Dva roky prázdnin

Vzhůru na palubu, dálky volají... Odrostla jsem sice Julesi Verneovi i dětským dobrodružným seriálům, ale nikdy není na škodu si dětská léta připomenout. Bojovala jsem s příšerným dabingem a natvrdlostí hlavních postav, přesto jsem si Donifana a jeho partu svým způsobem zamilovala a těšila jsem se na každou etapu jejich velice dobrodružné dovolené. (09.08.2009)

Na tuhle parádu jsem si vzpomněl, když jsem si dnes začal v práci pobrukovat ústřední písničku... Chvíli jsem přemýšlel z jakého filmu/seriálu je. Pak se mi rozsvítilo a já si vzpomněl. Nemohu než hodnotit vysoko,protože, ač jsem seriál viděl jako kluk, když si na něj vzpomenu pohodové a pozitivní pocity přetrvávají i přes ty léta která uplynula. Za mě 88% (19.09.2014)

Vzpomínky na dobu vysílání zrůžoví víc, než jaká je kvalita seriálu. Děj plyne jak vlnky na klidném moři - vytrvale ale pomalu. Originální zvuk neznám a dabing je podprůměrný. Co mi utkvělo je ústřední melodie a zpěv Karla Černocha. Knížku Julese Verna jsem četl v dětství a zdála se mi víc strhující. Už během počátečních seriálových dílů jsem si říkal, jak se neunudit 6 týdnů na moři - místo prázdnin bohatých novozaélanďanů v prostředí bazénů, kurtů a dívek. (10.10.2018)

Dva roky mám přečtené asi pětkrát, a tak mě vývoj děje přeji jen poněkud překvapil. Tu zápletku, jak se hoši vůbec někam dostanou, asi potřebovali kvůli natažení stopáže do seriálu. Nicméně po dvou dílech to vzdávám a jestli chcete vědět proč, přečtěte si komentář kolegy monologa, protože on to vysvětluje přesně. Ještě bych dodal, že tvůrce dialogů neuměl dobře česky, a tak se tu dočkáte obratů jako Petrovo babička apod. (31.08.2016)

Tak tohle je seriál mého dětství. Seriál úplně nejseriálovější. Pro mne zkrátka zážitek na celý život. Tak moc jsem se tehdy těšila na každý další dí! Tak moc mě bralo to „Vzhůru na palubu“ a všechno ostatní. A nostalgicky mě to bere do dnes. Napjatě jsem čekala na další reprízu, ta se však nekonala (kromě čtyřdílné podoby na tehdejší OK3 s rychlodabingem). Vášeň pro moře a plachetnice mi zůstala. Jak jsem zajásala, když před dvěma roky vyšel seriál na DVD. Naprosto příšerným dabingem jsem ani překvapená nebyla (ačkoli na sekundu se mi zastesklo po tom starém dobrém), stejně bych si pustila originál. Ale i titulky v tomto případě chtějí slušnou představivost a alespoň maličko francouzské ucho na úplné výpadky. Ptát se „proč?“ je asi zbytečné v dnešní době konzumu. No, ale musím se přiznat, že jsem viděla jen tři díly a líbilo se mi to pořád… a ten zbytek si, nevím proč, tak nějak šetřím. Hloupost? Možná. Ale vím, že nejsem sama. (26.07.2011)