Jesus Christ Superstar

Obecně muzikály ve filmové podobě moc nemusím, ale pro tenhle muzikál mám prostě slabost! A tohle zprácování je podle mě moc vyedené a mně bližší než zpracování z roku 73. Ačkoli mi pár věcí zezačátku přišlo proti srsti, nakonec sem jim přišla na chut. Například nagelovaní apoštolové v uplých tílkách, mulatka Máří a přeslazený Ježíš. Pak bych vyzvedla Jeroma Pradona v roli Jidáše! Úžasný! Celkově jsem byla s hereckýma a pěveckýma výkonama spokojená. Podle mě skoro není co vytknout. Spíše záleží na každého gustu, zda klasičtější hippie verze (také velmi dobrá) či tato modernějc podáná. (18.10.2011)

Jesus Christ Superstar - nejlepší muzikál všech dob. Rozhodně. A není to jen můj názor. Tohle zpracování je sice netradičně moderní, přesto působivé a herecké výkony jsou velice přesvědčivé. Exceletní byly rozhodně výkony ve vedlejších rolích - Kaifáš, Annáš, Petr, Šimon a dejme tomu i Pilát. A dále rozhodně nesouhlasím s většinou komentářů zde. Role Máří Magdalény se mi líbila velice, zvláště duet s Petrem (píseň Could We Start Again Please) mě tak chytla za srdce, až jsem měla slzy v očích. Ježíš mi rozhodně nepřišel přeslazený, právě naopak. Kdo se mi však nelíbil vůbec, tak to byl Jérome Pradon jako Jidáš - zbytečně uřvaný jako malé děcko a vzhledem k tomu, že je Jidáš vlastně hlavní role tohoto muzikálu, bohužel mi až příliš kazil celkový dojem. Proto nakonec "jen" 3*. Stejně, Bárta se Střihavkou budou pro mě vždy vůbec nejlepšími představiteli. (11.01.2011)

No dobře. Samozřejmě, že původní filmové zpracování z roku 1973 bylo daleko lepší, ale proti tomuto vcelku nic nemám. Navíc se mi velmi líbil Jérôme Pradon v roli Jidáše. Dále pak This Jesus Must Die bylo také velmi dobře provedené. Jinak proti celkové stylizaci nic moc nemám, ale bohužel to není zrovna můj šálek kávy. Ale i tak je hvězdička navíc za Rika Mayalla a jeho "vystoupení". Z jeho obličejových variací mám skvělou náladu ještě teď. :o) (15.01.2011)

Čitelnější než verze z roku 1973. Či také expresivnější (ať už Pilát, který je při snu přímo v posteli, výrazy lidí v obličeji v klíčových scénách (i když zrovna třeba nezpívají), Herodův song skutečně stylizovaný do doby, ze které tenhle hudební žánr pochází nebo Jidáš v Superstar). To má jednu obrovskou výhodu, a to že tím vzniká automaticky i víc vrstev a významů pro všechno na obrazovce. Udivil mě kvalitní stage design, který organicky dokáže suplovat téměř všechna vyobrazená prostředí. Už od prvního songu je vidět (či spíše slyšet), že zvukově je to kvalitní a že i hlasy odpovídají tomu na obrazovce, kdy člověk např. vidí, jak se Jidášovi hýbou ústa, když z plna hrdla zpívá (mám-li to srovnat s verzí z roku 1973). Modernizace se povedla na jedničku, vždy je přidávána ve vhodných chvílích (např. televize v This Jesus Must Die, Herodova píseň nebo kompletní Superstar). Výjimku tvoří Šimon, který je asi největším důkazem o tom, ve kterém roce to bylo točeno. Zbytek kostýmů je zmáknut na jedničku, zejména jsem vděčný např. za viditelné rozlišení Kaifáše a spol. nejen pomocí klobouků. Jednotlivé písně jsou i hezky odlišeny barevně (opět plusové body pro lepší čitelnost). Ruku v ruce tomu pomáhá i kamera - zabírá často věci, které na hodnotě a významu jenom přidávají a dávají vzpomenout na to, že muzikál je i vizuální médium. Namátkou věci, které mě v tomto směru zaujaly - V chrámu, kdy jsem občas chytal úzkost, přechod mezi Trial Before Pilate a Superstar, potažmo kompletní Superstar. Tyto zajímavé záběry by však nebyly nic bez hereckých a hlasových výkonů. Tam se casting (a i aktualizace zdrojového materiálu) povedl na jedničku. Sympatizoval jsem téměř s celým sborem. Ježíš je super(star), zpívat i hrát umí, což je evidentní zejména v Gethsemane (zde si dovolím odbočku - moje první (afaik) zkušenost s tímto filmem byla u videa s názvem WHYYYYYYYYYYYYYY a vzhledem k určité unisex vlastnosti jména Glenn a vlasům a záběru z dálky jsem si myslel, že to zpívá žena. Celkově je tato nota v jeho podání hodně "učesaná", daleko zajímavější je z mého pohledu závěr písně v místě, kde verze 1973 šla cestou instrumentální a slideshow klasické ikonografie). Pilát ukazuje o mnoho víc rozměrů než jen ten jeden, v němž je často líčen. Kaifáš a spol. se poslouchají skvěle, zejména Kaifášův basový hlas. Herodova píseň skvěle zvládla kráčet na pomezí šílenosti (plus body za skoro až směšnou přeprodukovanost) a vážnosti (cholericky agresivní závěr). Jidáš je pak kapitola sám o sobě. Jestli ve verzi z roku 1973 znamenalo D ve slově JIDÁŠ slovo Disko, tak zde znamená Š ve slově JIDÁŠ slovo Šou (show). (11.04.2021)

Ne všechny muzikály jdou natočit a Jesus je toho dokladem. Původní verze je také otřesná hlavně kvůli pěveckým (ne)výkonům, ovšem nové zpracování předčilo všechna má poslechová očekáváníModernizace a zřetelná snaha o nový pohled podle mého vyzněly naprázdno. Tvůrci měli svou pozornost spíše než kulisám a kostýmům věnovat obsazení, které je, s výjimkou Mary a částečně sboru, tragické – zejména hysterický Judas je velkým omylem. Jesus v podání Glenna Cartera je prázdnou postavou – intonace, barva hlasu, herectví – nic z toho tu nefunguje, takže i krásna píseň Gethsemane (I only want to say) zaniká v nepřesvědčivém provedení. Tak je tomu bohužel u některých dalších melodií, z čehož plyne, že divák nemůže (a ani nemá proč) prožívat úžas, křivdu a dojetí. Výjimku tvoří výše zmíněná Mary (Renee Castle), jejíž citlivé vyznání "I don’t know how to love him...He scares me so. I want him so. I love him so." je skutečně krásné. (13.11.2003)