Kapitán Volkonogov uprchl

„Radši se jim vzdej. Oni to vyřeší.“ Protože mocná, všehoschopná NKVD nakonec všechno vyřeší…„Alegorické drama o neúprosné totalitní mašinérii“ snad ani dostatečně nevystihuje to, co se odehrává na plátně. Všudypřítomný strach, paranoia a nejistota, kdy si nikdo nemůže být jistý, zda nepřijde jako další na řadu v rámci „přezkoušení“, vytváří velmi působivou a stísněnou atmosféru. Postupně takřka všem ostrým a obávaným hochům z NKVD začíná být nepříjemně horko a hlavní hrdina kapitán Volkonogov není výjimkou. Jeho zdánlivě nereálný až naivní cíl zachránit vlastní duši však filmu dodává další rozměr. Jinak jde o místy až thrillerovou podívanou, které nechybí tempo, napětí a brutalita (zvláště syrově působící, poměrně nápadité mučení či sterilní a nanejvýš cynická instruktáž k jatkám za doprovodu „tlumiče zvuku“). Škoda jen, že ona repetitivní snaha nalézt odpuštění ubírá filmu směrem ke konci šťávu. Přesto snímek můžu jednoznačně doporučit, podle mého jde o velmi působivou podívanou za silné 4*. (02.08.2022)

Běh Stalinova Landy za odpuštěním Orlíku je sice kapku artově progelovaný a místy absurdní, ovšem v detailech veskrze pevný v kramflecích, sugestivní, syrový a surový FPS matroš s mrtvolnou poetikou, tísnivě zanechávající koule v břiše a na sliznicích žluklý pach té nejhorší sobecké lidské spodiny. Mrazivá alegorická studie vypláchlé zdivočelé animální verbeže, vyhecované a otupělé bolševickým terorem, s docela milým přesahem do současnosti. Ovšem ne takovým, jak se někteří soudruzi snaží v souladu s jednotnou a jedinou správnou stranickou doktrínou demagogicky deklarovat, a sice že nelidská pakáž bez jakékoliv úcty k životu a zcela bez elementárních civilizačních návyků napadla totálně mírumilovný, kulturní a kultivovaný národ filantropických miláčků, který teď tak hrdinně brání klidný spánek Evropy, světa i galaxie, ačkoliv jeho východní části už téměř před deseti lety jasně vyjádřili zcela svobodnou vůli po sebeurčení a nezávislosti, na níž měli de jure némlich stejný nárok jako třeba Kosovo. Jenže tentokráte dobrotivé NATO, poháněné Spojenými sráči, Kyjev kupodivu humanitárně nevybombardovalo, protože by to bylo v rozporu s aktuálními geopolitickým šachy, tudíž se toho ujal ten zkurvený Mordor. A tak nelidská pakáž napadla de fuckto kulturně, historicky i naturelem tu samou pakáž, avšak obě ty pakáže se teď moderní demagogie pro klid na pastvinách spokojeně bečících přežvýkavců snaží navzdory všem učebnicím dějepisu separovat, aby stádečko nade vši pochybnost vědělo, komu fundit, a koho lze beztrestně hanobit. A to je tedy úplně stejně úsměvný manipulativní narativ, jako tvrdit, že Stalin byl Rus jako poleno, nebo že v prvním tisíciletí etničtí Rusáci odtáhli z Kyjevské Rusi, aby v roce 1991 mohla vzniknout Ukrajina. Ne, ten přesah filmu spočívá v tom, že je jen otázkou času, než se novodobá mocichtivá neomarxistická lůza Evropské Utopie a Anglosaského kokotporátního spříseženectví militarizuje a začne ty s nepohodlným názorem likvidovat nejen sociálně a ekonomicky. Taxe na tu citlivou romanťárnu hezky mrkněte, ať víte, do čeho jdete, pokud se budete jen tupě nechávat stříhat dvakrát ročně na vlnu. Hodně silné kafe, které doporučuji nevařit před spaním! (19.08.2023)

Chvilku mi trvalo zvyknout si na kostýmy NKVD a jejich holé palice a když se mi to konečně povedlo, začalo to být jako na houpačce. V jednu chvíli film nabízí neuvěřitelně silné scény umocněné jak výkonem Jurije Borisova, tak neosobní bezcitností státních zabijáků a v tu druhou film nabízí jen artovou nudu jak co do obrazu, tak co do dialogů. Tohle asi nebyl úplně film pro mě. 50% (28.02.2024)

Kapitán Volkonogov sice ještě nebyl k smrti odsouzený, přesto uprchl - a dobře udělal. Tenhle snímek vyvolal už před začátkem festivalu kontroverze, částečně byl totiž sponzorován ruským ministerstvem kultury. Samotný obsah by však měl jeho zařazení ospravedlnit - příběh se totiž vrací do roku 1938, období předválečných stalinských čistek, jež paralyzovaly celou ruskou společnost. Volkonogov (v uhrančivém podání Jurije Borisova, kterého karlovarští fanoušci mohli chválit už loni za Kupé č. 6) je dobře pracujícím členem vojenské policie, přesto je odsouzen k popravě. Na poslední chvíli uteče a pod tíhou svědomí se rozhodne hledat odpuštění u těch, jejichž blízké pomáhal vraždit. Všeprostupující paranoia společně se sebezáchovnou otupělostí však vede k hluboké společenské mizérii, prorůstající každým jedincem. Lidé hledají ve státu jistotu, potřebují věřit tomu, že to, co se děje, dává nějaký smysl; paralely se současnou situací jsou tedy více než patrné, jak ostatně podtrhuje i u titulků použité moderní zpracování ruské lidovky. Film je místy absurdní v duchu Ztratili jsme Stalina či Chrustaljove, vůz!, nesklouzává však k vyložené vtipnosti - pouze si dobře uvědomuje, že tehdejší dění bylo tak mrazivě nepřirozené, že není možné jej podat zcela vážně. Takhle by dnes mohlo vypadat Unaveni sluncem, kdyby se Nikita Michalkov nezbláznil a umírnil svou kdysi poetickou duši. (05.07.2022)

Rusko bylo, je a vždy bude brutální stát s nelidskou politikou a Kapitán Volkonogov uprchl je toho zdárný interpretátor a nabízí poetickým způsobem individuální, pravděpodobně smyšlený příběh člena tamní ruské "STB" a jeho snahu o vykoupení a odpuštění. Režijně je to velmi povedené, řemeslně jakbysmet, herec Juraj Borisov je vždy v mém festivalovém hledáčku a citlivá taktovka režisérského páru funguje a snaží se zachytit lidskou stránku v poměrně kontroverzní látce, na kterou by se ale nemělo s ohledem na dnešní dění hledět negativně. Filmařsky to byla slušná lahůdka a čistokrevná indie festivalovka, takže já jsem spoko. KVIFF 2022.  (05.12.2022)