Přepadení vlaku z Pelhamu

I tato dvě slova. Tedy kýchnutí a popřání dobrého zdraví sehrají v napínavém krimi filmu svoji úlohu. Banda čtyř, kteří se označují různými barvami přepadne newyorské metro. Film má bezpochyby atraktivní námět a je jistotou udržení divákovy pozornosti. Hraje v něm můj oblíbenec - Walter Matthau. No hraje. Vlastně ani moc ne. On je takovým šperkem na tomto snímku. Podobné téma, které je zpracováno ve filmu Přepadení vlaku z Pelhamu, bylo ve své době poměrně časté. (09.03.2008)

O existenci tohohle filmu jsem se dozvěděl až po tom, co jsem měl možnost vidět předělávku s Washingtonem a teď jsem se konečně dokopal si pustit i původní verzi. A ta mě k mýmu překvapení bavila ještě o ždibec víc než o pětatřicet let starší remake, i když ten je v mnohým odlišnej. Původní verze si tolik nehraje na napínavenej thriller a očividně nebere otázku terorismu až tak vážně, navíc ji odlehčujou i komediální vsuvky (japonská návštěva na New Yorským dispečinku). Sekvence s vyjednáváním (opět převážná část filmu) je tu skvělá hlavně díky božímu Matthauemu i dědkovskejm záporákům v metru a taky viditelný stísněný atmosféře uvnitř vagonu. Lidi si tu stěžujou na konec filmu, ale ten se mi moc náhodou dost líbil.Promiňte pane, ale mohli bychom se dozvědět, co se děje? - Děje se to, že vás přepadli čtyři ozbrojení muži. - Promiňte, to byla hloupá otázka. (10.02.2013)

Takových filmů o souboji dvou individualit - strážce zákona a zlosyna - je spousta, mění se v nich rekvizity a prostředí, ale obvykle v nich zůstává takový ten bohorovný americký machismus, který je mi silně protivný. Tak protivný, že se vlastně vyhýbám celému žánru. :) Film s Walterem jsem ovšem vynechat nemohl a nelitoval jsem. Už sám únos vagonu metra je čin tak nevídaný a zdánlivě pošetilý, že mě ani z hlavy nenapadá srovnatelný film. Celé to navíc přineslo zajímavou inovaci. Obrazně řečeno, Walter Matthau hraje s Robertem Shawem imaginární šachy se zavázanýma očima. Aby uspěl a zneškodnil z komunikační centrály únosce, tušeného kdesi v útrobách metra, potřebuje "poslepu" odhadnout všechny varianty jeho příštího tahu, což může a nemusí vyjít. Nepostupuje proto s onou protivnou nabubřelostí, s neochvějným přesvědčením, že "dobro" zvítězí nad "zlem" jaksi á priori, buď jak buď. To je asi hlavní důvod, proč mě tento film bavil a napínal víc než jiné, vnějškově podobné. 80% (03.01.2008)

Unáší se spousta dopravních prostředků, ale metro? Originální sedmdesátkovej thriller, který si vystačil s minimem. Metro, pár interiérů, a božsky hláškující zpruzení zaměstnanci a šéfíci dopravního dispečinku ( "Co se děje?" "Tomu nebudeš věřit" "Budu. Věřím všemu" "Unesli metro" "Kecáš" -- "Už vím, jak se tamodtud dostanou" "Jak?" Uletí s tím metrem na Kubu" -- starosta: Co když na mě únosci začnou střílet" "Proč by na vás stříleli?" "Takže myslíte, že nejsou odtud z města?" "Oblečte se. Vtípky budu dělat já" ). Únik sice není zdaleka tak ohromující, nebo nečekaný, jak by stimulovaná představivost vyžadovala, ale pořád se jedná o nadstandardní zábavu. -- Tarantinovská connection pro Gaunery: únosci mají krycí jména - Mr. Green, Mr. Blue, už se chytáte, ne? :)) (23.01.2007)

Zase správná chuť zlatých sedmdesátých let. Většina přepadává vlaky, letadla, auta, autobusy. Ale tady si řekli metro, no proč by ne? Občas černo humorové hlášky padly. "They're gonna fly the train to Cuba." "She's movin'. Who's movin'? What's the matter with everybody? How many hijacked trains we got?" A spousta dalších vtipů, stačí projít ostatní komentáře. (14.11.2012)