...a rána sú tu tiché

Po projekci slyšel bys špendlík spadnout. Jakoby chtěli diváci tichou pietou vzdát hold pěti dívkám toužícím po tom nejpřirozenějším: Naleznout svého prince a žít s ním obyčejný život v teple domova. Však vtaženy jsou do války. Z odstínů válečné šedi představující bezžití vystupují jejich vzpomínky a sny v sytých barvách života skutečného. *** Soňa s duší poetickou snaží se jako ČLOVĚK - nikoliv voják - udělat druhému radost. Umírá jen kvůli váčku na tabák? Neb pro gesto lidství, jež je silnější nežli vojenský řád? * A není snad přirozené pro sedmnáctiletou Galku ocitnuvší se tváří v tvář smrti volat po ochranitelském náručí matky? * V pohledné Ženě vzedne se nečekaně vlna lidství v heroický skutek lásky a oběti, při kterém křičím v hloubi duše „schovej se!“ a cítím bezmoc šílenou nad zlovolností války. Tato krasavice s prádlem hedvábným a chováním pohoršlivým však umírá s písní na rtech a úsměvem na tváři nikoliv pro vlast, ale pro svoje kamarádky. Pro ŽIVOT. O to silnější je prožitek, když příběh vpravdě se udál a neskutečné scény stávají se tak skutečnými. ******************************** ************************************************** ************************************************ Válka s atributy zmaru a smrti přináší zbytečných obětí. Komorní, lyricky laděný příběh pěti dívek ocitnuvších se v nepatřičném ději zasazeném do nepatřičného místa přírodní horské krajiny, kde jitra jsou tak posvátně tichá... (05.12.2014)

Tohle byl Fedotu Jevgrafovičovi čert dlužen. Žádal velení o vojáky, kteří nebudou chlastat vodku a neotočí se za každou sukní a oni mu poslali - ženské! Oddíl dělostřelkyň na doplnění stavu posádky protiletecké obrany. Z toho pochopitelně vznikne spousta komických situací. Veškerá legrace a kočkování mezi vojandami a velitelem ale náhle skončí, když jsou v noci napadeni německými messerschmitty. Scéna, která mi utkvěla v paměti: jedno letadlo je sestřeleno, katapultují se z něj letci a na padácích letí dolů, voják Osjanina je drží na mušce, stále má protiletadlový kulomet natočený jejich směrem a sleduje je skrz zaměřovací kříž s takovým zadumaným výrazem ve tváři, za ní ostatní ženy debatují o tom, jestli letci spadnou spíš do lesa nebo do vody a najednou Osjanina sešlápne kulometný pedál a rozstřílí oba německé parašutisty na sračky. Nedlouho po této události jsou v lese nedaleko posádky objeveni Němci a velitel v čele oddílu žen je jde zadržet nebo zlikvidovat. Dál nebudu prozrazovat. Film ...a jitra jsou zde tichá je dost smutný, je nespočet možností, jak filmovými prostředky ukázat na nesmyslnost války, tady jsou divákovi představeny ženy a jejich osudy, sny, rodiny, muži, milenci, některé vojandy jsou dokonce tak mladé, že ještě ani žádné muže neměly a tyto ženy jsou pak odvedeny na válečná jatka. http://www.youtube.com/watch?v=XE-7KA3nwZo (30.04.2012)

Na rozdiel od Andertona nemám pochybnosti o tom, že ide o typický sovietsky vojnový film. Sú tam namiešané všetky ingrediencie, predovšetkým vojnová tematika, ideologické ukotvenie, víťazenie tých, ktorí bojujú za vlasť a za Stalina nad okupantmi, tragický nádych celého príbehu a pod. Čo je nové a neobvyklé je podiel žien, ktorých spomienky, osudy a život prinášajú odlišný pohľad na udalosti prežívané v malých bojových jednotkách. Obsadenie úloh fešnými mladými ženami, dokonca jednou krásavicou, muselo byť nutne zúročené pri kúpeli, ktorý ani súdruhovia z dohľadu nezakázali. Film je údajne nakrútený podľa zážitkov režiséra, obávam sa však, že si všetko dobre nepamätal. Alebo si uvedomil, že v dobe nakrúcania je výhodnejšia selektívna pamäť. Tento zdĺhavý film má celkom slušný rozbeh, ktorý neskôr zadrháva a pri bojových scénach dosť zlyháva. (14.10.2020)

Tolik reálné, tolik smutné...zkrátka válečný film se vším všudy...ruské vlastenectví a chuť bránit vlast je cítit v každé minutě (např. už jen zpěv písně Kaťuša je působivý). Zajímavé je zpracování - retrospektivní záběry (převážná část filmu) jsou černobílé, záběry ze současnosti barevné...(zprvu se mi tato kombinace nelíbila, spíše bych přivítal opačnou variantu) => dodává na autentičnosti. (25.03.2008)

Ženská kapitola na východní frontě je povedený film, jenž trochu zestárnul, občas má velmi naivní výraz a dočkáme se i oblíbených chvilek ideologie. Jenže Rostockij umí vyprávět, hraje si s lehce figurkovitými charaktery, až s nimi bojujete a na konci vás emočně vyždímá tak zručně, že ty slzy chytat nestačíte. Němci jsou opět jen anonymní zlo, které nezná slitování. Herecká sestava je velmi sympatická a první hodina, kde se vlastně všichni seznamují dávám všem dostatek prostoru. Akci si v Rusku uměli pohlídat vždycky, takže se nebojte žádných lapsů. Film je víc poetický, než drsný, takže divák je tlačen hlavně po emoční stránce, jatka se nekonají. Ruské válečné filmy prostě mají všeobecně vysokou úroveň a tahle křehčí "týmovka" to jen potvrzuje. Holky přijeli na frontu sestřelovat letadla, ale nečekaně se dostanou do bojů na zemi a válka netančí jen na pánskou volenku... 80% (25.01.2011)