Dva roky prázdnin

Dva roky mám přečtené asi pětkrát, a tak mě vývoj děje přeji jen poněkud překvapil. Tu zápletku, jak se hoši vůbec někam dostanou, asi potřebovali kvůli natažení stopáže do seriálu. Nicméně po dvou dílech to vzdávám a jestli chcete vědět proč, přečtěte si komentář kolegy monologa, protože on to vysvětluje přesně. Ještě bych dodal, že tvůrce dialogů neuměl dobře česky, a tak se tu dočkáte obratů jako Petrovo babička apod. (31.08.2016)

Na rozdiel od väčšiny nemám tento seriál spojený s Karlom Černochom ale skôr so sklamaním, ktoré priniesol. S úžasnou a fantastickou knihou nemá okrem zopár postáv (ale nie charakterov) a skutočne veľmi okresaným a pozmeneným dejom, žiaľ nič spoločné. Možno keby som Verneovu knihu nemilovala a nepoznala takmer naspamäť, tak by som ho brala ako fajn dobrodružný seriál pre mládež, ale žiaľ keď som ho ako dieťa videla, skončil pre mňa veľkým rozčarovaním. (01.08.2011)

Převod syžetově i kompozičně průzračných Verneových próz do filmové podoby se zdá být snadnou záležitostí. Je to však zdání, které je současně fatamorgánou svůdně vnějškového pohledu. Dnes již nepřehledná filmografie rozsáhlého Verneova díla je však ve své až lehce většinové části svědectvím pravého opaku. Snaha o doslovnou deskripci právě tak jako úsilí o křečovitou modernizaci či posluchačsky nebo divácky vděčná "vylepšení" jakoby již nemoderních látek a nostalgizujících témat končí až příliš často v křečích povrchnosti a neumětelství. Dětský divák je schůdný jen pro některé tvůrce; jiní, neméně početní, se ho naopak - často oprávněně - obávají. Je totiž divákem věcně a spontánně bezprostředním, nezřídka krutým a nemilosrdným. Vedle moderních českých verneovek druhé poloviny minulého století (NA KOMETĚ, OCELOVÉ MĚSTO) se však čas od času podaří i zde látku poeticky a romanticky dětskou dostat v nezkreslené podobě s úspěchem na pomyslné stříbrné plátno. Koprodukční seriál hned čtyř národních kinematografií-televizí ústrojnými a až překvapivě úspěšnými zásahy do verneovského příběhu dociluje potřebného napětí, nezbytné přesvědčivosti a strhujícího, opravdu napínavého účinku. Účinku, který nepůsobí jen na děti, ale i na velmi podstatnou část dospělé, kdysi rovněž bez rozdílu dětské populace obou pohlaví. Po třiceti letech přes mizernou editorskou "nosičskou" práci FILMÁKU dostává možnost přesvědčit se o nadčasovosti tohoto koprodukčního, ale svou podstatou jasně francouzského počinu s průrazným pohledem do anglosaské identity (srovnatelné zhruba s česko-německým vztahem) další část divácké veřejnosti, které kdysi její vysílání ušlo nebo se vytratilo z paměti nebo která mezitím stačila vyrůst. Jisté je jedno: ani jedna, ani druhá část vděčných diváků nebude v ničem oslyšena. (07.08.2009)

Koukám, že 90% lidí tady nevidělo tenhle seriál třicet let a že hodnotí čistě z nostalgickýho hlediska. Byl jsem jedním z nich a pamatoval jsem si z něj jenom úvodní píseň a to, že jsem ho coby smrad hrozně miloval. I když jsem trochu tušil, že když si ho pustím dneska, budu zklamanej, nedalo mi to a šel jsem do toho. Předně musím říct, že dabing je neuvěřitelná tragédie a nepamatuju se, že bych kdy vůbec slyšel něco tak příšernýho. Za celou dobu jsem nebyl schopnej si na něj zvyknout a i když jsem se sebevíc snažil bejt objektivní a nenechat ho ovlivnit můj pohled na seriál, bojím se, že se mi to nepodařilo. Ale to není zas až tak úplně podstatný, protože i seriál jako takovej není bůhvíco. Herecký výkony jsou dost mizerný, dialogy, (i když nemůžu posoudit, jestli to není způsobený překladem očividně "profesionalni" dabingový společnosti) taky dost hrozný a že bych byl z příběhu napětím a nadšením celej bez sebe, tak to taky fakt ne, i když musim uznat, že ve druhý půlce, kdy se kluci ocitnou sami na moři, je to trochu lepší. Hudebni stránka je dost rozpolcená, ale ta její lepší část mě obzvlášť v dramatických pasážích docela příjemně překvapila. Takže Vy všichni čtyřicátníci a starší, co máte na Dva roky prázdnin z dětství jen ty nejlepší vzpominky, nenechte si je vzit a už se na ně nikdy nedívejte, snad jen když seženete verzi s původním dabingem, ale ani tak bych to radši neriskoval, přece jen, už nejsme ti malí kluci s hlavama v oblacích. Nechci bejt nespravedlivej, takže hodnotím jak podle tehdejších(90%), tak i nynějších(60%) dojmů, celkově teda 75%. (12.06.2018)

Pustil jsem si to víceméně z povinnosti a ze zvědavosti, protože je to další kultovní věc, která mi v mládí bůhvíproč unikla. Píseň Karla Černocha a plachetnice pohupující se na vlnách je nepřekonatelná-to si děcko zapamatuje na celý život. Po úvodní znělce už jsem se ale musel víc snažit, abych si zachoval pozitivní náhled. Jednak za to může zde už tolikrát zmiňovaný tragický dabing, který nahrálo nějaké retardované studio,když seriál v roce 2008 vycházel na levných DVD (verze s původním dabingem od ČST je bohužel prakticky nesehnatelná). A také mne zklamala krátká stopáž - v šesti dílech po padesáti minutách se zkrátka nedá odvyprávět legendární Verneova kniha. A v sedmdesátkách to dokonce šlo do kin jako sestříhaný dvojfilm! Brr!...Nejvíc mě zarazily změny oproti původní knižní předloze.Nevím co tím chtěli tvůrci říct -možná jim bylo jasné, že Dva roky prázdnin všichni už třikrát četli a tak chtěli do TV poslat svěží vítr v podobě jiné verze příběhu...Tak či tak je to klasika,která ovšem zestárla až moc. Dnešní generaci budou ty herecké výkony a styl vyprávění připadat směšné a na formát 16:9 v doprovodu Dolby Digital a vůni popcornu taky zapomeňte. Jenže o tom to tenkrát nebylo. Stejně jako dneska to není o knížkách a hraní si venku... (18.04.2017)