Vôňa cibule

Do městečka Paradise City přijíždí muž zvaný Cibule (Franco Nero), který si koupil pozemek nedaleko za městem, kde chce pěstovat své milované cibule. Brzy však zjistí, že o jeho pozemek projevuje velký zájem bohatá naftařská společnost, která ho chce získat za každou cenu… Snímek Vůně cibule režiséra Enza G. Castellariho rozhodně není klasický spaghetti western typu Djanga a svým stylem i provedením nejvíce připomíná klasické westernové komedie Buda Spencera a Terrence Hilla (čemuž napomáhá také opět skvělá hudba bratrů De Angelisových). Příběh o dobráckém cibuláři bojujícím proti pohůnkům mocné naftařské společnosti pravda není příliš složitý, ale nechybí v něm typické komediální propriety jako jako bitky, honičky (které jsou pro jistotu zrychleny, aby připomínaly klasické grotesky), gagy a hlášky a dlužno dodat, že většina z nich je opravdu povedených. Franco Nero, který si střihl roli ústředního hrdiny, rozhodně není klasickým komediálním hercem, ale i s touto hereckou polohou si poradil na výbornou (jistou typologickou podobnost s Terrencem Hillem však přesto nezapře). V hereckém obsazení sice chybí klasické tváře jako třeba Ricardo Pizzuti, ale zase se tady objeví samotný Martin Balsam, který navíc má jakožto hlavní záporák také stylovou robotickou ruku. Zkrátka Vůně cibule není jen samoúčelným plagiátem, ale svébytným (a svérázným) filmem, který se bez ostychu může zařadit k těm nejlepším westernovým komediím. (22.05.2016)

Franco Nero ve ztřeštěnější poloze než je zvykem u Terrence Hilla. Vůně cibule je parodií na spaghetti westerny, hodně primitivní a přímočará, v tom nejlepším/nejhorším italském stylu. Castellari v ní inscenuje několik nezapomenutelných komických čísel, ve kterých se střihem mění dopravní prostředky na jiné, cibule transformují do pistolí a zpět, záporáci v bitce se mění v hadrové panáky atp. Některé nápady jsou tak bláznivé, že se prostě musí vidět (třeba útok létajících pytlů). Nečekejte tedy klasickou spaghetti tragédii, ale užvaněnou taškařici, kterou paradoxně natočili ti samí, kteří o rok později natočili vážného, až uměleckého Keomu. (19.01.2013)

Westernové špagety zalité hustou cibulovou omáčkou. Parodický příběh o chlápkovi, který každému nevoní a pouhým příchodem do saloonu dokáže rozplakat i toho nejotrlejšího pistolníka, mi voněl velice. Obzvlášť nápad pojmout všechny rvačky cibuláře a těch ostatních jako klasickou grotesku byl parádní. Franco Nero připomíná Terrence Hilla, Castellari usazený v režisérském křesle si moc hezky utahuje z Leoneho, Corbucciho a spol., bizarní postavičky, jako olejář s mechanickou rukou či její konstruktér s vizáží Adolfa Hitlera, Vůni cibule dodávají ještě větší punc šílenosti, kluci jsou taky skvělí... Žádný zásadní počin, ale zábava solidní. (21.04.2012)

Pane jo - jak tak koukám na komentáře, nejsem sama, kdo má ten film dost vrytý ze svého mládí! Hlavně heslo: "pistole nebo cibule" a síťované punčochy padouchů.... Většina komentářů také zmiňuje, že jde o "průměrnou taškařici" - jasně, existují samozřejmě lepší komedie, ale na druhou stranu: docela dost filmů. které tady já osobně hodnotím 2 nebo 3 hvězdy - tedy průměrné - už za rok úplně zapomenu, že jsem viděla - a hlášku "pistole nebo cibule" jsem viděla a slyšela v kině tuším někdy kolem roku 1977 a pamatuju si to dodnes.... (15.08.2020)

TV/// Obsazení 5/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 6/10/// +je to sranda -je to staré/// No nebyl jsem na to připraven. Na bláznivou westernovou komedii. Přesto to má stále co říct, i když spůsob jakým je film natočen je už spíš přežitek. Pobaví, rozesměje, nic víc, ale i to někdy stačí. A vyzdvihnout musím zajímavé postavy (ksychty)./// Celkem 63%/// (13.01.2009)