Kráska dne
Belle de jour
Bella di giorno
Belle de Jour
Belle de Jour
Réžia:
Luis BuñuelKamera:
Sacha ViernyHrajú:
Catherine Deneuve, Jean Sorel, Michel Piccoli, Geneviève Page, Françoise Fabian, Maria Latour, Macha Méril, Francisco Rabal, Bernard Fresson, Luis Buñuel (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Buñuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem "Belle de jour" sexuální služby. Buñuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (162)
Člověk by od Bunuela čekal nějaký surrealistický propletenec, u kterého si nejsme sami jisti, co to vlastně sledujeme. V Krásce dne tomu tak není. Jednotlivé sekvence na sebe pozvolna navazují a až do posledního záběru pochybujeme, zdali vůbec sledujeme Bunuelův film. Ale pak přijde onen poslední záběr a přichází na řadu ta správná tagada. Catherine Deneuve v roli Severine hledá svou sexualitu, pro níž ve vyšších kruzích není místo. I přesto, že je citově oddaná svému muži, city nejsou to, po čem by toužila. Ponížení, sexuální uspokojení a masochismus je to, oč tu běží, vážení. Dosáhla Severine svých sexuálních tužeb, udělala ze svého muže paroháče nebo to všechno byl jen sen, po jehož doznění jí čeká zas ten samý nudný buržoazní život? ()
Za dobrotu na žebrotu. Chudák manžel, byl to megadobrák a koupil to teda monumentálně. Přitom stačilo, aby se domluvili a on jí sem tam dal pořádně do těla, nebo jí seřezal. Mno nic film je to dobrý. Ve své době asi i dost skandální a erotický. Catherine Denevue je vkusná a krásná. Miluju tu módu šedesátých let. Celý ten její vztah s manželem mi byl vlastně jedno, jen mě bavilo koukat na tu bordelovou linii a na její komický sexuální fantazie (neříkejte, že jste se nesmáli když je tam přivázaná a chlápek na ní hází hnůj a nadává jí). Akorát si myslím, že od dvou do pěti by do toho bordelu moc klientů nepřišlo. ()
Buñuel a Carrière se se svým druhým společným počinem neohroženě vydali na tehdy ještě málo probádané území temného kontinentu. Jejich případová studie tématu ženského masochismu vyniká seriózností přístupu a mírou projeveného pochopení pro hrdinku. Vykreslení Séverine, navenek spořádané a milující manželky, ve skutečnosti ženy toužící osvobodit svou sexualitu nikoli jen ve fantaziích, zapadá mezi ostatní Buñuelovy portréty buržoazní přetvářky, není ovšem jízlivé. Nedostatek představivosti jako hlavní znak buržoazní zkostnatělosti pro protagonistku neplatí – dokáže snít a tím se i odpoutat od role, pro kterou byla předurčena. Ironie tkví teprve ve faktu, že v manželství i v sexuálním životě touží po tomtéž, po submisivitě. Ve všech jejích denních snech je ona tou spoutanou, nikoli spoutávající (tedy dominou). Klíč k osvobození pro ni představuje bytostně surrealistické překonání hranice mezi světem imaginárního a reálného. Obojí musí v polosnovém závěru nutně splynout. Přes nebývalou serióznost přístupu, jako explikativní materiál prý Krásku dne na přednáškách pouštěl samotný Lacan, netrpí film akademickou strnulostí. Buñuel zůstává věrný svému úspornému stylu, s fetišistickými záběry nohou, promyšleně volenými barvami a rozmístěnými objekty. A samozřejmě s drobnými zlomyslnostmi na diváka (není nám prozrazeno, co se nachází v černé krabičce, zato jsme skrze postavu Séverine upozorněni na vlastní voyerismus). Odvážný snímek o tom, po čem ženy skutečně touží, je dodnes působivý nejen jako ukázka mladé krásy Catherine Deneuve a vrcholné práce Yvese Saint Laurenta. 85% Zajímavé komentáře: Subjektiv, FlyBoy, Alister ()
Jako filmoví fanoušci určitě znáte to, co se občas prostě stává - pustíte si průměrný film ve výborném rozpoložení a náhle vám přijde fantastický. A nebo druhá možnost - pustíte si výborný film, ale máte zvláštní náladu a pořád se nějak ne a ne zakoukat. A to druhé se mi nejspíš stalo při Krásce dne. Asi v půlce filmu jsem si uvědomil, že se na televizi dívám úplně bez zájmu a nevím vlastně, čím by mě měla banální povídka o dámě, co sní o tom, že ji manžel konečně brutálně osouloží, roztažená na 100 minut, zaujmout. Dokoukal jsem, přičemž jsem cítil, že snímek má své kvality, ale nějak se mi je ten večer prostě nechtělo hledat. Omlouvám se, příště budu pozornější. ()
Galéria (59)
Zaujímavosti (11)
- "Belle de jour" (kráska dne) je ve francouzštině denivka, květina, která kvete jen ve dne, podobně jako Severine (Catherine Deneuve) pracuje v nevěstinci pouze v odpoledních hodinách. "Belle de jour" je také trochu slovní hříčka, protože připomíná "belle de nuit" (kráska noci), což je eufemismus pro prostitutku. (Aelita)
- Výklad děje zůstává na divákovi. Utajen je také obsah krabičky, kterou asijský zákazník přinese do nevěstince, otevře před děvčaty a ta s výkřiky hrůzy odmítají. Séverine (Catherine Deneuve) však reaguje jinak. Tato krátká scéna rozdráždila představivost miliónů diváků, zejména žen. Na jejich otázky, co bylo uvnitř, reagoval tvůrce slovy: "Cokoli chcete." [Zdroj: FNŘ 2010] (hippyman)
- Podle Julie Jonesové, studentky Buñuelova díla, prý sám režisér jednou říkal, že si není jistý, jak závěr filmu interpretovat. (JayZak)
Přepsáno v dubnu 2019. Kráska dne je v Buñuelových rukách kritikou morálního stavu společnosti, uvězněnou již mnoho věků v přísném řádu etiky bigotní křesťanské výchovy. Proto Kráska dne vyráží s anarchistickým odhodláním rázně vpřed, s cynickým úsměvem útočí otevřeně na zažité společenské konvence, zblízka obnažuje niternou rozervanost a demaskuje všechny potlačované touhy, úchylky a intimní osamělost. Morální rozkol mezi společensky přijatelnou normou chování a představou éterického uspokojení se odráží ve vnitřním sváru mezi idem a superegem, s bolestí se hledá cesta k vlastnímu pochopení. Ryze intimní boj a náhle osvobozená sexuální vášeň nenechává bez povšimnutí ani okolí, které je přímo i nepřímo zasvěceno. Následná spoušť vzájemných i protichůdných tužeb se nehodlá dobrovolně vzdát všech nově dobytých zisků. Buñuel využívá svoji surrealistickou posedlost k znejistění forem skutečnosti, realita se prolíná s dávnou vzpomínkou a stimulující představou. Volně prochází z jedné roviny do druhé a pohrává si s možností ztvárnění, přístupu i vysvětlení. Úspěch se sice odvíjí od erotického napětí a fetišismu, přesto je zde nejdůležitějším nástrojem čistě vnitřní boj jednotlivce. Hlavním místem objevené niterné rozervanosti je Séverine Serizy alias Belle de Jour (vynikající Catherine Deneuve, jako malá holčička Dominique Dandrieux), manželka s velmi dobrým stavovským postavením a sžíravou potlačovanou touhou masochistického ražení. Manželova laskavost ubíjí, je nenaplňujícím i předpokládaným standardem, vlastní sexualita má své zájmy. Původní bezradnost je překvapena realitou, má strach z následků a pamatuje si na výchovu. Hlas chtíče je silný, překonává nesmělost a užívá si nově poznané obzory rozkoše. Vnitřní boj nekončí, strhává, osvobozuje, zotročuje vlastní vůli, vydírá, mstí se a zrazuje. Hlavní mužskou postavou je Pierre Serizy (sympatický Jean Sorel), Séverinin manžel, uznávaný chirurg a vzor ušlechtilého muže. Spořádanost a lidumilnost pro něj nejsou prázdnou formulkou, ale životním přesvědčením. Výraznou postavou je Henri Husson (dobrý Michel Piccoli), Pierrův dlouholetý kamarád se slabostí pro jeho ženu. Prostředí lepšího stavovského postavení je sice zasaženo lehkým stupněm dekadence, přesto je velmi upřímný ve svém způsobu chování a nemá potřebu bořit a ničit. Důležitou postavou je Marcel (pozoruhodný Pierre Clémenti), mladý zločinec s výraznými sadistickými sklony. Zločinecký život uspokojuje jeho touhu po lepším životě. Bere si, co chce a odmítnutí nepřijímá. Chtíč nalezl své uspkojení a nemíní se ho za žádnou cenu vzdát. K výraznějším postavám patří také Anaïs (velmi zajímavá Geneviève Page), šarmantní provozovatelka nevěstince pro lepší klientelu. Kráska dne je pro ni perlou, která poslouchá příkazy a plní všechny možné mužské potřeby. Z dalších rolí: klidnější gangster a Marcelův kamarád Hyppolite (příjemný Francisco Rabal), spolehlivá a prostodušší Anaïsina služka Pallas (Muni), nenasytně žádostivý klient nevěstince a výrobce bonbonů Adolphe (Francis Blanche), po stimulujícím výprasku toužící gynekolog (François Maistre), rituální fetišista a dobře platící vévoda (Georges Marchal), Séverininy zkušené kolegyně z domu rozkoše brunetka Charlotte (Françoise Fabian) a zrzka Mathilde (Maria Latour), Séverinina kamarádka Renée (Macha Méril), tajemný a spokojený čínský návštěvník nevěstince (Iska Khan), nevybíravý vévodův majordomus (Bernard Musson), či služka u Serizů Marie (Adélaïde Blasquez). Kráska dne přitahuje na svou dobu velmi kontroverzní formou voyery a sexuálně nenaplněné, nicméně podstatou je rozpor a anarchistická nesmlouvavost Buñuelovy soukromé války proti zatuchlým konvencím, morální přetvářce a katolické nesnášenlivosti. Niterná rozervanost v poetické filmové řeči sugestivně ožívá a zmocňuje se všeho v dohledu. Konečně, buď se naučíme vycházet s potlačovaným pudem v souladu s realitou, nebo se staneme jejich otroky a život bude rozpolcen. Zásadní životní konflikt, úchvatný filmový prožitek! () (menej) (viac)