Ten tajomný objekt túžby

A na konci bič nezaplieskal. 77-ročný Luis Bunuel svoje dielo zakončil priemerným filmom na otrepaný námet. Pertraktované obsadenie hlavnej ženskej úlohy dvomi herečkami bolo skôr vynútené, ako zámerné, teroristické vložky samoúčelné a surrealistické návraty sa do príbehového filmu príliš nehodili. A tak som to vnímal ako ťažko uveriteľný príbeh o posadnutosti starnúceho muža mladou vychytralou dievčinou (i keď 40-ročný Fernando Rey nepredstavuje pre 20-ročnú Carole Bouquet, ani o dva roky staršiu Ángelu Molinu vetchého starca), ktorému ani pri úcte k slávnemu režisérovi nemôžem dať viac, ako tri hviezdičky. (02.05.2013)

Bolo by ladné interpretovať Buňuelov epitaf ako schematickú mozaiku s jasnou štruktúrou, pretože sám svoj vnútený štýl interpeluje k rôznym interpretáciám. A najpravdepodobnejšou z variant bude to, že ide o kombináciu jeho celoživotných umeleckých leitmotívov s tými, ktoré charakterizovali "jeho" obraz spoločnosti, ktorú tak náramne a nápadito vo svojich dielach rozdroboval. Jeho posledný film je ohromnou ukážkou ľahkosti a vážnosti témy s ironizujúcim nadhľadom, ako vystrihnutý pre Reya a jeho stareckým dobiedzaním po mladom mäsku. Každý osobitý pohľad, každá scéna je mimoriadne čitateľná pre výslednú významotvornosť symbolík, z ktorých Buňuel vychádza. A neodolateľná Sevilla je kapitola sama o sebe. (23.06.2018)

Nerovný sexuální a citový vztah mezi stárnoucím mužem a výrazně mladší partnerkou je jedním z nejčastějších motivů, které se v uměleckých reflexích lidských vztahů objevují. Buňuel se dívá na svého touhou posedlého pošetilého muže s pochopením (konec konců, měl v době natáčení 77 let a byl vlastně starší než jeho hrdina), ale zároveň, jak je to v jeho tvorbě ostatně typické, i s neskrývaným ironickým nadhledem. Jedna manipulativní temperamentní hysterka s pokryteckou matinkou dokáže donchuánovi v letech řádně zatopit. Buňuel se zároveň vysmívá tradičnímu měšťáctví a partnerským pravidlům, které ze setrvačnosti přetrvaly z dávno minulých dob. Využil svého oblíbeného "dvorního" herce Fernanda Reye a půvabů mladičké Carole Bouquet, a vznikla tak zábavná hříčka o tom, že ne všechno je k mání a ne o vše stojí za to usilovat. Celkový dojem: 90 %. (13.11.2013)

Jen pár poznámek/otázek k filmu v rámci celého louÿsovského tématu či už celého literárního žánru, které bych nazval (přeložil) "panna a pannák", byť ani jeden pojem nesedí přesně. Luis Buñuel jako filmař přistoupil k němu naprosto kongeniálně, přestože se dovolil dva výrazné inovace: 1. Do role Conchity obsadil dvě herečky, které jsou sice fyzicky naprosto rozdílné, psychicky však "táhnou za jeden provaz". Představuje to generalizaci, že všechny ženy jsou stejné, zatímco muž je jeden a vždy týž? Od začátku do konce provází film vlna terorismu. V první fázi je možno si představit, že k teroristické skupině patří i Conchita (přímé plánovaní útoky na Mathieua). Závěrečná katastrofa to však posunuje do jiné roviny. Je to přiznak toho, že "takhle už to nejde dál"? Nebo má trojúhelník muž, žena a násilí jinou denotaci? (01.05.2021)

Já rozumím, že chlap pokud jde o touhu po ženě může vlastně dopadnout i hůř, než tady ten pajda, ale stejně nechat sebou tak cvičit. Ono už v jistým věku je lepší se soutředit spíš na luštění křížovek než na ženský i když pravda láska je slepota. Neskutešně mě rozesmálo, když jí v tý posteli skoro slíknul až na ty bombarďáky se spoustou provázků a uzlů , to jsem se tlemil asi tři minuty. Ode dneška si dávám na noční stolek nůžky. Jako Carole byla samice první kategorie a jelikož narazila na zoufalýho, ale prachatýho dědka rozehrálo se slušně šílený vztahový šílenství. Pokud by se mě to stalo, dost pochybuji, že bych si sednul do Pendolino a vykládal bych svou zoufalost spolucestujícím, korn, když by tam byl liliputan chytrej jak prdel. Nicméně Luise musím trošku víc nastudovat má v sobě solidní potenciál. (12.01.2019)