Buko

Když vám Marta na chvilku ukradne celý film, aby ho za chvíli zase vrátila. Vidím tady lva pro vedlejší roli (autistka Issová) i tu hlavní (kdo je Anna Cónová?). Výborný film, smutný, opravdický, ačkoliv pracuje s menší nadsázkou a pro další vývoj je nutné na ni přistoupit (buďto režisérka nedokázala před volbou u právníka dostatečně zachytit, že paní v přírodě být chce, nebo by se takhle nerozhodla). Martin Kubačák úplně přirozený, sedl mi i jindy protivní Jan Cina, rád jsem se podíval jak vypadá někdejší profesorka od Máry Lenka Termerová, svoje klasické protivné děvče si skvěle odehrála Petra Špalková. Ten přerod ve farmářku a smíření s vlastním světem mohl dopadnout ještě tak, že splašený kůň by sám zastavil, ale scénář se rozhodl jít jinudy. (20.01.2023)

Jako 70minutový televizák pro ČT na neděli večer bych to (asi) bral. Jako dvouhodinový celovečerák, který šel normálně do kin, je to od Alice Nellis těžce mimo. Není to ani drama (chybí nosné konflikty), ani komedie (chybí humor a nadhled). Je to jen prosťoučká vyprávěnka o tom, jak starej kůň pomohl stmelit jednu naprosto nezajímavou rodinu. Celé mi to připadá tak strašně banální a přežité, že si skoro říkám, že to od Nellis snad musel být nějaký sofistikovaný záměr, který jsem ale nepochopil. Nuda je to ale každopádně ohromná. 40 % (10.01.2023)

Režisérka a scénáristka Alice Nellis vytáhla z ostravského divadla herečku Annu Cónovou, aby ji posadila na koně, kterému říkají Buko a dala jejich vzájemným poznáváním ve svém filmovém příběhu naději i humor těm, kteří mají strach nejen z koní, ale i ze života.  Ten je ale přece tak nádherný. Film Buko je vlastně něco jako " western," kde odvaha a porozumění překonávají i samotu a telefonní operátory. Je to blahodárná léčba Bukem s vynikajícími hereckými výkony. (27.09.2022)

Alice Nellis natočila film o staré paní, která se začne starat o vysloužilého cirkusového koně. Nemůžu tomu upřít nápad nebo že to na rozdíl od běžných českých komedií nepůsobí vyloženě hloupě, ale s těmi  má společné to, že to je na komedii zatraceně málo k pousmání.  Takový citový kýč, který na mne působil depresivně a kde jsem nevěřil ani v ten autismus Issové. (27.12.2022)

Snaha o rozjímání o smyslu života nevyznívá úplně hluše a konstatování vnitrorodinného mezigeneračního souladu také není plně od věci. Pocit, že tomu všemu chybí určité dotažení, je ale stále silný a tendence, místy i pozorovatelná, k figurkaření také nejde úplně pominout. Zmoudření před sedmdesátkou mohlo přijít dříve a nemuselo být placeno poznáním, že osteoporóza se nedá podceňovat. Klady nesporně převládají, ale slabiny zůstávají. (13.12.2023)