Nylonový mesiac

Viac atmosféra ako dej. Viac obraz než slová. A najviac hudba. Dežo Ursíny v bigbítovom období. Je ešte nejaký iný čeko-slovenský film, kde je v titulkoch uvedené nie že "HUDBA: XY, ale že "BIG-BEAT: XY"? K slovám. Sú. Prelietavajú povetrím. Ide len o získanie priestoru na šukačku. Muž, ktorý sa zaľúbil, si potrebuje lásku fyzicky potvrdiť. Na strane ženy ide o nonkonformný chod s trendmi doby. Neviazať sa - tak zmýšľa hrdinka, intelektuálne na výške. V práci za rysovacím prknom. Emancipácie. Všetko fajne porozbíjané na prívetivo šibnutú mozaiku 60. rokov. Bratislava bola príťažlivá. Aj dnes je, len inak. Petržalka nebola betónovým megasídliskom, ale dedinou medzi lesmi, kde sa chodili odkladať nechcené psy. Chopok a okolie zase krásnymi horami. Architekti tam chodili snívať a skicovať do diárov sny o realite dneška. Poznámka: Dnes na Chopok vedie asfaltka. Kosodrevina má hlboké prieseky a všade sa stavajú hotely, lanovky, vleky a cyklodráhy. Pocit zo 60. rokov: ľudia boli nadšení experimentovaním, no sami netušili kam všetko povedie. Príroda bola divokým miestom, určeným na kultiváciu, na snivé novotvary. Z nich sú dnešné stavby v národných parkoch, strácajúcich prírodné vymoženosti. Získal sa síce ľahký, pohodlný a rýchly prístup do jadrových zón, no tam už temer niet čo chrániť. Aj preto združenie VLK navrhlo vyňať Chopok a okolie z územia Národného parku Nízke Tatry. Pretože technológiami nadšená a opitá, v rytme muziky krepčiaca Bratislava rokov 60. sa pomaly prenáša z centra mesta pod hrebene hôr. (23.10.2014)

"Vy ste milý človek! Náš Otúško je taký šťastný, keď môže neikoho zastrelit lebo oskalpovať!"                                Andrej a Vanda mají něco společného. Ani jeden z nich nechce být opečován. Zdálo by se, že by mohli vytvořit ideální dvojici. Ale zatímco Andrej odmítá od Drahuše dokonalý servis, Vandu chce nosit na rukou, chce jí vlastnit, připoutat si jí k sobě. V tom okamžiku se rozcházejí. Malý skvost ve slovenské kinematofragii, který tématicky tvoří jakýsi protipól k filmu jen o tři roky staršímu. Slnko v sieti představuje nenaplněný vztah mezi Fajolou a Belou, kdy se oba hledají a nacházejí jakousi dočasnou blízkost, styčný bod v setkání na střeše pod zatmnělým sluncem. I v případě Andreje a Vandy jde o vztah, kde hraje hlavní roli touha a snaha přiblížit se nepřiblížitelnému, ke krátkému sblížení dochází na horách pod nylonovým měsícem, aby v zápětí došlo k rozchodu. Velmi podstatnou složkou filmu je dobře vyladěná muzika, která přechází od klasiky (starší generace) k hravému bigbítu (mlaďoši). Jako symbol opuštěnosti se vynořuje toulavý pes, který se k vám přidá a už nepustí a není snadné se ho zbavit. Objevuje se opět na konci filmu, aby jako štastně nalezený zbavil osamělosti. Film je prošpikován velmi specifickým humorem, který nepřebíjí vážnou dějovou linku. Osobně jsem si odnesla nezapomenutelný zážitek z živelného koncertu The Beatmen v čele s Dezo Ursinym a krásným "slovensko-anglickým" songem That´s all I´ve got to do . (17.11.2014)

Ústřední herecká dvojice mi byla sympatická už od začátku filmu, protože Helena Smihulova vypadala jako francouzská herečka Catherine Deneuve a František Velecký svojí vizáží připomínal D'Artagnana. Čekal jsem psychologické drama s temnou, ponurou hudbou, ale místo toho jsem slyšel hudbu z bigbítového období á la Beatles, což pro mě samotného bylo velké zklamání. Myslím, že depresivní hudba by tomuhle filmu hodně prospěla, ale asi to každý vidí jinak. Taková hudba ke snímku Drak se vrací od Ilji Zeljenky, to je jiná káva. Abych pořád nekritizoval. Ve snímku se našlo pár úsměvných momentů. Třeba hned úvodní scéna filmu, v níž pán, když uslyšel, že dítě svou hračkou narušuje program ceremoniálu, mu ji vzal a a zahodil do křoví, mě hodně rozesmála, ale to bylo na dlouhou dobu naposledy co jsem měl úsměv na tváři. Dalším momentem, který se mi líbil, byla fotka Františka Veleckého na poličce, se skloněnou hlavou na ní z dálky vypadal jako Ježíš.Závěrečná scéna se záběrem na děti, které se snaží vzít do rukou Nylonový mesiac byla skvělá. "Súdruh profesor, ako sa Vám to páčilo? - Bolo to strašné." Já říkám, že to bylo dobré ... (12.11.2014)

Měsíc v úplňku jako symbol kruhu, neustálého opakování, neustálých začátků a konců, koloběh života, stále stejný a přesto neopakovatelný. Na začátku příběhu je smrt, konec pro jednoho, ale začátek pro jiné, zní to cynicky, ale taková je realita života. Tímto koncem se začíná příběh nadějí jednoho stárnoucího muže, který naděje už ztratil, že bude povýšen, ale není mu dáno tuto naději naplnit. Tímto koncem začíná příběh lásky jednoho mladého muže, jenž byl přesvědčen, že mu láska není souzena, ale ani jeho naděje nedochází naplnění. V příběhu jednoho sehrály vážnou roli okolnosti vnější, jeho věk, situace v podniku. Příběh druhého je starý jak lidstvo samo, pro mnoho lidí je láska totéž co naprostá oddanost, v okamžiku, kdy se zamilují, osobují si právo na milovanou osobu a odmítají přijmout fakt, že tato osoba je stále samostatnou svobodnou jednotkou. A tím vše končí. Tam, kde ale končí naděje otce, přichází naděje pro syna. Tam, kde končí příběh jedné lásky, začíná naděje pro lásku další. Film nabízí pěkné, téměř dokumentární záběry staré Bratislavy, zajímavou kameru a především zajímavý hudební doprovod, kdy současný, kypící život je podbarven soudobou beatovou hudbou (mimochodem vynikající), a život postupně ustupující do ústraní nádhernou hudbou klasickou. (17.11.2014)

V tomto pomalu plynoucím poetickém snímku se prolínají osudy několika Bratislavanů. Student Jožko se učení a návštěvám školy příliš něvěnuje a místo toho rozjíždí s kamarády bigbeatovou kapelu, jeho otec slaví životní jubileum a rád by se posunul v pracovní kariéře.Nejvíce prostoru dostává dvojice milenců. Andrej, dosud znuděný rutinními vztahy, touží ulovit nezávislou a nepoddajnou Vandu, děvče s krásnýma, uhrančivýma očima, jejichž pohled ještě podtrhují tehdy módní výrazné oční linky. Hlavní role v tomto filmu ovšem náleží slovenskému hlavnímu městu poloviny 60. let, ze kterého na nás dýchá neopakovatelná atmosférá tehdejších ulic, pracovišť, domácností a hospod. Potěšilo mě třeba letmé setkání s mladým Lasicou a Satinským. A Beatmeni válí! (16.11.2014)