Dva roky prázdnin

Dva roky mám přečtené asi pětkrát, a tak mě vývoj děje přeji jen poněkud překvapil. Tu zápletku, jak se hoši vůbec někam dostanou, asi potřebovali kvůli natažení stopáže do seriálu. Nicméně po dvou dílech to vzdávám a jestli chcete vědět proč, přečtěte si komentář kolegy monologa, protože on to vysvětluje přesně. Ještě bych dodal, že tvůrce dialogů neuměl dobře česky, a tak se tu dočkáte obratů jako Petrovo babička apod. (31.08.2016)

Na tuhle parádu jsem si vzpomněl, když jsem si dnes začal v práci pobrukovat ústřední písničku... Chvíli jsem přemýšlel z jakého filmu/seriálu je. Pak se mi rozsvítilo a já si vzpomněl. Nemohu než hodnotit vysoko,protože, ač jsem seriál viděl jako kluk, když si na něj vzpomenu pohodové a pozitivní pocity přetrvávají i přes ty léta která uplynula. Za mě 88% (19.09.2014)

Nechápu, že tenhle skvost se nepokusí dávat znovu, mě to přikovalo ke gauči každou neděli, když jsem byl malý a věřím, že seriál by mne nezklamal ani dnes. Tak píši po delší době kdy jsem si seriál už opět sehnal a mohu říct. že je to opravdu paráda a že ze svého kouzla nic neztratil.PS: nezdá se vám mapa ostrova s pokladem nápadně stejná jako mapa Kypru??? :D (06.06.2007)

Převod syžetově i kompozičně průzračných Verneových próz do filmové podoby se zdá být snadnou záležitostí. Je to však zdání, které je současně fatamorgánou svůdně vnějškového pohledu. Dnes již nepřehledná filmografie rozsáhlého Verneova díla je však ve své až lehce většinové části svědectvím pravého opaku. Snaha o doslovnou deskripci právě tak jako úsilí o křečovitou modernizaci či posluchačsky nebo divácky vděčná "vylepšení" jakoby již nemoderních látek a nostalgizujících témat končí až příliš často v křečích povrchnosti a neumětelství. Dětský divák je schůdný jen pro některé tvůrce; jiní, neméně početní, se ho naopak - často oprávněně - obávají. Je totiž divákem věcně a spontánně bezprostředním, nezřídka krutým a nemilosrdným. Vedle moderních českých verneovek druhé poloviny minulého století (NA KOMETĚ, OCELOVÉ MĚSTO) se však čas od času podaří i zde látku poeticky a romanticky dětskou dostat v nezkreslené podobě s úspěchem na pomyslné stříbrné plátno. Koprodukční seriál hned čtyř národních kinematografií-televizí ústrojnými a až překvapivě úspěšnými zásahy do verneovského příběhu dociluje potřebného napětí, nezbytné přesvědčivosti a strhujícího, opravdu napínavého účinku. Účinku, který nepůsobí jen na děti, ale i na velmi podstatnou část dospělé, kdysi rovněž bez rozdílu dětské populace obou pohlaví. Po třiceti letech přes mizernou editorskou "nosičskou" práci FILMÁKU dostává možnost přesvědčit se o nadčasovosti tohoto koprodukčního, ale svou podstatou jasně francouzského počinu s průrazným pohledem do anglosaské identity (srovnatelné zhruba s česko-německým vztahem) další část divácké veřejnosti, které kdysi její vysílání ušlo nebo se vytratilo z paměti nebo která mezitím stačila vyrůst. Jisté je jedno: ani jedna, ani druhá část vděčných diváků nebude v ničem oslyšena. (07.08.2009)

Na rozdiel od väčšiny nemám tento seriál spojený s Karlom Černochom ale skôr so sklamaním, ktoré priniesol. S úžasnou a fantastickou knihou nemá okrem zopár postáv (ale nie charakterov) a skutočne veľmi okresaným a pozmeneným dejom, žiaľ nič spoločné. Možno keby som Verneovu knihu nemilovala a nepoznala takmer naspamäť, tak by som ho brala ako fajn dobrodružný seriál pre mládež, ale žiaľ keď som ho ako dieťa videla, skončil pre mňa veľkým rozčarovaním. (01.08.2011)