Stín samoty

[30%] Hmm, tak díky tomu, že mám tento typ hororového žánru rád, tak s vypětím všech sil zaokrouhlím na nejslabší možnou druhou hvězdu. Těchto počinů bylo natočeno už dost. Tohle je prostě takové nudné, nezáživné a ten malý kluk mě totálně sral. Nějaké ty hororové prvky se tu poté našli, v rámci rozpočtu chápu, že tvůrci prostě vařili z vody. Druhá půle byla trochu lepší, ale stále velká bída. I ten hlavní démon/strašák nebo co to bylo za píčuse mě nevyděsil. Ale nic extra mě ve filmu neiritovalo, takže 30% nakonec udílím ze soucitu ale jen! (17.01.2022)

Lokalizací do téměř liduprázdné pustiny a především atmosférou mi "Stín samoty" silně připomněl horor "The Wind" (2018), ačkoliv tam bylo zobrazení zla o poznání konkrétnější a účinek na diváka silnější. Nicméně ani tento snímek není k zahození a  když vidím zdejší bídné hodnocení, to své rád zaokrouhlím o půl * nahoru. (02.03.2022)

Psychologické drama, kde otec je nezodpovědný, matka pošuk a syn spratek. Matka se snaží syna před vším chránit, později ho však trápí a nadává mu do zbabělců. Synovi se to logicky také v hlavě pomotá. Pěkná kamera, šerosvitné scény jsou fajn, bouře a tma vítány. Mysteriózní nádech mohl být intenzivnější. Nevadí mi pomalé filmy, zde ale něco nefungovalo. Samozřejmě jde o snímek pro okrajové publikum, jenže to neznamená, že nemohl být lépe stravitelný. Monstrum jen v náznacích, což je někdy lepší, než doslovný digitální bubák. Závěr je psycho, bohužel divákovi budou osudy postav nejspíše ukradené. 2,5* (07.01.2022)

Pro mě osobně velké zklamání a to téměř ve všech směrech.. podle traileru to nevypadalo vůbec špatně ale.. například dlouho sem neviděl tak hloupý, nudný a předvídatelný příběh..taky fakt nechápu kdo psal chudákům hercům scénář jelikož mi přišlo, jakoby je zrovna pustili z odvykačky nebo co. 😀 Co se týče hudby, průměr. Atmosféra byla celkem fajn, ale monstrum stejně odfláknuté...no nevím. Nezachránila to ani poměrně pěkná kamera. Za mě 42% (06.01.2022)

Izolovaný život v pustině a strach z neznámého. Temný příběh v plné jednoduchosti coby režisérská prvotina španělského filmového tvůrce Davida Casademunta, který si napsal i scénář, čímž se pustil do nejednoduché psychologické stránky jedné malé rodiny. Temná mysteriózní atmosféra je sice hlavní devízou příběhu, ale David Casademunt jde na všechno opatrně, čímž sice buduje atmosféru, ale vlivem očekávání, co se z čeho vyvrbí, i určité divácké zklamání. V celém aspektu děsivosti se sází na vzájemný vztah a respekt matky se synem, což nejvíce hýbe dějem. Vše, co je k vidění, cílí k pochybnosti v rámci strachu v osamělosti a zároveň vede k přesvědčení, že na místě je skutečně něco paranormálního v rámci psychického rozpoložení jedince, které společně s pevnou představivostí může s jedincem udělat divy. Vizuální stránka tedy vypadá skromně, ale ve skutečnosti je ohromná. Právě oním neuspěchaným tempem v dějovém vývoji se to místy může sice zdát až moc zdlouhavé, ale má to smysl právě v budování onoho strachu. Casademunt nic nepřepaluje do extrémnosti a naopak nechává vše ze všeho jen lehce vyplynout. Že nějaká děsivost nefunguje? Přijde na to, kdo má kde svou hranici strachu. Jednoduše řečeno, kdo se lekne pavouka a kdo ne. V centru dění je chlapec, který má svou hranici přirozeně nízko, a tak se může zdát budovaný strach dosti slabý, či snad vůbec žádný. Snímek ve svém temném zápalu především využívá symboliku, na kterou diváci po ohromném množství nejrůznějších slasherů prostě už nejsou zvyklí. Snímek svůj potenciál má, jen ne takový, jaký by leckdo očekával. (08.04.2022)