Zločin a trest
Prestuplenije i nakazanije
Crime and Punishment
Obsahy(1)
Hlavní hrdina Rodion Raskolnikov (Georgij Taratorkin) je chudý student, který nemůže pokračovat ve studiích na univerzitě, protože na to nemá peníze. Jeho sestra se mu snaží pomoci tím, že se chce provdat za bohatého, ale neoblíbeného muže. Rodion s tím nesouhlasí a kvůli penězům zabije starou lichvářku. Zločin mu projde, ale trpí výčitkami svědomí, kvůli kterým se nakonec sám udá. Jediná Soňa (Taťjana Bjedova) při něm stojí až do konce.
Raskolnikov rozděluje lidi na dvě skupiny, na slabé a silné. Dle jeho názoru si silní mohou dělat, co chtějí, zákon pro ně neplatí. Zabitím lichvářky si mimo jiné chce ověřit, do které skupiny patří on sám.
(Gwin)
Recenzie (30)
Momentálně (7.11.2010) zastávám názor, že tento román Dostojevského už se nedá natočit lépe! Sice jen černobílé, ale herecky i dialogově, co se týče adaptace literární klasiky, vynikající! (navíc působivý český dabing: Munzar, Brabec, Sejk, Hlaváčová, Jerneková aj....). Sice zrovna toto dílo Dostojevského nemám rád, ale za skvělou filmovou formu pět hvězdiček. ()
Majstrovsky spracovaná literárna predloha s vynikajúcimi hereckými výkonmi a zaujímavou kamerou. Mám rada Dostojevského s jeho hlbokou analýzou ľudskej duše, riešením morálnych dilem a filozofickými úvahami. Nútia k zamysleniu a pomáhajú uvedomiť si, čo je dôležité a správne. Odkaz pre Aqualunga: Dá sa žiť s vraždou alebo nie? Áno, dá! Plánovaný Raskolnikovov zločin je vedomý, a tým aj hroznejší a ťažší ako napr. náhly skrat v afekte a bolesti - ako u otca v Bergmanovom Prameni panny. Vražda je však stále vraždou, a katarzia s pokorným prijatím trestu je pre odpustenie a pokoj duše v oboch prípadoch nevyhnutná! Úprimné priznanie viny, hlboká ľútosť a zmierenie sa s Bohom, Tvorcom a Darcom života je podmienkou pokoja a pochopenia pravdy: Zabil som, ale je mi odpustené. Napriek mojej biede...SOM MILOVANÝ...a MÁM NÁDEJ..... ()
Z dramaturgického hlediska pokulhává už samotná expozice, neboť před první návštěvu u stařeny je zde předsunuta informace o chystané svatbě Duněččině (a spolu s ní i Raskolnikovovy domněnky o důvodu této svatby s jeho negativním postojem). Ve filmu se tak začíná uvažovat o vraždě "už" na základě této situace, kdežto v Dostojevského předloze se o vraždě nejprve "jen" uvažuje a nová situace (chystaná svatba) je teprve tím, co Raskolnikova "donutí" vraždu spáchat, ačkoliv by ji možná spáchal i bez toho. Dostojevského přístup je tak psychologicky a situačně otevřenější a pro čtenáře/diváka tedy mnohem bohatší. Většina rolí je tu navíc obsazena herci, kteří až příliš odpovídají daným charakterům, takže při zachování explicitního vyjadřování postav se informace dublují, čímž se do značné míry také zabraňuje divákově účasti na filmu. Kulidžanovův film není takto zbytečně okleštěn jen v obsahové, potažmo herecké rovině, nýbrž i formálně - filmová řeč je tu na úrovni druhé poloviny třicátých let a o práci se základní filmovou veličinou, tempem, se tu dá jen těkžo mluvit. Pro diváka, který před pár dny dočetl Dostojevského román, je tato nepříjemně otrocká adaptace jen nudnou rekapitulací samotného děje bez "přidané hodnoty" a pro diváka, který předlohu nezná, je to film oproti svým možnostem značně ochuzený. P.S. U knihy i u filmu jsem často myslel na Bressona. Jak on by "si vyhrál" s tolika dokonale popsanými situacemi! ()
Pro kvalitní adaptaci nemusel Dostojevského román chodit daleko. Rusko je Rusko a tu pravou atmosféru zřejmě ukutí jedině tam. Zločin a trest je opravdu poctivý kus filmařiny - vynikající kamera, vyvážený scénář a typově přesně zapadající herci. Někoho možná zarazí místy trochu divadelní pojetí a přemíra patosu, ale k téhle komplikované psychologické látce to prostě sedí a celé dohromady to šlape skvěle. Dostojevskij se v hrobě spokojeně vrtí. ()
Keď som pri Viscontiho verzii Bielych nocí písal, že Rím tej poviedke sluší viac, Zločin a trest sa, naopak, musí zákonite odohrávať v ruskej biede a chudobe. Adaptácia je to presná (aj keď samozrejme; predloha je dynamickejšia) a dve tretiny jej neskromnej stopáže som za jedinú výraznejšiu slabinu považoval, že predstaviteľka Soni nevie hrať (zvyšok castu super; Raskolnikov aj všetci, a zvláštnu zmienku zaslúži Duňa, ktorá bola krásna a v scéne s revolverom priam ikonická). No a potom pokazili všetky tri moje najobľúbenejšie scény a tak si teraz hovorím, že prečo to vlastne muselo trvať tri a trištvrte hodiny? SPOILERy: Posledné ťaženie Kataríny Ivanovny skrátené, ukrátené o pochodovanie a šaškovanie. Tá scéna tým utrpela. Koniec Švidrigalova mimo záber. Odíde do tmy a potom ho už len spomenú ústne. Film tak prichádza o najsilnejší moment jednej z naj-nejednoznačnejších postáv literárnej histórie. A na záver na Sibíri nevyšiel čas vôbec. ()
Reklama