Podozrenie

Neskutečně civilně působící drama s místy až trýznivou dusivou atmosférou a skvělými hereckými výkony (Melíšková vyniká, ale ostatní jí velmi zdatně sekundují). Film, u něhož už hlavní téma by jistě dokázalo "zabavit", přitom se nám tu ale otevírá spousta dalších, nad kterými si můžeme ještě dlouho po skončení minisérie dumat. A to mám ráda (i když to dumání rozhodně v tomto případě není většinou až tak příjemné). Snesla bych jasnější rozuzlení, na druhou stranu i tohle mi do té série vlastně ve výsledku sedělo. Tak jako po celou dobu, i v závěru nechali tvůrci věcem prostě volný průběh, nesnažili se nějak šroubovaně utvářet situace, aby to bylo třeba více líbivé, aby postavy působily více či méně sympaticky, jejich charaktery jasněji (a více "černobíle"). Typicky mě napadá třeba scéna s dopisem, který se dal pro očekávané uronění nějaké té slzy navíc přečíst, k čemuž tady naštěstí ale nedošlo a ve výsledku to pak bylo možná o to působivější. Celkově podle mého velmi vydařený neotřelý počin, který si zaslouží plný počet a alespoň takových 85 %. (27.03.2022)

Zdravotní sestra Kučerová..Vyhořele působící neupravená žena s věčně naštvaným výrazem a nedůvěřivým pohledem...Odtažitá, nedostupná, naprosto strohá, šedá myš.....kontrolující jestli v obchodě nejsou prošlé potraviny....No tahle , paní Kučerová by mi byla v reálném životě asi velmi těžko sympatická. Já totiž nejdřív jím, až pak když tak kontroluji trvanlivost. Skoro  by se až mohlo zdát, že mě nebude bavit ani jako hlavní postava. Jenomže já mám vždycky  radost, když můžu záhlédnout v novodobé domací tvorbě něco nadějného! A taky by bylo škoda nevidět, jak se této nevděčné polohy šedé myši dokázala naprosto autenticky a civilně zhostit Klára Melíšková. To už je hotové převtělení a přesné vystížení role. Ale Denisa Barešová jako dcera je jí nejenom svou postavou, ale i výkonem prakticky rovnocenná,. K té jsem měl navíc postupně určitě daleko větší sympatie stejně jako k dobráckému advokátovi v dalším skvělém podání, tentokrát Miroslava Hanuše. Ale ostatně i u té ústřední šedé myši vás minisérie pěkně nahlodá a nastolí otázky jako jestli může člověk za to, jaký se narodil. A jestli mají ostatní právo z ni udělat vraha jenom kvůli její komplikované povaze? Zaslouží si vůbec takový lynč? Ale kdyby se chovala předtím vstřícněji, dočkala by se ho? V těchto otázkách a psychologickém vykreslení minisérie vrcholí až do samotného konce. Dokonce i ty sympatie se různě překlopují, , žadná z postav ve výsledku není vůbec černobílá, všechny naopak působí skvěle civilně a živě.  Vrcholem minisérie pro mě byl asi v poslední částí  rozhovor matky s dcerou před rozhodnutím a příjezd matky domů, který působil zdánlivě nenápadně, ovšem dal toho hodně.  Ale hutná atmosféra se nesla celým projektem a to v různých smětech.  Tohle dobře pohltilo, ale přece jen mimo té psychologické, dramatické roviny, mě nechávalo v napětí i samotné rozuzlení případu. A s tím, jak se v rámci hry tvůrců trochu zametlo pod koberec jsem se úplně nevyrovnal a závěrečnou sekvenci jsem nepochopil. Jinak ale skvělá práce. (27.03.2022)

Nechal jsem se nalákat příznivými kritikami z csfd - a bezpochyb souhlasím s filmem i jeho hodnocením. Proto jen dvě nepodstatné poznámky: Ústřední postava hraje (má hrát?) svoji roli tak, aby se jevila nesympatickou, avšak zároveň tak, aby bylo poznat, že inkriminovaný čin neprovedla. Potom je už snadné dokázat, že zde není žalován její čin, nýbrž její osoba, která svým bytím obžalovává či přinejmenším znejisťuje existenci těch, kteří jsou považováni za pouhé svědky... Vedlejší postavy (a to je pro mě asi největší pozitivum) zastupují právě ty "podezřelé" činy (zřejmě i trestně postižitelné), které se odhalují či vyplouvají na povrch při řešení hlavní kauzy. Tyto činy jsou tu, ale jsou zároveň mimo pozornost, jen naznačeny, protože nikdy nebudou veřejným předmětem a projednávány budou jen v rodiných a společenských kruzích...  Dovedu si představit, že film ocení především zdravotnický personál - a přitom se nad sebou zamyslím, protožr to s ním jde dost z kopce... Zkraje filmu jsem se domníval, že se bude nejspíš jednat o Marii Fikáčkovou (viz též Stanislav Motl), která vraždila kojence v roce 1960), ale dle "obětí" bylo brzo jasné, že se jedná o celkem nedávný případ Věry Marešové - snad jen s tím rozdílem, že by si po milionových odškodněních už sotva (neúspěšně) hledala zaměstnání ve svém oboru. (03.05.2022)

Základní osa příběhu je notoricky známá, protože to není tak dlouho, co případ zdravotní sestry Marešové rezonoval ve všech médiích. Potud tedy nic překvapivého. Samotné odbočky zabývající se rodinnými poměry či intrikami uvnitř nemocnice byly sice tím správným kořením, ale ani tady není nic, co by člověka vystřelilo z ponožek. To se ovšem mění ve chvíli, kdy nastoupí na scénu někdo z trojice Melíšková-Hanuš-Barešová. Tihle tři hrají naprosto famózně a Ivan Trojan tu vlastně jen přicmrndává. Netvrdím, že je to režijně nebo scénáristicky špatné, ale soudím, že bez výše zmíněné trojice by se jednalo jen o mírně lepší průměr. 80% (31.03.2022)

"A nemám snad právo na to bejt taková jaká jsem?" Máš - ale pak se nediv těm důsledkům, když na tom svém právu takhle lpíš. Výborná česká mini série o tom, že člověk dostane vždycky úplně přesně to, co si zaslouží. Spravedlnost kupodivu funguje, jen trochu jinak, než by člověk čekal a jen pro někoho. Být "sám sebou" a nesnažit se zapadnout si člověk může dovolit pouze pokud má dostatečně schopnosti profesní nebo sociální anebo pokud prostě nepotřebuje lidi - čti "rozhodl se, že je nepotřebuje". Bohužel tohle rozhodnutí se může někdy pěkně vymstít, když člověk náhodou zjistí, že by se mu nějaké ty sociální vazby zrovna hodily a když to, zda stráví zbytek života ve vězení závisí na tom, jak moc oblíbeným je v kolektivu. (18.07.2022)