Můj nejmilejší bar

V životě Tommyho Basilia by se našlo asi jen málo dní, kdy se nedotkl skleničky alkoholu, ale z medicínského hlediska se nejedná o alkoholika. Asi by se nenašla droga, kterou by nevyzkoušel, přesto by bylo nespravedlivé označit ho za narkomana. Tommy má jiný problém. Je jím rakovina vůle. Je to zkrátka slaboch, který se plácá od ničeho k ničemu a není schopen dát svému životu řád a jasný cíl. Čím dál tím zřetelněji cítí, že je něco špatně, ale jestli něco dovedl k dokonalosti, je to pocit sebelítosti a schopnost obviňovat ze svých neúspěchů okolí. Steve Buscemi tvrdil, že jeho hrdina má autobiografické rysy a že měl dost slušně našlápnuto k tomu, aby napodobil jeho postupný úpadek. Každopádně ho hraje skvěle a stejně skvěle napsal i scénář. Je silný v tom, jak je neuvěřitelně civilní a jak přirozeně působí dialogy i postavy, které Buscemi vypozoroval při svých hospodských jízdách. Můj nejmilejší bar je tragikomedie, kde nemusí režisér a scénárista v jedné podobě nic šroubovat a přehánět a přece nutí diváka k zamyšlení. Obejde se bez efektů, bez hrocení situací a stejně naprosto zřetelně cítíte, co chtěl sdělit. Celkový dojem: 85 %. (20.10.2016)

Tak Buscemimu idú písanie a réžia tak dobre ako hranie. Trees Lounge totiž nemá špeciálne silnú zápletku, len tak plynie, avšak napriek tomu máte dojem, že má vysoké tempo a stále sa deje niečo zaujímavé, možno až napínavé, i keď to skutočne príde až na konci. Interakcie medzi postavami fungujú skvele, herci si svoje tu viac tu menej lúzerské postavy patrične užívajú a keď ide do tuhého, tak sa skvele predvedú. Predovšetkým Baldwin, nechajte sa prekvapiť. Pripravte sa na zúfalých chlapov tráviacich väčšinu času v špinavých lokáloch, avšak stále nejako bojujúcich s vlastným osudom. Možno Tommymu príliš neuveríte, že má úspech u žien, ani jeho pomerne mladý vek, ale vďaka ostatným kladom to nie je dôležité. (17.08.2023)

Vysedávat pořád ve stejnym baru, v ruce žmoulat pořád tu samou skleničku, ať už je v ní cokoliv, hlavně když to píše, vést pořád ty samý řeči...jak se proti mě všichni spikli, jak jsem měl tenkrát smůlu, jak je to všechno nespravedlivý. A neudělat nic, co by aspoň trochu stálo za to. Tenhle kousek je tak opravdovej (naprosto vše, atmosféra, herci, příběh...), smutnej (scéna, kdy v baru diskutují o tom, že jednou půjdou navštívit toho dědu s infarktem) a neskutečně zábavnej - všechno dohromady - že ho prostě žeru =). A stejně tak žeru toho týpka, jehož jméno správně vyslovit jsme se všichni učili z wiki - bravo Steve Buscemi! (85%) (22.10.2013)

Černá komedie, která toho ale říká o životě víc než většina hollywoodských bijáků. Steve Buscemi mile překvapuje vyzrálou režií i námětem a především ztvárněním lidí-outsiderů žijících na americkém maloměstě. Jeho postava neprožívá žádný zázračný příběh, který by měl diváka okouzlit a na konci - v posledním záběru - cítíme stejnou prázdnotu, jako hlavní hrdina ve svém životě. Největším kladem ale je, že i přesto film vyniká lidským humorem a nikdy tak nesklouzne k samoúčelné depresi. (14.09.2012)

:) . Tak tohle mě fakt bavilo. Civilní, subtilní, křehký, citlivý film o skutečných lidech. Buscemi mě v průběhu své kariéry už mnohokrát zklamal, ale tohle byl naopak jeho profesní majstrštyk, nebo minimálně jeden z nich. Smekám před jeho schopností dokonale vykreslit "prostý lid". Mám za to, že jeho osobní životní styl bude přece jen vypadat poněkud odlišně. Přesto z těch postav udělal lidi z masa a kostí. Platí to přitom o každé jedné z nich. Původně jsem tomu chtěl dát o hvězdičku méně s odůvodněním, že to bylo všechno prima, ale celkově o ničem. Podobně zdánlivým NIC ale žije 99,5 procenta lidí na světě. A o tom zbylém půl procentu se točí většina filmů. Vzniká tak dojem, že se ve filmech musí nutně stát něco dramatického, šokantního, přelomového... Můj nemilejší bar je jedním z jasných důkazů, že dobrý film může fungovat i bez toho. Naopak jsem si od všech těch vypjatých ústředních motivů většiny ostatních bijáků rád odpočinul. (09.09.2014)