Šťastlivec Sulla

Výborná inscenace podle ještě lepší divadelní hry, která by klidně mohla sloužit i jako rozhlasové zpracování. Na škodu by to nebylo kvůli kulisám, které jsou ještě televiznější, než u televizních inscenací bývají. Ale chyběl by pohled na parádní herecké výkony Maria Brzobohatého a Sully Postráneckého. Vynikající římský filmový bonbonek, kterému k dokonalosti chybělo snad jen setkání Sully s Caesarem (a možná větší využití Pompeia Magna). (29.08.2012)

Má oblíbená epocha římských dějin, tedy pád republiky a postupný přechod k mnohem úspěšnějšímu modelu císařství a rozvoji impéria.  Gaius Marius a Lucius Cornelius  Sulla, dvě silné osobnosti, které stály u počátku konce jedné epochy.  Byl jsem zvědavý, jak se na malém prostoru televizní inscenace (Peroutkovy hry neznalý) dá takové téma zpracovat.  Brzy mi bylo jasné, že musím zapomenout na civilní projevy či i vyprávění příběhu jako takového, ale naladit se na divadelnickou notu, kde jde spíš o jednotlivé  výstupy  a scény, které dohromady sdělují své poselství. A tady to bylo celkem jednoznačné,  prostá moralitka o mravním bahně, jež tvoří podstatu lidského (ne)svědomí.  Pochopitelně nadčasové a v některých scénách i geniální . "To tak bylo dříve, že historii sepsal někdo tak, jak se odehrála, dnes se to dělá jinak"    Za pozornost pak stojí v budoucnu jistě trezorová věta Gaia Maria těsně před smrtí: " Až bude umírat Sulla, bude nad ním stát krásná žena, když umírám já, vidím jen černou tlamu" (a byl tam černoch).     Sám sebe pak krapet překvapuju a rád dávám  solidní čtyři. (10.09.2023)

Vynikající text Ferdinanda Peroutky, hodný pěti hvězdiček. Nicméně u televizních inscenací dávám přednost komornějším kusům např. Oldřicha Daňka (papundeklové kulisy mi vůbec nevadí, ale když se mezi nimi pohybuje dav lidí, nemohu se ubránit pocitu, že se každou chvíli musí něco zbortit). Navíc přítomnost některých herců mi čistě subjektivně kazila výsledný dojem (Brousek ml., Zounar). Jak ráda bych Štastlivce Sullu viděla na divadelních prknech... (31.10.2012)

Dovoluji si upozornit na výjimečnou kvalitu textu Ferdinanda Peroutky. Jedná se, podle mne, o jednu z nejlepších divadelních her, napsaných v českém jazyce. Osobně ji řadím výš, než kterýkoliv dramatický kus Peroutkova přítele Karla Čapka. Hře zřejmě ve větším průniku do obecného povědomí zamezily jen smutné historické okolnosti po 2. světové válce. Své plné uznání ale kupodivu nenašla ani po roce 1989, což bych přičetl hodnotovému zmatku, ze kterého již asi cesta dopředu nevede. Ale k inscenaci samotné. Těžko něco podstatného namítat proti výběru herců, režijní pojetí je zřejmě také přiměřené, přesto tomu asi schází nějaká "šťastná", inspirovaná chvíle nebo snad názorem spřízněný tvůrčí a herecký soubor, těžko říci. Prostě velké dílo, důstojné (po mém soudu) velkého dramatického textu, nevzniklo. Je to dobrá, nadprůměrná televizní inscenace, ale ne více. Možná jindy nebo jinde, anebo jen v našich myslích či srdcích. (30.12.2007)

Ano, je to přehlídka herecké elity a téma je nadčasové. Ale na můj vkus je tam až moc postav, které jsou potom - s ohledem na stopáž - nahozeny jen velmi hrubou omítkou, předvedou jednu charakterovou vlastnost a zmizí z obrazovky. V paměti uvízl snad jen Kepkův neholený holič. A dojem taky kazí papundeklové dekorace. (13.02.2015)