Železný dědek

Budovatelský? To snad může tvrdit pouze někdo, kdo budovatelský film nikdy neviděl. Ani slovíčko o lidu, který by měl vládnout, ani větička o tom, že někdo je nebo není ve straně, ani žďibet jakékoli politiky nebo propagandy... Jenom starý strojvůdce Matys, který miluje železnici a svou lokomotivu. Ba co víc, dokonce si s ní povídá jako s živým tvorem... Jestli neznáte podobně zapáleného železničáře tak platíte pivo! Já jich znám hned několik. Jaroslav Marvan ve filmu exceluje. Je zcela přirozený a krásně umanutý. Slušná je i režie, a kamera dosyta si užívající kolejí a dýmajících lokomotiv. Srdcová záležitost... Zajímavé komentáře: Karlos80, Marthos, vypravěč, GIK (26.01.2008)

Železný dědek není budovatelským filmem, ale výchovnou veselohrou, radující se z návratu k normálnímu způsobu života po válce. Není to žádné převratné dílo, ani nespoutaná a brilantním vtipem prolezlá komedie, ale díky herecké vložce dvou hlavních hereckých protagonistů dokáže pobavit i v dnešní době. Ten výchovně karatelský styl je po době, kdy hladina morální etiky společnosti rozbředla pod nánosy zuřivě pochodujících německých bagančat, pochopitelný a chvályhodný. Hlavní postavou je poctivý strojvůdce Antonín Matys (velmi dobrý Jaroslav Marvan), zcela oddaný své práci a oblíbené lokomotivě. A když se někdo nechce vzdát svého smyslu života a poslání, tak zatne zuby stejným způsobem. Druhou hlavní postavou je Matysův zeť a začínající strojvedoucí Vojta Jandera (skvělý Otomar Krejča st.), vzorný pracovník, přívětivý společník a čestný člověk s jednou jedinou chybičkou. Nejzápornější postavou je dělník Žejdlic (zajímavý Vladimír Hlavatý), úskočný, závistivý a pomstychtivý ulejvák a zloděj. Z dalších postav: Matysova starostlivá manželka Božena (Marie Ježková), Matysova dcera a Janderova žena Marie v očekávání (Marie Kautská), snaživý Matysův nadřízený a přednosta Podroužek (Vítězslav Boček), vstřícný dílenský mistr František Zálabský (příjemný J. O. Martin), přátelský topič Vašek Kajdoš (Lubomír Lipský st.), svědomitý železničářský zřízenec Hanousek (sympatický Stanislav Neumann), úlisný prodavač v konzumu (Karel Effa), či nejvýraznější z pomáhajících učedníků Bořík (Antonín Šůra). Železný dědek není nezapomenutelnou zábavou, ale jeho výchovný charakter nelze zaměňovat za ryzí budovatelskou propagandu. (19.12.2016)

Únorový komunistický převrat zcela převrátil dosavadní koncepci výroby celovečerních hraných filmů. Bylo ustanoveno šest výrobních skupin, v jejichž čele stanuli přední režiséři (Vávra, Steklý, Frič, Čáp a jiní) a vznikly tzv. tématické plány, které podporovaly pouze určité žánry (jasně privilegovaným se stal socialistický realismus). V letech 1948 až 1955 vznikla řada tzv. agitačních snímků, jejichž děj se z valné části odehrával na polích, v továrnách, dolech, na vesnici či podnikových rekreacích. Lidová veselohra režiséra Václava Kubáska Železný dědek se těmto zásadám víceméně vyhýbá. Prostředí dráhy má sice punc dělnické lokality, ovšem samotný dějový příběh je míněn spíše jako skromná pocta železničářskému řemeslu. V titulní roli se objevil Jaroslav Marvan, který se po válce téměř jako jediný předválečný umělec uplatnil i v nově zestátněné kinematografii. Stal se vyhledávaným představitelem bručovitých pedantů, procházejících povinnou proměnou v uvědomělé pracanty, což se z dnešního hlediska jeví jako šablona, ale Marvan je svým temperamentem a přirozeností povýšil na lidsky přijatelné figury. DĚDEK zároveň tvoří jakýsi most mezi pozdně protektorátními snímky s výchovnou tendencí a ranými socialistickými agitkami. Současný divák pak v závěrečném hodnocení volí zlatou střední cestu, bohužel často navzdory skutečným kvalitám. (28.01.2009)

Tento film je skutečně přelomový. Předchází budovatelským filmům z pracovního prostředí různorodé kvality, ale zároveň je oproštěn od následné ideologie, přesto se tu oslava pracovního úsilí i poválečné rekonstrukce československého průmyslu obráží jasně a pravdivě. Je to ovšem už jiný film, nepatřící do starého buržoazního prostředí, zde jsou hrdinové obyčejní lidé, bývalí proletáři. A je to také oslava jednoho dnes už skoro zapomenutého povolání - strojvůdců na starých parních lokomotivách. Jak by se neměl líbit těm, kteří jsou fanoušky v tomto oboru. Samozřejmě, film je korunoiván hereckým a lidským mistrovstvím Jaroslava Marvana, jemuž sekundují Otomar Krejča, J. o. Martin a Vladimír Hlavatý, zatímco ostatní svými výkony poněkud zaostávají. Možná by si film zasloužil čtyři hvězdičky, jenže měně vhrkly do očí při závěrečné scéně slzy. (14.12.2018)

Marvan byl jako vždy vynikající. Řekla bych, že tenhle příběh stojí celý na něm. Většina lidí včetně mě by se na tenhle film ani nepodívala, kdyby tu nehrál Jaroslav Marvan. Možná, že kdybych byla fanda do mašinek, tak bych ho zřejmě vyhledala. Ale to jsou jenom sama kdyby. Nezařadila bych tenhle film mezi ty, které nesou označení budovatelské. Vždyť je to snímek o nádražácích, mašinfírech a lokomotivách. Tak je naprosto normální, že tam jsou dělníci ve špinavých monterkách. Už vidím někoho, jak jde házet uhlí do kotle nebo opravovat lokomotivu ve velké večrní róbě. Taky jsem si nevšimla, že by tu někdo mluvil něco o straně nebo o vládě lidu nebo tady byly nějaké jiné náznaky, které by tenhle příběh zařazovali do takové škatulky. (17.02.2012)