Nezralé maliny

Česká televize si to dělá sama, namísto nenápadného pravidelného nasazovaní toho nejlepšího z vlastního archivu a dalšího systematického uvádění všeho, na čem se podílela, se nadále podílí jen na kusých edicích a cyklech. Případ Nezralých malin, které opět zapadly v neefektivně pojaté Edici ČT, není ničím novým. Takže vezme-li dnešní divák raději s povděkem lacinější Pamětnici, nelze se mu divit. Téma je stále aktuální, dál není co řešit. Kdo si Maliny nezapamatoval v době jejich vůně, těžko se mu bude chtít reflektovat týden právě s těmito spolužáky. Čas je neúprosný. (15.08.2010)

Opět František Filip a jeho strategie obsadit film prověřenými hereckými legendami, které po herecké stránce dotáhnou dílo k dokonalosti. Všichni čtyři hlavní protagonisté celou dobu servírují divákovi hromady citů a pocitů z životních bolestí, zklamání a proher. Kromě Jiřiny Šejbalové se v inscenaci objevila naposledy v televizi i Darja Hajská jako důchodkyně Vránová alias Flundra nemytá :-)) (08.04.2007)

Pan Hubač napsal spoustu krásných příběhů, které se nezapomenutelně zapsaly do dějin české filmové a televizní zábavy. Nezralé maliny mně osobně ale nějak nesedly, něco mi chybělo, něco přebývalo, nějak jsem se nenapojil. A taky mi vrtá hlavou, proč se inscenace jmenovala právě takhle, myslím, že o tom žádná zmínka nepadla. Dopisy s Willy Brandtem bych pochopil, ale Nezralé maliny nikoliv. (22.01.2017)

Hubačův příběh o stárnutí dává prostor pro kvarteto mužských. Téměř nerudovsky laděný vztah mezi Šánou (Nedbalem) a Pitnerem (Pešek), jehož rozuzlení je odhadnutelné. Zajímavé je, že Peškovi, Nedbalovi, Filipovskému a Šejbalové bylo 72 – 74, Sklenčka byl o 13 let mladší. Přípravy na sraz spolužáků mi chvílemi přišly natahované. V závěru zaujme scéna na městské věži v Telči. (14.01.2010)

Špičková televizní inscenace předlistopadového období se zaslouženě dočkala i svého divadelního ztvárnění pod názvem - tady hodně pátrám v paměti - STARÁ DOBRÁ KAPELA (budu vděčen za případnou korekci). Příběhy jen zdánlivě moudrého, smířeného stáří naznačují jak složitosti života v normalizačním Československu, tak zklamání z iluzí a snů, jež s sebou přinesl únorový převrat 1948. Geniální scénář, skvělá režie a velcí herci vytvářejí nezapomenutelnou podívanou, v níž to opravdu jen jiskří smutkem, veselím, rivalitou, malostí i velikostí všedního a současně i svátečního dne života. MALINY jsou bilancí jedné generace, té, která vystudovala ještě málem za monarchie, do života vplula během prvních let První republiky a po prodělané okupaci v ještě zralém věku vplula naplno do poúnorové skutečnosti. Připočteme-li k tomu skvěle vystavěné scény (Šáňova extempore v Domově důchodců, "hrací" scény studentské kapely či marné tužby po třídní krasavici, která umírá těsně před srazem na rakovinu v nemocnici) a mohutný věžový závěr, spojený se sladce pošetilým a krásným vyzváněním, uzavírá se tím obraz nezapomenutelného díla, které si nás podmaní jak obsahem, tak formou. Tímto skvělým dílem se s námi loučila silná, hvězdná herecká generace (Šejbalová umírá v roce 1981, Nedbal 1982, o několik let později je následuje Ladislav-Lála Pešek); loučila se krásně a nezapomenutelně. Jsem rád, že nejen v očích pamětníků. (26.10.2010)