Bod varu

Jednozáběrová devadesátiminutovka z jedné anglické, plně obsazené restaurace v období vánočních svátků. Je skoro až neuvěřitelné, jak takové téma může být strhující a napínavé a laikům ukazuje, co předchází tomu, než se jim žvanec dostane od objednávky do trávícího taktu. Herecky bezchybné, režijně pevně sevřené a do detailu promyšlené a kamera neskutečná a nejen proto, že je vše bez střihu. Film ladně přechází mezi postavami a každá zásadní má svých pár minut. Pokud by filmu v poslední třetině nespadl řetěz, byla by to prakticky dokonalá, intenzivní jízda. Takhle se jedná "jen" o výborný, vtahující film z poutavého prostředí. (12.01.2022)

Vtahující, nesmírně intenzivní snímek nabitý emocemi a energií - pro mě nezajímavější premiéra roku 2021. Luxusní zákusek servírovaný týmem britských herců v čele se Stephenem Grahamem. Jeho výkon v Bodu varu spolu s rolí dozorce v minisérii Čas mě donutil uvažovat o umístění do topky oblíbených tvůrců. Během jednoho hektického večera vyvrcholí dlouhodobá osobní krize šéfkuchaře a majitele restaurace v jedné osobě a začnou se dít věci... Philipu Barantinimu se podařilo bez větších režisérských zkušeností za nevalný peníz v prostorách jedné restaurace natočit skvělý biják, kde nenalézám výraznější slabiny, ale pokud bych měl vedle herectví zúčastněných něco vyzdvihnout, pak určitě Lewisovu bravurní kameru; 90 minut na jeden záběr se jen tak nevidí. Všem filmovým gurmánům přeju ke sledování Bodu varu pochopitelně dobrou chuť. Celkový dojem: 90 %. (03.02.2022)

Realistický, až dokumentární snímek o jednom večeru v mnohahvězdičkové restauraci, kde jsou zaměstnanci pod neustálým tlakem, zatímco se zároveň snaží vepředu vytvořit co nejpříjemnější atmosféru pro zhýčkané návštěvníky. Vidíme tu tedy především, jak to mají kuchaři a číšníci těžký, například určitě každý polituje černošskou servírku, ke které se chová hnusně tlustej bohatej suverén. U hlavního hrdiny to je ale trochu těžší, protože hned vytušíme, že udělal ve svým životě celou řadu chyb a stále chyby dělá. Když se tedy ve filmu neustále potácí před kamerou, tak to není zrovna příjemné sledovat. A není v tom sám, většina postav tam má nějaké menší či větší problémy, takže to není zrovna pohodový film. Je ale často zábavný a napínavý. Dost mě ale mrzelo, že film nám nejen svým názvem slibuje, že dojde k něčemu velkému, ale... ani moc ne. Film se drží při zemi (aby byl realistický?) a taky mi přišlo, že se zhruba v druhé půlce trochu vyčerpá a už jen dál koukáme, jak je všechno pro všechny naprd a pak - zatmívačka. Zajímavý film, takový ten přesně na festivaly, ale za nic zásadního Boiling Point nepovažuju. Každopádně na závěr chválím všechny herce. (7/10) (22.01.2022)

Tento film skutečně plně pochopí jen ti, kteří někdy pracovali v britské restauraci. Pro ty, kteří v britské restauraci nikdy nepracovali, je to skutečně autentická sonda do každodenního života číšníků, barmanů a kuchařů (samozřejmě až na ten závěr, i když i takové věci se určitě občas stávají). Skvělý Stephen Graham v titulní roli a výtečná režie. Žádný skrytý střih jsem neobjevil :) (02.12.2021)

Něco podobného jsem už viděl s telefonujícím Hardym v BMW. Tentokrát prostor probublávajícího stresu představuje londýnská restaurace, která chvílemi působí jak psychiatrická léčebna bez ošetřovatelů a nasazené medikace. Tomu sledu nešťastných příhod už jen scházel u plotny stojící Pohlreich mnoucí si bezradně pleš. Jeho hláška „jsem utahaný jak šňůra od hajzlu“ musí tentokrát patřit do úst kameramana Matthewa Lewise, který to neskonale odedřel.. (28.04.2022)