnostní rozlomenost z Wilda činí osobnost až tragickou. A jsou důvodem rozporuplné rozštěpenosti, kterou na sobě při zhlížení tohoto díla pozorujeme (ne náhodou filmem prochází jedna z nádherných Wildových pohádek o sobeckém Obrovi). Kritizovat ovšem v tomto případě není totéž co zatratit. Režisér Gilbert při svém vedení filmu dbal na co nejminucióznější vedení dějových ploch-epoch, víc než funkčně využíval neopakovatelnou Wildovu řeč, jejíž kouzlo je založeno na literátových uštěpačně rozpustilých paradoxech. Předností Gilbertova přístupu je i důraz na kvalitu výpravy a dokonalé vykreslení i sebemenších detailů podstatných pro vytvoření přesvědčivého obrazu viktoriánské monarchie. Výkony všech hlavních představitelů počínaje skvělým Stephenem Fry (mírou svého hereckého ztotožnění s postavou připomíná Cotillardovou v EDITH PIAF) jsou další mocnou oporou jeho režisérského ztvárnění. Divák při sledování tohoto filmu kritického myšlení tak nic nedostane zadarmo. Plody takovéhoto trávení času se nejvíce projevují na diváku samém: otázky, kladené Wildovi, se postupně mění v dotazy věnované sobě samému. V dotazy po mezích konvence, ideálu a lidského - byť nezavrženíhodného - selhání. (06.04.2008)