Ako v nebi

Do radosti a veselí se pomalu vkrádá obava a smutek. Obtížné dospívání. Matčin další porod, který nemusel končit tragicky. Místo pera dostává do rukou hrábě. Místo školy "paní na velkém dvoře". Možná to není žádoucí osud, ale život na statku Broholm přejde opět z obav a smutku do radosti a veselí. - S 80% jistotou jsem opět poznal, že se jedná o "ženský film" (scénář, režie), charakteristickým znakem je tu opět "znejistění". (16.02.2023)

Výborne, pútavo a nápadito natočené nič. Scenár by sa dal zhrnúť na pol strany. Keby tam celý čas mater nevrieskala v pôrodných bolestiach, nebehali vo dne v noci po tráve bosí, a pridali trošku deja, bol by to super film. Ale zase sa raz ukázalo, že cirkev je pôvodcom všetkého zla na zemi. Máti vrešťala ako keby mala porodiť votrelca, všade krvi ako pri zabíjačke, ale odmietala lekára, lebo Boh rozhoduje, čo bude. Ženy musia samozrejme chodiť bosé a vkuse tehotné, chodiť s hrablami, chovať hydinu, variť a poslúchať despotických čurákov, a modliť sa, lebo Boh tak rozhodol. A vkuse sa modliť ako prijebaní, a keď niečo, za čo sa modlili, nevyjde, tak Boh ich skúša, a keď to vyjde, tak Boh im pomohol. Klasický, jednoduchý príbeh o zadubených "Bohom" zahriačených kreténoch a kreténkach. Boha im! (21.02.2023)

Zaujímavý pohľad do života na dánskom vidieku na sklonku 19. storočia. Hlavná herečka to zahrala perfektne, myslím, že nikto nie je na pochybách, čo sa jej celú tú noc honilo hlavou. Jedna veľká tragédia a jej životným snom je koniec... a šmitec. Za tie dobové reálie prst hore. Nadpriemer. 75/100 (05.05.2024)

"Selanka" dánského venkova 19tého století. Uzavřený svět panství, kde dívka Lise sdílí své touhy po vzdělání i sny o své budoucnosti s lučními květy a motýly. Je to i vize její matky (ve vysokém stupni další gravidity); ne však otce - autority s jasně vymezenými, přísnymi pravidly, týkajícími se postavení ženy-hospodyně, která se musí podvolit mužské moci hospodáře a pokorně přijímat svůj osud. Vše se dramaticky mění, když je  Lise konfrontována s martyriem komplikovaného domácího porodu, končícím matčinou smrtí. Pohledy ostatních požadují, aby se Lise ujala jejího místa a rodinné tradice ji nutí zůstat -  s povinnostmi, které k tomu náleží. Citlivé drama o dívčím dospívání, natočeno ženskou rukou. Jednoduchý, čitelný příběh s jemnými dialogy - filmová adaptace.  Přirozená Flora Ofelia Hofmann Lindahl , kterou nešlo nevšimnout si ve Výkřiku bez ozvěny. Film neposkvrněn komercí. (30.03.2024)

Vizuální a senzuální, volně se nadechující, přitom v perfektně sevřené formě, dobové a naprosto nadčasové. Přepodstatnění sebevědomé, veselé, hrdé dívky s nadějemi na pěkný život ve světě v ženu na "svém" místě: a tedy skrze otevření očí okolostojičné hrůze, strachu, nejistotě, zklamávání, zmaru, lajdáctví, útěkářství a selhávání, přijetí svého údělu té, která bude na kousku rodné hroudy hýčkat, pečovat, ujišťovat a obstarávat, vyčerpávaná, zkoušená a přehlížená, dokud ji to také nakonec nesemele. Pán to tak přece chce, takže to nejde dělat jinak a lépe. A ne, nemá to co dělat s náboženstvím, ani s pověrami, ale s patriarchátem, jemuž to všechno slouží.  Fantastická forma: první pohledy do zrcadla, sebezalíbení, krajina, vítr, dech, zvědavé probouzení se do každého dne. A poslední pohledy do zrcadla, byť je to rámování tak nenápadné, a samozřejmé, že si je sotvakdo uvědomí, jsou ženy, která se očima drží, hledí nevěřícně na svoje vědomí toho, co pochopila, že unese. Není spravedlivé mít tolik síly na tohle. Maminko! A ne, nevíme, jestli to byla sestřička nebo bratříček. *** Dlouho jsem na konci filmu nezažilo takové společné těžké ticho, které nikdo nechtěl porušit. [Febiofest na poslední chvíli, Slovanský dům a Rodrigo]. *~ (04.05.2022)