Nezralé maliny

Óda o naději s falešnými tóny socialistické pospolitosti.  Přemoudřelý důchodce filozof Pešek, jehož by jeho vlastní rodina právem nejraději exkomunikovala, pořádá se svým věčně ublíženým a závistivým kamarádem po dvou infarktech (zřejmě díky té své nátuře) Sklenčkou sraz abiturientů. Největším problémem se jeví velký kamarád, ale toho času třídní nepřítel, Nedbal, jenž o sebe vůbec nedbá a hnije v domově důchodců, kde trhá mouchám a bábám nožičky. Aby té dramatizace nebylo moc je třeba to vyvážit klaunem, a tak přichází  Filipovského furiant a bezstarostný podpantoflák. A kolotoč se roztáčí, Nedbal se propadá hloub, Peškova mravnost bobtná, Sklenčkův vřed puká (Ty jsi nejlepší, Beďare...Tos neměl říkat.. Šána s Píťou tu nejsou a neslyšeli to.) a mrtvá spolužačka nakonec nepřijede... Nedbal z hlubin šplhá na věž kostela, Pešek za ním přilétá na křídlech andělů.. ticho...přichází katarze. "Uvěřil jsem bohatým lidem  a propadl mamonu, já revolucionář...ach, ach"   Marx, Engels, Beatles... Sehraná je tahle fraška ale skvěle, to zase jo.  Omlouvám se milovníkům dramtického umění páně Hubače, ale tohle se mi dost rozleželo.... ovšem jako syreček. (03.11.2022)

O smyslu a poslání této dnes již klasické televizní inscenace bylo napsáno a vyřčeno mnoho velkého. Snad nejlépe vystihl své dílo dramatik, spisovatel a scénárista Jiří Hubač, který kdysi poznamenal: Nezralé maliny jsou o přemýšlení o stáří, tedy vlastně o životě. Teprve ve stáří totiž přicházíme na to, co mělo a nemělo smysl, jaké jsou hodnoty a jistoty, jež třeba marně hledáme. V tomto zralém věku se člověk může zbavovat všech zbytečností, marginálií. Ale chtěl bych zdůraznit, že většinou nijak zvláště nezmoudří. Spíše se stává opatrnějším. Dalším mýtem je, že stáří je krásné. Není. Je to ztroskotaná loď, která ale má jednu výhodu: nacházíme určitý klid a mír a na všechny věci, jež nás dříve vzrušovaly, se díváme s určitým nadhledem. Scénář o setkání bývalých spolužáků maloměstského gymnázia, které ne náhodou připomene jinou slavnou abiturientskou slavnost a sice Šrámkův Měsíc nad řekou, dovedl Hubač napsat bez příslovečného nádechu povrchního sentimentálního patosu a přitom s hlubokou životní moudrostí a emotivní silou. Komorní příběh čtyř zralých mužů, kteří rekapitulují svůj minulý život a přitom zjišťují, že je vlastně neustále obklopovala podvědomá trýznivá samota, je neopakovatelným hereckým koncertem veteránů českého divadla a filmu Miloše Nedbala, Ladislava Peška, Františka Filipovského, Oty Sklenčky a Jiřiny Šejbalové. Superlativů na vrub všech zúčastněných zde zaznělo také mnoho a pro některé z nich znamenaly Nezralé maliny vrcholné zakončení jejich umělecké dráhy. Závěrečná scéna na zvonici kostela, kdy dojde k symbolickému odpuštění a usmíření, dojímá a ohromuje zároveň. A napovídá, že ryzí přátelství je nade všechny křivdy světa. (26.12.2009)

Opět František Filip a jeho strategie obsadit film prověřenými hereckými legendami, které po herecké stránce dotáhnou dílo k dokonalosti. Všichni čtyři hlavní protagonisté celou dobu servírují divákovi hromady citů a pocitů z životních bolestí, zklamání a proher. Kromě Jiřiny Šejbalové se v inscenaci objevila naposledy v televizi i Darja Hajská jako důchodkyně Vránová alias Flundra nemytá :-)) (08.04.2007)

Špičková televizní inscenace předlistopadového období se zaslouženě dočkala i svého divadelního ztvárnění pod názvem - tady hodně pátrám v paměti - STARÁ DOBRÁ KAPELA (budu vděčen za případnou korekci). Příběhy jen zdánlivě moudrého, smířeného stáří naznačují jak složitosti života v normalizačním Československu, tak zklamání z iluzí a snů, jež s sebou přinesl únorový převrat 1948. Geniální scénář, skvělá režie a velcí herci vytvářejí nezapomenutelnou podívanou, v níž to opravdu jen jiskří smutkem, veselím, rivalitou, malostí i velikostí všedního a současně i svátečního dne života. MALINY jsou bilancí jedné generace, té, která vystudovala ještě málem za monarchie, do života vplula během prvních let První republiky a po prodělané okupaci v ještě zralém věku vplula naplno do poúnorové skutečnosti. Připočteme-li k tomu skvěle vystavěné scény (Šáňova extempore v Domově důchodců, "hrací" scény studentské kapely či marné tužby po třídní krasavici, která umírá těsně před srazem na rakovinu v nemocnici) a mohutný věžový závěr, spojený se sladce pošetilým a krásným vyzváněním, uzavírá se tím obraz nezapomenutelného díla, které si nás podmaní jak obsahem, tak formou. Tímto skvělým dílem se s námi loučila silná, hvězdná herecká generace (Šejbalová umírá v roce 1981, Nedbal 1982, o několik let později je následuje Ladislav-Lála Pešek); loučila se krásně a nezapomenutelně. Jsem rád, že nejen v očích pamětníků. (26.10.2010)

Pokud by to zdejší hodnocení dovolilo, přidělila bych dvacet, třicet.... a více hvězdiček. Nezralé maliny se omezení počtem hvězdiček zcela vymykají. Jejich předností je, že všichni zdejší uživatelé k ním dospějí, jen podle roku narození dříve nebo později, ale každém případě ano. A pocítí tu opravdovost příběhu, jeho sílu a nadčasovost. Ač se zde na diskusních fórech, nebo v komentářích dokážeme vymezovat generačním rozdílem, jen všichni čekejme......na pravdu o životě, na pravdu o nás všech, na vlastní sebereflexi a na tu bolest, jestli jsme život neprožili docela tak, jak jsme chtěli a na smíření, jestliže alespoň z poloviny ano. (01.09.2011)