Tokio ghoul - Season 1

Asi jsem od toho očekávala až moc, takže mě docela mrzí, že to vlastně vůbec nesplnilo moje očekávání. Nebylo to úplně špatný, ale aby mně to nějak extrémně zaujalo, to se říct nedá. Poslední díl byl v podstatě jediný, který mě upřímně bavil a hodnotit něco na základě posledních pár minut posledního dílu se mi zdá jako blbost. Postavy byly taky takový nijaký, tak alespoň ta písnička v openingu se mi líbila. Je to škoda, myslím si, že to mělo mnohem větší potenciál a určitě se z toho dalo vytřískat víc. Jedna pomyslná hvězda navíc za ten konec. (23.07.2016)

Tokyo Ghoul. Anime o ghoulech, kteří vypadají jako lidé, ale nemohou jíst lidské jídlo. Místo toho musí, chtě nechtě, jíst samotné lidi. Je to anime plné krve, brutálních soubojů, příběh je naprosto drsný, hlavní hrdina pojídá lidi, přestože nechce, jsou tam konflikty mezi ghouly a obzvláště důležitý je vztah mezi hlavním "ghoulím" hrdinou a jeho lidským kamarádem. Tak přesně tohle Tokyo Ghoul není. Tokyo Ghoul má naprosto otravného a ukňouraného hlavního hrdinu, který se rozjel až v posledním díle. Jinak byl po celou dobu ubrečený a čím méně se vyskytoval, tím byly jednotlivé díly lepší. Naštěstí to tam zachraňovala Touka, která byla správný drsný ghoul. Všichni kladní ghoulové jsou "vegetariáni" (rozuměj - nikoho nezabíjí, jedí už mrtvá těla), což trochu kazí celkový dojem. Ghoulové by měli zabíjet lidi, přestože nechtějí. Živit se pouze na sebevrazích ubírá seriálu jeden rozměr. Příběh prostě drhne. Je to typické klišé. Ghoulové jsou ti, kteří jedí lidi, ale ve skutečnosti jsou lidi ta skutečná monstra. Taková zápletka není úplně špatná, ale už jsem ji viděl milionkrát a od tohohle jsem očekával něco více. Lidský kamarád hlavního hrdiny je odsunut na vedlejší kolej. Zemře tam více ghoulů než lidí, atd... Ale přesto všechno je Tokyo Ghoul dobré anime. Má super souboje, pěknou kresbu a tečou tam hektolitry krve. Poslední 2 díly se opravdu rozjedou, konečně to začne být zajímavé, postavy se začnou vyvíjet (obzvláště hlavní hrdina) a celkově to prostě vypadá jako dobrý základ pro druhou sérii. Kdyby celá série vypadala jako poslední 2 díly, tak to bude za 5 hvězd. Bohužel má série pomalý rozjezd. Proto jsou to 4*. (04.09.2016)

Prečo toto anime má hlavne dobré začiatky a konce? Moja prvá veta platí aj pre prvú aj druhú sezónu. Prečo sa hneď na toto sťažujem? No lebo keď sa pozerám na anime ako celok nie je tak dobré a keď sa pozriem na konce či začiatky tak tie boli najlepšie. Potom celkový pocit z anime je iný pretože koniec ho upravuje smerom hore. A prvá sezóna mala fakt epické finále a to sa mi páčilo najviac zo všetkého. Je to hlavne škoda pretože Tokyo Ghoul má potenciál a nie je bohužiaľ naplno využitý. Prejdem teraz na hodnotenie prvej sezóny. Súboje sú veľmi kvalitné a dostatočne rozpohybované. Animácia je veľmi pekná a občas aj krásna. Mne osobne sa opening nepáčil, ale to je vec vkusu a ending je lepší. Čo sa týka vyvrcholenia sú v Tokyo Ghoul prvej sezóne v podstate dve. Prvé vyvrcholenie je približne v polovici prvej sezóny a druhé na konci. Charakterov je v anime príliš veľa a niektoré dostávajú hĺbku až v druhej sezóne. Mňa zaujala najprv postava Kamishiro Rize, ale no bohužiaľ viete čo sa stalo ďalej. Kaneki je väčšinou riadne otravný a na to aby ho človek pochopil potrebuje celých dvanásť dielov. Veľká zmena sa stane v podstate na konci prvej sezóny, kde pre mňa nepochopiteľne prichádza úžasná pasáž, ktorá ide do hĺbky myšlienok hlavného hrdinu. Táto konečná pasáž mňa veľmi potešila a niečo takéto mávajú tie kvalitnejšie anime. Zaujímavé je, že sa zas hráme v tomto anime na rodinku Kaneki je manžel, Touka je manželka a Hinami je ich dieťa. Ja to samozrejme zveličujem a nie je tomu úplne tak (v druhej sezóne to vôbec už tak nie je). Tvorcovia podľa mňa prestrelili s hrdinom Shuu Tsukiyama a to viac úchylnú postavu som už dávno nevidel (pripomína Hisoku z Hunter x Hunter, ale ten bol "úchylný na boj"). Tokyo Ghoul má proste málo dielov na to aby ukázal všetky tie úžasné postavy a napríklad Hide, ktorý je nesmierne dôležitý, až kľúčový pre príbeh sa v anime vyskytuje minimálne. Celý Tokyo Ghoul (prvá + druhá sezóna keby majú spolu) by zrejme potreboval minimálne päťdesiat dielov aby naplnil svoj potenciál. Spokojný teda nie som, ale posledná pasáž (koniec) prvej sezóny zachraňuje toto anime od nižšieho hodnotenia. Pokračujte na Tokyo Ghoul A. (18.08.2015)

Krátke a povrchné spracovanie znamenitej predlohy. Kým manga sa viac sústreďuje na komplexnejší obraz ghoulmi zamoreného Tokya, anime sa po celý svoj čas iba pohráva sa akousi protagonistovou prvotnou dilemou, ktorá sa neskoršie javí ako nepodstatná. Príbeh pôsobí zlepene, postavy dostávajú iba štipku pôvodného priestoru a aj naj-poslednejšiu radosť v podobe ako-tak stráviteľných súbojov nám kazí nie veľmi nenápadná cenzúra. Aj napriek tomu, že patrím medzi viac medzi sklamaných, než nadšených fanúšikov a mnohé z výhrad voči seriálu úplne chápem, stále si ho dovoľujem označiť za ľahký nad-priemer. V istej miere za to môže hlavne vydarený vizuál a hudobná stránka seriálu. Škoda len toho premrhaného potenciálu. (24.09.2014)

Nemáte-li rádi slovní průjem, přeskočte na komentář uživatele navigator, ten můj názor v podstatě dokonale vystihl na pár řádcích. — Čím začít, když k Tokyo Ghoulovi se mi toho dere na jazyk – respektive na špičky prstů – tolik? Nejrozumnější se mi zdá hned úvodem nastínit největší problém Ghoula, jímž je příšerná nekonzistentnost. Snad čehokoli. Děje, jenž je spleten z několika dějových linek, mezi nimiž seriál skáče jak koza Róza, ovšem ve výsledku jich stejně hrst upustí ve stylu „smůla, počkej si na další řadu, bude-li nějaká další”. Postav, o nichž se toho příliš nedovíme (s výjimkou hlavního hrdiny) a jejich charakter je ohlodán vesměs na jeden či dva výrazné povahové rysy, pročež nám jsou tyto postavy a jejich osudy celkem ukradené (s výjimkou vyšetřovatele Mada). Kresby, která je sice celkově na poměry studia Pierrot nadprůměrná, ale místy je stejně nehezká, skoro až odfláknutá. Cenzury, jíž je mnohdy příliš použito ve scénách, v nichž by nějaká ta kapka krve či otevřeného násilí určitě mohla být odhalena, a naopak tam, kde by toho násilí nemuselo až tolik býti, je jí minimum. Hudby, neboť oproti pěkné znělce úvodní a ještě lepší znělce závěrečné mi OST připadal takový nijaký, nevýrazný. A mohl bych pokračovat možná ještě dál. Mým největším problémem celkově byl ovšem hlavní hrdina Kaneki, jenž je ukázkovým příkladem hrdiny, který zkrátka nemůže získat mé sympatie. Že je to zpočátku úplný loser a slaboch, budiž. Že ho často vysekávají ze srabu druzí, nad tím ještě přimhouřím oči. Nemůžu však fandit hrdinovi, který zesílí – respektive získá nějakou tajemnou, velkou, ohromnou sílu – rázem úplně náhodně a bez vlastního přičinění, bez vynaloženého úsilí, bez nějakého tréninku. A když nemůžu fandit hlavní postavě, vedlejší postavy jsou mi ukradené, a ty postavy, které mě aspoň malinko zaujaly, brzy zemřou nebo hrají jen minimální roli, je těžké si takový seriál užít. Dávám ve výsledku 2* za pěknou kresbu (ovšem – viz výše), pěknou hudbu (ovšem – viz výše), těch několik scén, kde atmosféra fungovala, kde měl seriál nějaký potenciál a kde se tvůrci nebáli zobrazit trochu násilí (ovšem – viz výše), a konečně za to, že sledování tohoto seriálu nebylo navzdory tolika chybám nikterak traumatizující. (19.09.2014)