Rekonštrukcia okupácie

Tento dokument je vlastne akýmsi výcucom z novonájdených materiálov z obdobia vtrhnutia vojsk Varšavskej zmluvy na územie vtedajšieho Československa a zachytáva pomerne autenticky, ako to asi v tom čase vyzeralo. V zásade sa tu divák nedozvie až tak veľa nového, skôr tu ide o také civilnejšie zábery a momenty, ktoré môžu v niekom zapnúť akési emócie. Mne to ale prišlo režisérsky troška nedotiahnuté a bez nejakých zásadnejších momentov. 65 % (07.12.2021)

Jeden z nejhorších dokumentů. Bez slova, bez nějakého vedení. Spousta záběrů, které divák rozhodně nemusí, a leckdy ani nemůže, nějak pochytit. Přitom by stačily titulky, nebo slovo vypravěče kdo kde kam kdy. Jak tu někdo píše, jedna Devadesátka na čt24 vám přinese mnohem ucelenější, přehlednější a zajímavější informace, než tenhle "dokument". (24.03.2022)

Hned na začátku musím napsat, dejte si velký pozor na své očekávaní předtím, než se do Rekonstrukce okupace pustíte. Nejde totiž o vyčerpávající dokument o srpnu 1968. Nic nevysvětluje, nepopisuje… jen předkládá dosud nepromítané záběry a vede rozhovory lidmi na nich nalezenými. Tvůrce (Jan Šikl) předpokládá, že srpen 1968 je obecně známý. Komu není, moc se tady nedozví a obávám se, že pro generaci 30 a méně let to bude bez znalostí kontextu a vlastní aktivity mimo dokument k ničemu. Pokud si dokument ale pustíte jako rozšíření vašich znalostí, případně jej pustí učitel dějepisu k hodině výkladu, je to skvělé oživení. Mě to zasáhlo velmi. Na výpovědích očitých svědků je vidět, jak to s nimi tehdy zamávalo, a že si to mnozí táhnou jako trauma celý život. Stejně jako generace jejich rodičů Mnichov. Obecně se dá asi říct, že Mnichov a srpen 1968 jsou v našich moderních dějinách dvě největší národní traumata, ze kterých jsme se nevzpamatovali dodnes. Ty dvě události jsou si hodně podobné. Národ se nejprve neuvěřitelně semknul, měl pocit národní hrdosti, chuť bojovat, nevzdat se a ubránit, či pozvednou naši zemi a pak… všechnu naději dějinné okolnosti rozdrtily a náš národ byl zlomen, podroben a to se neoddiskutovatelně zapsalo do našeho sebevědomí, morálky, hodnot a pořád to máme v sobě minimálně skrze rodiče a prarodiče všichni. Naději často střídá beznaděj, hrdost na národ se moc nenosí, vše často zlehčujeme a bráníme se svým humorem. Dost ale zobecňování a zpět k hodnocení samotného dokumentu. Rekonstrukce okupace je skvělým příspěvkem k možnému vyrovnání se s tím vším. Rád dávám silné čtyři hvězdy za velké emoce, které jsem u sledování cítil. (24.05.2023)

Jo...bylo mi v té době 8 let, když to v noci 21.8. 68 na našem pohraničním maloměstě začalo. Zajímavé a nevídané záběry na tlupy těžko uvěřitelných východních primitivů v "hranatých maringotkách" obsazujících naší zemi...v těchto dnech dost aktuální...takový Alexis74 by za svůj dementní kolaborantský komentář obdržel v té době od  dělníků, kterými se tak ohání takovou kopačku do zadku, až by mu tlusté střevo vylétlo ven hubou. (23.03.2022)

Člověk své doby, zachycený náhodně na filmových zařízeních někdy i neznámých autorů. Člověk žijící v socialismu s lidskou tváří...bereme hrdinství a zásluhy miliónů padlých sovětských bratrů, zároveň rádi pracujeme ve znárodněném státním průmyslu, ale opravdu si myslíme, že demokracie a socialismus může jít ruku v ruce, na československý způsob. Určitý druh státního zřízení, které nemělo obdoby, ani v této době již konzumním způsobem života přesycených Spojených státech, ani v neustále zastrašovaném a samotnými vládci terorizovaném světě sovětského bloku. Československá republika a celý svět dostává jasný rudý vzkaz, že na takovéhle předání moci za Železnou oponou je ještě hodně brzo. Zkuste to za dalších dvacet let..."Ten devětaosmdesátej se s tím vůbec nedá srovnávat...to už bylo jen o rychlém shánění majetku..."  Syrovost němých záběrů, autentičnost absurdních, bizarních situací v ulicích po celém Československu a doprovodná hudba...velmi povedené a plně vypovídající. (21.08.2022)