Nezralé maliny

Uvažoval jsem o pěti hvězdičkách. V jejich udělení mi ale zabránila ve věži nad náměstím se odehrávající závěrečná scéna, v dialogu (přerůstajícím postupně v Šánův monolog) se hemžící knižními výrazy plnými patosu a zbytečné polopatičnosti. Konec tak i přes přítomnost katarze bohužel rušivě nabourá sympaticky civilní atmosféru veškerého dosavadního dění. Škoda. (27.09.2013)

Keď som kedysi dávno videl túto televíznu inscenáciu, bol som ňou taký nadšený, že som si zadovážil aj jej literárnu predlohu od Jiřího Hubača. Dnes som ju videl opakovane a napriek tomu, že som sa na dostrel priblížil veku jej postáv (o tri roky ma čaká abiturientské stretnutie po 50 rokoch), už som popri všetkých jej nepopierateľných kladoch pocítil aj niekoľko falošných tónov a mne tak cudzie moralizovanie. Takže aj keď naďalej považujem Nezralé maliny za majstrovský kúsok, ktorý má pevné miesto v televíznej tvorbe a tiež medzi mojimi TV Topkami, znižujem hodnotenie na štyri hviezdičky. A niekoľko mesiacov pred vlastným abiturientským stretnutím idem s hodnotením ešte nižšie, na definitívne tri hviezdičky. Okrem spomenutých výhrad mi prekážal istý schematizmus (prítomný už v predlohe), poctivé odvedenie desiatku rodnej strane a tiež nepochopiteľný akcent na starobu a nevládnosť u väčšiny hercov. Ich predstavitelia síce mali v čase nakrúcania o 5 - 7 rokov viac, ako mávajú maturanti po 50 rokoch, ale nemuseli k výrazu pridávať ďalších päť rokov. To mi už spolu s deklamovaním moralistických múdrostí a s prispením hudby pripadlo dosť účelové a falošné. (08.09.2011)

Tato televizní inscenace oceněna dvěmi cenami na MTF Zlatá Praha, se stala zároveň labutí písní jedné z našich nejlepších a nejosobitějších hereček, Jiřiny Šejbalové. Nezralé maliny jsou příběhem o trpkosti stáří, pocitu promarnění a odcizení svým dávným snům a láskám. O bolesti, kterou si každý nese v sobě sám a časem se nehojí, nýbrž stále nítí a nítí. O přátelství. O těch malých důkazech přátelství, na které si člověk po letech vzpomene a za něž je s láskou vděčný. O životě. (02.04.2006)

Je to strašné, ale po dokoukání tohoto díla jsem měl dojem, že jsem hleděl do zrcadla a pozoroval sám sebe. Tolik bolesti, zklamání a trpkosti jsem již delší dobu neviděl. Ačkoliv nejsem příznivcem Miloše Nedbala, v této roli před ním smekám, neboť nikdo jiný by to zřejmě nezahrál lépe. Tak jako jsou lidé, kteří projdou životem s lehkostí jim vlastní, musí jako protipól zřejmě existovat lidé, kteří si celý život protrpí, většinou bez porozumění ostatních. Nádherný, hluboký a pravdivý příběh ... Proč jen 4 hvězdičky? Protože nikomu nepřeji, aby musel prožívat cokoliv z trpké části tohoto příběhu, a naopak přeji všem, aby objevili krásná přátelství, o kterých by si nemysleli že mohou existovat. (26.12.2009)

Hubačův příběh o stárnutí dává prostor pro kvarteto mužských. Téměř nerudovsky laděný vztah mezi Šánou (Nedbalem) a Pitnerem (Pešek), jehož rozuzlení je odhadnutelné. Zajímavé je, že Peškovi, Nedbalovi, Filipovskému a Šejbalové bylo 72 – 74, Sklenčka byl o 13 let mladší. Přípravy na sraz spolužáků mi chvílemi přišly natahované. V závěru zaujme scéna na městské věži v Telči. (14.01.2010)