Ten tajomný objekt túžby

Už je to nějaký čas, co jsem ochutnal nezaměnitelný filmový rukopis páně Buñuela a Nenápadný půvab, který byl mou panickou ( od slova panic) premiérou mne tehdy když ne přímo nadchl, tak určitě okouzlil svým netradičním suchým humorem a surrealistickými eskapádami. Tato druhá ochutnávka však bohužel nepatří mezi ty nejvydařenější, tentokrát jsme si s mistrem nějak nesedli, souboj mužského a ženského principu je typickým autorovým surreálnem jen lehce šmrcnuta a suchý humor se taky někam vytratil. Potěšily mne však 2 herečky pravidelně se střídající v jedné roli, hezké ozvláštnění, navíc takto krásnými ženami, těsně u mě vítězí Angela Molina. Odcházím mírně zklamán, příště to snad bude lepší. (31.07.2013)

Neviem, či bol na staré kolená väčší úchyl Bunuel alebo Rey, ale pozerať sa na upoteného prešedivelého Fernanda, ako slintá nad krásnou osemnástkou asi nie je nič pre mňa a nič na tom nezmení ani inteligentný scenár a Bunuelove symboly. Možno je to história jednej lásky, príbeh o rozdielnosti pováh muža a ženy, pre mňa je to príbeh nadržaného dedka a nevyzretej puberťáčky, ktorá ešte nevie, alebo nemôže vedieť, čo od života chce. Našťastie je film prekladaný komediálnejšími momentmi a neberie sa príliš vážne, takže rýchlo ubehne a na môj vkus je skvele vypointovaný, pretože nič iné som podobne napísaným postavám ani neprial. Bunuel sa mohol rozlúčiť s obecenstvom niečím výnimočnejším, nejakým majstrštykom, možno aj chcel, možno sa mu ale na staré kolená už nechcelo vrhať do niečoho psychicky vyčerpávajúceho a aj takto ladená, povedzme že cynická satira, má niečo do seba. Pozerám, že svetová kritika ale film za majstrštyk považovala, či sa ale nejednalo skôr o vzdanie holdu starému pánovi. Priznajte sa, koľkí ste si po filme klikli na nejaké péčko stránky starí vs. teensky.... (20.04.2013)

Strhující, místy však těžko snesitelné putování po křivolakých cestách touhy a posedlosti. Buñuel měl při natáčení svého posledního snímku dost možná z hlediska praktikování sexu odzvoněno, nicméně co by to bylo za praxi, která by se nedala v pozdějších letech shrnout do nějaké té (za)jímavé teorie. A ačkoliv slavný surrealistický filmař spadá (dle Ecova dělení) spíš ke skeptikům, než těšitelům, většinou se do jeho pesimismu míchá i špetka ironie. Hlavnímu hrdinovi (milionáři Faberovi) je jedno, že všude kolem něj probíhají nepokoje. Nevadí mu teroristické útoky, násilí, chudoba, či korupce. (No, ke konci filmu to popravdě vypadá spíš na totálního pád civilizace, ale s Faberem to stále nehýbá). Zajímá ho pouze jediné. Jak dostat do postele svoji překrásnou (a psychicky značně vyšinutou) služku Conchitu, která v příběhu postupně přestává být postavou a stává se „pouhým“ symbolem. Symbolem nedosažitelného. Přes veškerou laškovnost se tudíž Buñuelovo poslední dílo zabývá jedním z nejvíce tragických rysů lidství – neodolatelnou touhu získat něco, co je ze své podstaty trvale nedostupné. Abych to nějak shrnul, jestliže čekáte příběh, kde láska vítězí (popřípadě má alespoň nějaké pozitivní konotace), doporučuji spíš Casablancu. Pokud však ve svém jádru pěstujete zdravou míru cynismu, či jste v životě také už narazili na svoji vlastní „Conchitu“, jejíž jedinou nabídkou pro partnera je jeho absolutní (a jím podvědomě chtěná) destrukce, neváhejte. Z hlediska terapeutického je to podobná zkušenost, jako z toho estetického. Hořkosladká. Ale není takový i život sám? (To byla jen řečnická otázka, samozřejmě, že je :) ). (02.08.2016)

Láska má mnoho podob. Vypočítavá, manipulativní, sobecká, prolhaná, zotročující, ale i vášnivá, beroucí srdce i dech....pak možná i zdravý úsudek a peníze. To první je mladá dívka, to druhá stárnoucí bohatý muž, který se bezhlavě zamiloval a vypráví svůj příběh spolucestujícím ve vlakovém kupé.Zajímavý byl počin od režiséra Luise Buñuela, kdy hlavní roli ztvárnily dvě dívky, k čemuž ho dohnala nutnost, ale mě se to líbilo.Mnoho je podob lásky,můžeme třeba hledat celý život a nenajdeme ji, nebo nehledáme a ona zázrakem přijde. Někdy.Natož ve Francii nebo sluncem rozpáleném Španělsku. (10.02.2013)

Nejlepší práce s nevěrohodným vypravěčem a jím ohnutou realitou v sexuálním vztahu tak zhruba od Lolity. Mathieu si během jízdy ve vlaku jistě hodně přibarvuje a divák, srovnávaný s dychtivými a senzacechtivými cestujícími, mu chce i nechce věřit. Skvělá hra sedmasedmdesátiletého Bunuela. Ke stáří točil zdaleka nejlíp. 4 a 1/2 (07.12.2013)