On sa bojí

Nekonečná noční můra nebo náhled do psychiky hodně rozbitého člověka? On se bojí má mnoho vrstev a celou řadu vysvětlení ale není jednoduchým ani přístupným filmem. Ari Aster nikdy netočil divácké filmy ani filmy s jasným žánrovým zařazením ale On se bojí jde o několik levelů dál a ukazuje, že tvůrčí svoboda je častokrát na škodu a ne všechny myšlenky snesou filmové plátno. Aster je vynikající filmař a dokáže vytvořit dokonale vtahující scény a minimálně prvních třicet minut je strhujících. Bohužel má film 3 hodiny, které jsou pocitově dvojnásobné a celkový průběh začne spadat do takových WTF momentů, že film dokoukat chce hodně silnou vůli. Jeden z nejzvláštnějších filmů co jsem viděl a Phoenix je ďábel. (24.09.2023)

Mainstreamový publikum vrní blahem. Což v tomhle případě nechápu😱. Mě to přišlo divný. Hodně divný. A to mám divnosti všeho druhu rád. Žánrovej mix, kterej na mě fungoval jen místy. Jako celek mě to vůbec neoslovilo. Kdybych na to šel do kina, vyhodil za to prachy a ještě musel přežít tu nehorázně přepálenou stopáž tak to bych byl asi pěkně nasranej. Z pohodlí domova jsem chvilku ale opravdu jen chvilku dokonce přemýšlel i o třetí slabší hvězdě. Jak už jsem psal pár povedenějších pasáží to má. Oceňuji celkovej vizuál, kameru a výkon Joaquina Phoenixa jinak to je ale nehoráznej maglajz. Takže 2hvězdy víc ani ťuk. (18.06.2023)

Tříhodinová psycho-sračka. Dodíval jsem se do konce, protože jsem stále čekal náznak horroru a nedočkal jsem se. Joaquin Phoenix je už hnusný starý dědek a ten jeho rozštěp na ksichtu se zvětšuje 🤮 Film by měl dostat cenu za nejhorší a nejnudnější film století. Zase jsem se nechal napálit hodnocením na ČSFD. Stává se už pravidlem, že film s 80% hodnocením je píčovina. (18.06.2023)

Cesta do roztříštěné mysli jednoho neurotického muže jménem Beau. S řádkou hororových příkras, postupem času měnící se na surrealistické pojetí. Beau je fixován na svou přísnou matku, která mu do života nevnesla moc potěšujícího, přesto je fakt, že tragicky zemřela pro něj zcela zničující. Ze svého bytu absolvuje po srážce s autem putování mezi rozličnými lidmi, ačkoliv preferuje samotu a jeho největším zážitkem je návštěva terapeuta. A osobnostní propad je na světě. Ari Aster divákům hodně naložil. Svůj film rozložil do tří hodin. Jedná se skoro až o kapitoly. Ocitne se po nehodě ve zdánlivě laskavé rodině, pak hned je účastníkem lesního divadla a dorazí až do matčina domu. Svěží jsou jeho eskapády v bytě a jeho těsné blízkosti, kde na ulici řádí smrtonosná individua. Naopak na intenzitě film ztratí v přebujele zdlouhavé návštěvě lesního divadla. Od té chvíle začnou realitu nahrazovat surrealistické hrátky a koketérie s uměleckým zabarvením filmu. Joaquin Phoenix je krásně zdeptaný, úplně ponořený do scén, které si režisér na něj vymyslel. Dramaturgicky je to neuhlazené, zdlouhavější pasáže by si zasloužily zkrácení až úplné vypuštění, a moc by se to na výsledku neprojevilo. Někdo čekal víc horor a vzešel z toho psychothriller. Originálně a pozoruhodně natočený. 8/10 (29.03.2024)

První segment v bytě / na ulici / v obchodě je kongeniálně zfilmovanou paranoiou. S husí kůží a otevřenou pusou jsem byl svědkem úvodu jasného filmu roku, filmu, na který jsem čekal celé desetiletí, který mě dostával do cinefilského transu každým záběrem, střihem, výrazem či pohybem Joaquina Phoenixe. Druhý, odlehčený a komičtější segment pořád držel laťku vysoko a vzbuzoval zvědavost, co přijde dál. Ale od segmentu v lese začal film dějově ztrácet všechno, čím si mě získal. A stal se nesourodým spatlancem motivů a metafor, které v psychologické studii hlavní postavy nedávají smysl. A pokud mají dávat, divák už dávno ztratil zájem je rozklíčovávat. (23.10.2023)