Réžia:
Patrik UlrichScenár:
Patrik UlrichKamera:
František SvěrákHrajú:
Miloň Čepelka, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Jan Hraběta, Miroslav Táborský, Ondřej Vetchý, Luboš Sluka, Josef Čepelka, Genadij RumlenaObsahy(1)
Je známo, že Miloň Čepelka je představitelem (nejen) ženských rolí v legendárním divadle Járy Cimrmana. Méně se ví, že vedle Jiřího Šebánka, Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka patří k zakládajícím členům tohoto ansámblu mapujícím kariéru fiktivního génia z Liptákova. Miloň Čepelka je ale kromě rolí v divadle a ve filmu také básníkem rozvíjejícím starojaponskou formu haiku, prozaikem a textařem věnujícím se širokému žánru hudby, od popových hitů až k dechovce. Režisér Patrik Ulrich renesanční Čepelkovu osobnost představuje na místech, která se významně zapsala do života portrétovaného. Od rodného Pohoří u Opočna přes bývalou vilu Českého rozhlasu, v níž Miloň Čepelka prožil dramatické chvíle srpnové okupace sovětskou armádou v roce 1968 až k žižkovské scéně Divadla Járy Cimrmana. O svém kolegovi a příteli zároveň vyprávějí herec a scenárista Zdeněk Svěrák, herci Jan Hraběta, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský a Petr Brukner nebo hudební skladatel Luboš Sluka. (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
Vynikající. Klenot mezi dokumenty. Takhle se musí udělat dokument, aby se mi opravdu líbil. Nádhera, která potěší, pohladí po duší, donutí k zamyšlení a poskytne i zajímavosti, které člověk nevěděl. Děkuji všem, kteří tento skvost takto vytvořili. ()
Dokumenty nejsou zrovna žánr, který bych vyhledával, ale tohle nemělo chybu... ()
Krásná krajina duše. ()
Nejdřív uslyšíte písně, pak krásné povídání pana Čepelky, potom krásné hudební a obrazové motivy, pak vyprávění dalších členů divadla a blízkých pana Čepelky a ve chvílích, kdy vás film skutečně unese někam do světa moudrosti, laskavosti a estetiky, tak bohužel skončí. To je můj televizní zážitek. ()
Věřím, že kdyby byl tenhle dokument celovečerní, uspěl by i v kinech. Na ČT absolutní nadstandard, byť dokumenty v poslední době vznikají krásné a kvalitní. Nejen díky osobnostem, ale i díky obsahu řadím Štace na úvoveň Sommerové a Špátové a jsem ráda, že je na jedné straně tradiční, ale přesto chytlavý a svižný. Oceňuji, když je v dokumentu prostor na hudbu i poezii. ()
Až mi bude smutno a budu mít pocit, že svět není spravedlivý, podívám se na Čepelkovy Štace! ()