Deväťdesiatky
Réžia:
Peter BebjakScenár:
Josef MarešKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Juraj DobrakovHrajú:
Martin Finger, Ondřej Sokol, Kryštof Bartoš, Vasil Fridrich, Robert Mikluš, Patricie Pagáčová, Martin Davídek, Jan Kolařík, Daniel Margolius, David Šír, Tomáš Kobr, Jiří Křižan, Michal Novotný (viac)Obsahy(1)
Zastřelená manželka mafiána, majitele diskotéky, kde se scházejí popové celebrity. Policisté, kteří slouží na pražských obvodech, se už naučili jít vládcům podsvětí na ruku. Proto musí lidé z pražského oddělení vražd jednat na vlastní pěst... Na začátku devadesátých let hrálo každé policejní oddělení a každý policista sám za sebe. O to víc se cenili parťáci, na které bylo spolehnutí. (Česká televize)
(viac)Recenzie (96)
Ta nedevadesátková kamera mě na tom strašně s..e, a koho to byl nápad, ten by se měl smažit v pekle. Protože jinak je to solidně rozvíjené, zahrané, výprava a kulisy skutečně dobové, a ne přeplácané „vše, co lidi donesli“ jako ve Vyprávěj, dokonce si tam zahrál starý Telecom v Modřanech, který tam myslím dlouho nevydrží, bo moderními domy se musí zastavět v Praze kdejaký plácek a zeleň, dokonce ve vedení policie nejsou ženy mi došlo po zhlédnutí Odznaku Vysočina, ale je to tak, jak to v devadesátkách bylo, k čemuž patří i to neustálé hulení. Vlastně ta doba ještě byla něčím normální, když tedy pomineme ty mafiány, kteří se nakonec stejně z většiny vystříleli mezi sebou. Jinak je hodně zajímavé srovnat tento seriál se Sametovými vrahy. ()
Pro mě příliš mnoho postav, nějak jsem se ztrácela. Finger, Fridrich, Sokol i Bartoš se mi líbili, ale bylo tam všeho nějak moc. Chvílemi jsem nevěděla, kdo je kdo, i když jsem se dívala pozorně. Není to dokument, možná se mohlo vypíchnout jen něco, aby se divák lépe orientoval. S tím vysokým hodnocením se nemůžu ztotožnit. ()
První díl byl jako nepříliš ukázkový rozjezd trochu zklamáním, ale navnadil. Jenže tam, kde první díl nudně (i když říct nutně) dávkoval expozici, tam ji druhý díl perfektně zužitkovává, od první minuty vhazuje diváka do centra dění, nenechává ho vydechnout a nepustí ho do závěrečných titulků. Případ totiž konečně dostal dynamiku a hlavně řešení, které natolik chybělo případu prvnímu. Lze chápat ukázku chaosu devadesátých let, ale divákům případy nepolíbenými se nevyřešením a nadměrným počtem postav seriál zbytečně vzdaluje. Proto se nelze ubránit srovnání s Případy 1. oddělení, které však přeci jen díky své jednoduchosti a separaci zločinů byly divácky o něco víc přívětivější. Zda to je výtka, či ne, se musí rozhodnout každý sám. ()
Pořád to podle mě drhne. Poučena z prvního dílu jsem se od 60 minuty pekelně soustředila, abych si stihla přečíst osud Jonáka. Ochotnický herecký výkon mladé paní Pagáčové mě opravdu pobavil. Několikrát jsem se nachytala, že se nesoustředím, a že mě to vlastně vůbec nebaví. Hvězda navíc za Lenku a Davida v závěrečné písni. ()
Kvalitní zvuk otáčení listů papíru, stejně tak jako zvuk zabouchávání dveří od auta a jízdy auta po různých površích, včetně malých kamínků. Souvislost s Případy prvního oddělení zůstala pouze na papíře, pouze s výjimkou několika vteřin, kdy postava, která by měla ztvárnit Korejse, rozpůlí nožem v jedné scéně jablko - zvuk krájení jablka ovšem zanikl... ()
Galéria (18)
Fotka © Česká televize / Klára Cvrčková
Zaujímavosti (17)
- V titulcích na konci dílu, v seznamu lidí, kteří byli v kauze odsouzeni, je chybně uvedeno Štillerovo křestní jméno – Narcel místo Marcel. (kriplozoik)
- Když je na konci epizody jasné, že na Ivana Jonáka (Michal Novotný) spadla klec, začne hrát skladba „Sen“ od Lucie, která pochází z alba „Černý kočky mokrý žáby“, které bylo vydáno v září 1994, tedy ve stejný rok i měsíc, co byl Ivan Jonák zatčen. (Šéfik)
- Jonákův Nissan Patrol GR má poznávací značku ACA 60-28. Tato série se ale přidělovala na konci sedmdesátých let a na voze tohoto typu se nemohla objevit. (Martin_L)
Reklama