Velká premiéra

Když chce Krobotův vesmír kašlat na diváky, tak ať je nezatěžuje podobnými snímky snímky. Rád bych věděl, kdo to financoval a kolik lidí asi na to šlo do kina. Film prostě k nekoukání, prohlídka ztraceného času. Snad jen autor si v tom liboval. Něco tak sebestředného, nudného, rádoby šokujícího a nic neříkajícího (snad jen autorovi) jsem již dlouho neviděl.  A již vůbec nechápu, proč by to měla být komedie a drama již vůbec ne. Prostě ubohý odvar vnitřní rozervanosti autora? Snad je taková vnitřní představa autora zajímavá jen pro něho a pár diváků trpícími depresemi.  Trojúhelník režisér, manželka a psycholog je tak ubohá, primitivní a vlastně nic neříkající, že vůbec nechápu, jaký to mělo mít pro film přínos. Stejně tak úlet hlavního představitele  s Jenovéfou Bokovou (která snad byla jediným světlým bodem ve filmu) byl slabým odvarem snad vášně? Možná jsem dobře nepochopil myšlenkové pochody autora, ale jako běžný divák nemohu dát víc než odpad! (05.01.2024)

Je zajímavé, jak pro většinu lidí je samotná koncepce nonsensu, absurdna a surreálna nepochopitelná. Klasicky vyprávěný příběh od pomyslného začátku ke konci je prostě nemožný, protože v těchto kategoriích žádný příběh vlastně není. Člověk si musí "vypomáhat" svými zkušenostmi z života a poznání obecně. Rozumím, že se to lépe hodí na divadlo. Ale největším rozdílem mezi jevištěm a filmem je ten blízký kontakt a kouzlo okamžiku, který je na divadle tak skvělý. Ve filmu se tak sice tahle magie ztrácí, ale o předání sdělení či myšlenky jde stále. Na Krobotovi si cením právě toho, že nejde lidem na ruku, nepodbízí se. U absurdna nemůžete vysvětlovat polopatickým příběhem. Vtipy také nejsou založené na klasickém zklamaném očekávání či prostém hříčkování. To je naopak zdrojem dramatu. Takže podle mě Tourette tady není vtip, naopak "dějový zvrat". Za podstatu tohoto filmu pro sebe považuji onu tenkou hranici mezi tím, co ještě vtip je, a co už není. A že vnímání humoru se obzvláště v poslední době začalo propadat až kamsi k trapnosti. Pro řadu lidí už se ona citlivost mezi legrací nevinnou a ubohou vytratila a prostě už se chceme jenom za každou cenu bavit. A ač považuji Ivu Janžurovou za skvělou herečku, tak se mi tu více líbí Pavel Šimčík, protože mu prostě věřím onu ztrátu sebekontroly nad vlastní trapností. Přestože kouzlo Dejvického právě spočívá v tom, že těm jediným věříme, že oni vědí, co dělají. (14.01.2024)

Velká očekávání jsem neměla, ale nakonec jsem dostala příjemnou zábavu. Miroslav Krobot sám ve vedlejší roli ředitele jednoho olomouckého divadla je tam nejlepší. Prostě tam jen stojí, má ten svůj poker face, pronese jednu větu a je váš. A navíc je tam moje Olomouc, že ano!  Do kina si na to zajděte, litovat nebudete. (06.07.2022)

Krobot natočil filmovou komedii pro příznivce improvizovaného divadla. Vadí vám trapno? Jste tady špatně. Bohužel to vypadá, že byl improvizovaný i scénář, což u filmu většinou nefunguje. Nejzajímavější linku představovala romance mezi Šimčíkem a Pazderkovou. Půl dne jsem přemýšlel nad výší svého hodnocení, a pořád si nejsem jist, zda nejsou tři hvězdičky moc (50%). (04.01.2024)

Jak umí Krobot bavit z pozice herce, tak je naprosto příšerný v roli režiséra. Díru u Hanušovic a Kvarteto táhla zajímavá herecká sestava, ale tady se jeho výlet do divadla změnil v hodinu a půl dlouhé čekání na konec. Jeho rukopis diváka drtí od první minuty. Humor na bodu mrazu, sdělení křečovité, závěr pro změnu žádný. (11.03.2023)